Pátek čtrnáctého

Bohužel zajímavý námět skončil někde na půli cesty. Krom toho, že se Karel Zima zamiloval do krásné herečky, jejíž jméno jsem z titulků nebyl schopen vydedukovat - nefiguruje ani nikde na fotkách u uvedených jmen, u některých fotky pro jistotu nejsou, a Sandra Pogodová nám ukáže prsa, žádné drámo se nekoná. Jan Dolanský jen vyhrožuje a vyhrožuje a pro jistotu i ujišťuje, že se malému příteli nic nestane, když bude mlčet a tím to končí. Ani v závěru se nejedná o žádné zvláštní napětí. Policie má nakonec snadnou práci. I proto, že Jan Dolanský se vlastně udá sám. Kdyby nešel na pijatiku s partou Matěje Hádka, asi by na něj kriminalisté jen stěží přišli. Na konci jim pak pomůže ještě ségra malého špunta. Hodně průměrná kriminálka, která divákovi nenabízí ani možnost si zahádat, kdo je oním pachatelem a protože ho policie sama vlastně nevypátrá, tak je to jen čekání na to, kdy ho dopadnou. Ve zbytku nuda. (31.03.2020)

Bohužel. Jako normální televizní kriminálka je Pátek čtrnáctého nezajímavý, protože divák od začátku ví, jak se věci mají a jen zoufale čeká, až to dojde taky hlavním hrdinů, kteří - ač jim očividné indicie neustále poletují před nosem - jsou nevšímaví jako tetřev hlušec na námluvách (čestnou výjimkou je kluk s modrými vlasy - ten by měl dělat u policie). A jako psychologický film? Směšné. Vždyť scénáristova tužka načrtnula jen nevěrohodné šablonovité postavy; takové, jaké dovede životnosti přiblížit jen opravdu dobrý herec. A takoví se bohužel castingu na tento film nezúčastnili. (19.07.2008)

Tak jsem na to koukla. Spíš omylem, řekla bych. Dávali to v telce. Špatně jsem koukla na datum narození filmu a myslela si, že je mnohem mladší. Nebylo to tak úplně blbý, dokonce jsem to dokoukala. Přišlo pár nesmyslných zápletek s divným vyšetřováním. Přívrženci Dolanskýho si asi pošmáknou, podle mýho hraje pořád stejně teď jako před dvanácti lety. Na konec jsem se dostala převážně ze zvědavosti a abych se přiznala - na konci jsem si potichu šeptala "uteč, maličkej.." (08.06.2015)

Chvílema dost úsměvné. Nejslabší a nejstrašnější je ta první rozmluva mezi mladým detektivem a blonďatou pokojskou Karolínou, ostatně všechny scény s ní jsou dost příšerný, na pohled i na poslech. Za ty ksichty co hází bych ji bejt tím detektivem nakopala do řiti. A kdo proboha chodí na pracovní pohovor s batohem z plyšovýho medvěda a k tomu v šatech sotva pod zadek, to teda nevim. Protikladně působí dost slušně hrající Lukáš Vacek coby ten malý kluk. Dalo se na to dívat, řekla bych, že na poměry české krimi produkce té doby lehký nadprůměr. Čtvrtá hvězdička za Rímskýho ("Guláš, no."). (15.05.2020)

Pátek čtrnáctého je naprosto klasický post-komunistický český film, typický pro svůj poměrně levný vizuál, ne moc zajímavý styl natočení a zpracování, na druhou stranu ale i vlastně dost fajn příběh. Celé téma kolem nechtěné vraždy, jejího následného zatajování a to z pohledu jak samotného vraha, tak svědka v podobě malého dítěte, je upřímně hodně povedené. Postavy jsou fajn, příběh má zajímavý námět a není to rozhodně nic špatného. Problém ale mám s tím, jak zkratkovitě a povrchně je téma zatajování vraždy zpracované. Taky, jak jsem již psal, z filmařského hlediska film nemá prakticky žádný styl, kamera je hodně pofiderní a hlavně zvuk je celkem dost špatný. Navíc, finále je extrémně uspěchané a ne moc dobře napsané. Na levné české poměry asi fajn, jinak ale nic extra. 6/10 (25.10.2023)