Pátek čtrnáctého

Nebýt naprosto zbytečné postavy přihlouplého vyšetřovatele (lituji Karla Zimu, že musel hrát téměř normalizačního soudružského troubu, který za svou hloupost pouze není povýšen...), tak psychologické drama působí až do morku kostí. Zachycení vztahu mezi pachatelem a malým klukem je věrohodné. Naznačení rodinného (hluchého a slepého, ale ze strany otce - skvělý Bareš- uřvaného) prostředí je vypovídající. Škoda, že právě tato linie nebyla trochu víc rozvedena místo tápajícího policajtského hejska... Také původní název scénáře Petra Scheuera "Němý svědek" vypovídá víc než Pátek čtrnáctého. (01.02.2011)

Celkem uvěřitelná-lehce předvídatelná, jinak celkem řemeslně zvládnutá detektivka po česku se silným začátkem, od kterého se rázem odvíjí celý film, průměrným středem, avšak z trochu slabším psychologickým koncem. Výhrad bych moc neměl, snad jen k roli mladého detektiva, který mi zde moc neseděl, podle mě byl nevýrazný jak svými činy tak i svým chováním i třeba vyšetřováním..Dolanský a Bareš velmi dobří, ale špatný nebyl ani mladý recividista s modrými vlasy Matěj Hádek především na Policejí stanici. Malý klučina odehrál, co mohl (ale pochybuji, že ve skutečnosti by udržel tak lehce pusu na zámku a nedal na sobě nic znát). (19.07.2008)

Drama bych to nenazval, ale výborně zpracovaný psychologický film. Na to že to točila Česká telvize, tak klobouk dolů. Samozřejmě jednoduchý a předvídatelný děj, ve kterém se odehraje vše nejdůležitější v prvních pěti minutách, ale celý film mě držel u televize s nějakou dávkou napětí. Jan Dolanský se předvedl v roli vraha, sice né moc povedeného, ale zkušenosti se zabíjením si určitě přenesl do dalšího filmu, kde se stal krutým a bezcitným zabijákem - Sametoví vrazi. (21.07.2008)

Bohužel. Jako normální televizní kriminálka je Pátek čtrnáctého nezajímavý, protože divák od začátku ví, jak se věci mají a jen zoufale čeká, až to dojde taky hlavním hrdinů, kteří - ač jim očividné indicie neustále poletují před nosem - jsou nevšímaví jako tetřev hlušec na námluvách (čestnou výjimkou je kluk s modrými vlasy - ten by měl dělat u policie). A jako psychologický film? Směšné. Vždyť scénáristova tužka načrtnula jen nevěrohodné šablonovité postavy; takové, jaké dovede životnosti přiblížit jen opravdu dobrý herec. A takoví se bohužel castingu na tento film nezúčastnili. (19.07.2008)

Bohužel zajímavý námět skončil někde na půli cesty. Krom toho, že se Karel Zima zamiloval do krásné herečky, jejíž jméno jsem z titulků nebyl schopen vydedukovat - nefiguruje ani nikde na fotkách u uvedených jmen, u některých fotky pro jistotu nejsou, a Sandra Pogodová nám ukáže prsa, žádné drámo se nekoná. Jan Dolanský jen vyhrožuje a vyhrožuje a pro jistotu i ujišťuje, že se malému příteli nic nestane, když bude mlčet a tím to končí. Ani v závěru se nejedná o žádné zvláštní napětí. Policie má nakonec snadnou práci. I proto, že Jan Dolanský se vlastně udá sám. Kdyby nešel na pijatiku s partou Matěje Hádka, asi by na něj kriminalisté jen stěží přišli. Na konci jim pak pomůže ještě ségra malého špunta. Hodně průměrná kriminálka, která divákovi nenabízí ani možnost si zahádat, kdo je oním pachatelem a protože ho policie sama vlastně nevypátrá, tak je to jen čekání na to, kdy ho dopadnou. Ve zbytku nuda. (31.03.2020)