Pán prílivu

Trojkové filmy jsou čirý průměr. Pětkové čirý nadprůměr. Co ale ty čtverkové? Silnější než průměr, ale ne dost na to, aby dosáhly nadprůměru? Možná. Možná filmy, které vás zamrzí i naserou zároveň, právě proto, že měly navíc, ale cosi jim k tomu prostě schází. Nevíte přesně co, ale prostě to tak je. Chybí jim to něco, co vás dokáže rozechvět, rozčísnout vejpůl, zlomit v pase, rozdrtit na kousky a pak znovu poskládat jako kostičky z Lega. Pán přílivu je bohužel přesně ten typ čtverkového filmu, kterému fandíte a rádi byste, aby na vás zapůsobil silněji než může...ale přitom cítíte, že na to nemá. Přesto, že tyto ambice zjevně měl, ale nějak to prostě dře. Na druhou stranu třeba Dvě tváře lásky je tak neambiciozní film, že si ho skoro ani nevšimnete a přitam tam to všechno je. A je to tam s takovou lehkostí a těm dvěma to věříte, jakoby to žili. Možná to jen problém Pána přílivu - je trochu moc snaživý a trochu moc ambiciozní. A proto to úplně nefunguje. Ani chemie hlavních představitelů, ani trochu překonstruovaný příběh. A je to škoda. (23.04.2020)

Hodně smutný příběh o dětství, které definitivně skončilo jedné noci. Na tomhle filmu mám ráda jeho konec....."Ale je to záhada života, která mě teď zajímá. A hledím k severu a znovu si přeju, aby byly každýmu muži a každý ženě dány dva životy. Na konci každýho dne projíždím Charlestonem a když vyjíždím na most, kterej mě dovede domů, cítím jak se ve mě tvoří slova, nedokážu je umlčet nebo vám prozdradit proč je říkám, ale když jsem uprostřed mostu, ta slova se mi derou na rty a já šeptám jako motlitbu, jako politování, jako chválu, šeptám....Lowensteinová...Lowensteinová..." (12.03.2013)

Tentokrát mi Streisand sedla. A je téměř zázrak, že jako režisérka i jako herečka. Ve dvojici s Nickem Noltem jim to slušelo a ke konci jsem jim to vyloženě přál. Pán přílivu je parádní drama hlavně díky pomalému odtajňování minulosti. Pokud bychom zůstali v přítomnosti, je to jen další romantické drama, které nemá ničím zaujmout. Ale jak mě flashbacky ze začátku rušily, pomalu jsem je vyhledával víc a víc a jejich finále, které rozkrylo mnohavrstevné drama, bylo parádní. Jen konec, i když ve finále vlastně dobrý, mě rozesmutněl. Dobrý film. (25.06.2021)

Příběh o traumatech kazících život, ze kterého se poměrně překvapivě vyvine silná (protože smutná) romantika. Způsoby vyprávění se za třicet let značně změnily, cynický člověk se zamyslí nad tím, zda jizvy minulosti skutečně zahojí přiznání strašlivého tajemství jiné osobě a popřemýšlí nad tím, jak si režisérka Streisandová plánuje scénku, kde se tulí v růžových podkolenkách na houpacím křesle k odbarvenému Noltemu. Ale je těžké nepropadnout části filmu, kdy dvě postavy unikají vztahem z klecí svých ne úplně šťastných životů a užívají si štěstí a naději. (30.04.2020)

Výborný film, výborná režie, skvělá hudba, skvělí herci. A také dobrá kniha, v níž se dozvíte, jak to bylo doopravdy s bratrem hlavního hrdiny, což je informace, která ve filmu nějak chybí. Miluji ten závěrečný okamžik, kdy projížděje přes šíleně dlouhý most, hlavní hrdina křičí: "Lowensteinová! Lowensteinová!" (08.12.2005)