Nixon

Stone rád provokuje a vyžívá se v rýpání temných časů americké historie. V tomto snímku se zaměřuje na život kontroverzního prezidenta Richarda Nixona, který jako jediný, musel rezignovat na svou funkci. Film výborně funguje, jako doplnění znalostí a Anthony Hopkins je také výborný, ale snímek je až zbytečně dlouhý a oproti takovému J.F.K. (stejný režisér, také 3 hodinová délka) toho pro diváka tolik nenabízí a v mnoha ohledech i dost nudí. (18.03.2014)

----- "Neodejdu jako první americký prezident, který prohrál válku." ----- Třebaže Oliver Stone podle svého zaplnil - a případně i cíleně upravil bílá místa, jejichž parametry nemohl znát, nemám důvod mu nevěřit, že takhle nějak (případně ještě o poznání sobečtěji, bezohledněji a nemravněji) se vaří velká politika, která píše světové dějiny, svrhává nepoddajné vůdce a nepohodlné režimy a jejíž intriky stojí ne tisíce, ale statisíce až miliony lidských životů, když obrací v prach osudy jednotlivců i celých národů a s nimi pohřbívá jejich víru či přesvědčení, jejich domovy ... a tím pádem i jakékoli - neřkuli nadějné vyhlídky. Protože paralela se současným stavem světa je až příliš zjevná ... protože málokterá země, která se považuje za regionální či přímo světovou velmoc, se dokáže poučit se svých předchozích chyb ... protože jen velmi málo politiků je současně STÁTNÍKY, kteří berou svou funkci především jako službu vlasti, nikoli vlastnímu egu, touze po moci a kapitálu - a kteří se dokážou postavit zákulisním tlakům zevnitř i zvenčí ... protože lidstvo díky své genetické výbavě patrně nikdy nebude schopno zcela a natrvalo dospět. Snímek je ve své touze po co nejkomplexnějším sdělení místy maličko nepřehledný až zmatený, přesto je jeho poselství velice jasné a srozumitelné. (21.08.2017)

tenhle film má docela smůlu...jednak nepodchycuje zas až tak atraktivní osobnost nebo tématiku jako Doors nebo JFK ( přitom je Nixon tematicky nejzajímavější a natočený to neni o nic hůř )...zároveň přišel až po nich a opakuje postupy předvedený už ve filmech předchozích.........moje aktuální alergie na Richardsona tady dostoupila svého pomyslného vrcholu....na jednu stranu sice šetří se svými pověstnými přepaly, ale pořád je tu ta klasická barevnost, kašírovanost, epičnost a nadužívání podhledů...nejsem objektivní...v určitejch ohledech to působí velice moderně, v jinejch to zas dost zestárlo......na druhou stranu se ten vizuál ke zvolený poetice hrozně hodí.....a v tom je ten problém...co vlastně ten Stone dělá ? demytizuje ? určitě !....ale souběžně remytizuje.....a nejenom to, on ten americkej mýtus ještě zesiluje ( z tohohle důvodu mam nejradši Alexandra, kdy ten film má abstraktnější charakter a neopírá se o konkrétní moderní dějiny - patos je pak přijatelnější, vhodnější)....nechápu, jak mu někdo mohl v souvislosti s WTC vyčítat, že se pod tíhou situace uchýlil k patriotismu....z jeho filmů patriotismus místama vyloženě stříká ( když se kamera v záběru na letišti zvedá nad davy lidí s vlajkami v rukou, tak jsem si řikal, že už fakt stačí)........jenže na druhou stranu ta mýtizace je souběžně optikou hlavního hrdiny, který sám sebe vidí v kontextu velkých dějin, stylizuje se......a v po dvou hodinách tam nastoupí velice náhlý a silný zcizení a film přepne do temný roviny....co má člověk s tim Stonem dělat ?! kdyby aspoň nebyl tak dobrej filmař, bylo by ten odsudek snazší......v určitých ohledech pochybný, ale pořád silný zážitek....plus skvělý Hopkins, který nevyrábí karikaturu, ale kompaktní, živoucí figuru... (15.01.2012)

Pár let poté, co Stone natočil své pravděpodobně nejzásadnější magnum opus a to JFK, se zaměřil tentokrát na pravý politický protipól liberálního smýšlení Johna Kennedyho, tedy Richarda Nixona. Stoneovi se podařilo opět vzbudit v divákovi paranoiu 60. a 70. let, která obestírala americký národ, jež se stále ještě nezbavil myšlenkových pout, které mu nasadil senátor McCarthy. A v této době přichází Dick Nixon, jako člověk, který eliminoval politiku na "dobro" a "zlo", "my" a "oni" a snad možná ještě přesněji na "já" a "oni". Paranoia tentokrát sídlí v Bílém domě a tomuto tématu ustupují do pozadí (ale nejsou opomíjeny) tak důležité události, jako uznání Číny, SALT I a II a válka ve Vietnamu. O co se Stone snažil, bylo nejspíše ukázat na mnohdy trnité cestě k prezidentskému křeslu Nixonovu osobnost a důvod, proč odposlouchával nejen sebe, ale i ostatní, což vedlo k jeho rezignaci. Nemyslím, že se dá tento film považovat za historický pramen už jen z podstaty, že byl natočen právě Oliverem Stonem, ale nelze mu upřít výpovědní hodnotu a snahu přiblížit asi nejnenáviděnějšího prezidenta v historii USA divákům. (16.05.2015)

Mám moc rád dlouhé filmy, když mají co říct, a tenhle rozhodně má co. Spíš to bylo až moc krátké a útržkovité. Tolik informací a rozhodnutí, že jsem z toho vlastně vůbec nebyl moudrý, a mnohdy se mi stalo, že jsem netušil, zda ta či ona událost je ok, jaké má vlastně pozadí, dopad, motivy. Hodně věcí je tam pro mě v mlze. Ale asi to tak má být, abychom nebyli tlačeni do předem připravené názorové pozice. Rozhodně je tu i vzdělávací funkce. Nikdy jsem zcela nepochopil, jak mohlo z takové "maličkosti", jako bylo Watergate, vzniknout takový průšvih, ale film ukazuje, že toho bylo mnohem víc a mnoho věcí bylo propojejných. Přestože není možné brát film úplně doslovně. Co mě zcela neoslovilo, byly flashbacky z dětství, ale asi to bylo potřeba. Zvolený časově zmatečný střih je také otazníkem. Celkově však dobrý film a profesionální práce po všech stránkách. Jen by mě zajímalo, zda a jestli v takové míře, se dějí takovéto intriky i dnes. (17.10.2016)