Čata

Mně bylo na nic z toho, že tam byly asi daleko větší jatka a celé to bylo naprosto zbytečné, to ví dnes každý. Oliver toho musel mít plnou hlavu a tak to ventiloval možná tím jediným způsobem, který mu jde skvěle a to filmovým zpracováním. Že tam byli vojáci, kteří totálně otupěli a pak docházelo k výpadkům, které jsem měla možnost vidět, tak to jsem naprosto chápala. Barnes a Elias, jejich protichůdné postoje byly jasným důkazem toho, že při válce se takový člověk vytasí najednou s vnitřním já, které v něm někde dříme. Ať je to touha za každou cenu přežít a nebo ta druhá, přece jen se snažit šlapat za druhé. Nesmírně působivé drama a ta ocenění si určitě zaslouží. Já bych nepřežila ani minutu....hadi, mravenci, všudy přítomní rákosníci, bažiny, slejváky............. (30.12.2017)

Četa je jeden z největších filmů, které jsem měl možnost vidět, díky výborné režii Olivera Stonea, střihu a kameře, protože tím film působí realističtěji. _ Po skončení jsem si dával pauzu, než půjdu napsat komentář, protože jsem se cítil strašně bezbraně styděl se za svět, jaký byl - je - bude. Protože Stone si tím vším prošel, tak věřím, že Platoon NENÍ preceňovaná a podle lidí neobjektivní válečná podívaná! (13.04.2008)

Stone neumí nic víc, než kecat o svých vnitřních problémech, které se snaží zakrýt pod hromadou utrpení a rádoby chytrým scénářem o proměnách lidských bytostí ve vraždící stroje. První polovina by se ještě dala brát jako jakás takás sonda mezi zbrojnoše, ale ta druhá už nemá s inteligencí pranic společného. Stone se zkrátka potřeboval účinně vykecat ze svých vlastních frustrací. Neberu mu jeho názor, ale přijde mi dost povrchní. (12.05.2007)

Tenhle film se povedl. Jde o jeden z nejlepších (proti)válečných filmů (a nejen jich), které jsem kdy viděl. Nejdůležitější je, že si uvědomíte, že válka je hnus, který z jinak normálních lidí dělá zrůdy...Pět hvězd za skvělé herecké výkony, sugestivní atmosféru a úžasné "Adagio For Strings" od Samuela Barbera. (24.01.2003)

„Jestli je nějaký nebe, a já doufám, bože, že je, tak tam sedí nahoře, ožralej jak zasraná opice a kouří trávu, protože svý bolesti nechal tady dole.“ Obraz naprostého válečného chaosu předkládá „svědomí Ameriky“ Oliver Stone. Naturalisticky snímá osudy bandy ztroskotanců, kteří nikoho nezajímají a doma ve Státech je čeká akorát tak práce ve fabrice. „Peklo je tam, kam rozum nemůže.“ Výjimkou je naivní Američan Chris Taylor, který zanechal studií a už od prvních týdnů uprostřed válečné vřavy ztrácí svou nevinnost. Jeho loajalitu přímo v nehostinné džungli zkoušejí dva naprosto rozdílní důstojníci – a člověk zde zatraceně rychle dokáže ztratit schopnost rozlišovat dobro od zla. I tentokrát kontroverzní tvůrce mísí zanícené vypravěčství s barvitými obrazy. Autobiografický projekt šťourá do jednoho z nejpalčivějších traumat americké historie a přes všechny klady za mě nepatří do skutečně strhujících a nezapomenutelných válečných snímků. Poctivou poklonou jedné historické etapě ale rozhodně je! 75% (18.03.2009)