Brouk v hlavě

Boutone, ty dobytku! Televizní divadelní zážitek, úspěšný důsledným vytěžením motivů jako jsou dvojníci; otočné postele; šišlání a další vady řeči; nevěra, alkoholismus a nešvary všeho druhu; dveří, které se v bordelu netrhnou. Když vypnete u scén Preiss / Němec obraz, můžete si představovat neexistující díly Jistě, pane ministře!. Příležitost konfrontovat příjemně vlastní ubohost a připomenout si, jak hluboko v tradici frašky vězí uctívaný zlatý fond české filmové komedie, na kterou se nedaří (a asi ani nechce) nikomu navázat. A já zůstanu své ženě věrný, bohužel... (30.10.2018)

Klasickú Feydeauovu frašku som videl v troch verziách. Myslím si, že nie je veľmi na nej čo vylepšovať. Divák väčšinou vie o čo v nej ide a najviac ho zaujíma, ako sa herci popasujú so svojimi postavami. Musím konštatovať, že inscenáciu z roku 1969 si cením viac, ako túto novšiu verziu. Práve preto, že minimálne polovica hercov mi do ich postáv nesedela. Vo fraške je normálne prehrávať, ale aj v tom je potrebné dodržať mieru, čo sa nestalo, čím som bol prekvapený a sklamaný. Napriek tomu ponechávam pôvodné tri hviezdičky, lebo tak ako som napísal na začiatku, že na fraške nie je čo vylepšiť, myslím, že ani veľmi čo pokaziť. (23.10.2020)

Před několika lety jsem to viděla v televizi a bavila jsem se. Nyní, mám ale srovnání se záznamem představení z brněnského divadla, kde hlavní roli vzal J. Dvořák. V takovém srovnání tato inscenace opravdu dost pokulhává. Výborný Preiss a Postránecký, ale jinak to bylo takové nemastné neslané. V brněnském zpracování jsou všichni na jedničku, tady mi většina postav opravdu vadila. Moc ráda bych ale viděla celou inscenaci na prknech, abych zjistila, jak moc jí studio uškodilo. (24.07.2010)

Nekorunovaný král francouzských bláznivých veseloher (nazývaných někdy nepříliš přesným termínem fraška) Georges Feydeau nesporně náleží k osobnostem, jejichž umělecký význam přesahuje hranici dobové popularity a v podstatě jej lze vnímat jako důstojného Molièrova nástupce. Z nepřeberného množství her, aktovek a operet přežila do dnešních dnů vlastně jen konverzační komedie Brouk v hlavě, založená na dvojnickém motivu bezvýznamného hotelového sluhy Boutona a ředitele pojišťovny Viktora Emanuela Champsboisyho, jejichž totožná přítomnost zahájí divokou eskapádu omylů, záměn, nedorozumění a převleků. Doslova renesanci hra zažila na sklonku šedesátých let v jevištním nastudování Divadla na Vinohradech s nezapomenutelným Vlastimilem Brodským v titulní dvojroli, kterou později převzal jiný velikán domácí Thálie Viktor Preiss. Televizní kamera, narozdíl od jeviště, potom umožňuje některé (vděčné) motivy dovést do naprosté dokonalosti – od vzájemné konfrontace Boutona a Champsboisyho až k promyšlenému triku s posuvnou postelí v hodinovém hotelu. Samozřejmě silnou devizou Zelenkovy inscenace zůstávají herecké výkony, jimž vévodí zcela jednoznačně excelentní Preissova dvojnická kreace, odlišená nejen vnějškově, ale i charakterově. V rámci možností, daných prostorem před kamerou, hrají slušný standard Adamovská, Svobodová, Hrušínský a Němec, naopak Postránecký v roli neurotického hoteliéra Ferraillona sklouzává k tupě šaržírované nesnesitelnosti a mladí jsou vyložená slabota. Poděkování náleží Zdeňku Zelenkovi především za to, že tento reprezentativní repertoárový kousek dokázal zachytit na filmový pás v době, která stále ještě disponovala kvalitním představitelem titulní dvojrole. A jak se zdá, na dalšího Boutona a Champsboisyho si jeviště (a případně film) počkají nejednu generaci... (01.08.2010)

Zajímavá komedie, které jsem ze začátku nerozuměl. Ale v podstatě abyste si dali úplně všechny střípky dohromady museli by jste film vidět asi desetkrát. Hned jsem podle hudby a kamerového stylu zjistil, že se asi bude jednat o Zdeňka Zelenku v roli režie (což mě celkem i překvapilo). Co se týče obsazení, bylo perfektní. Stále mi leží v hlavě myšlenka jestli autor Georges Feydeau je naprostý blázen nebo naprostý génius. I herci to měli asi hodně těžké, protože pamatovat si scénář a dělat z filmu v podstatě bláznivou (a občas trochu nesrozumitelnou) komedie bylo úžasné. Také mě překvapil fakt, že film je starý od roku 2002 a já ho neznal (ani názvem). A to jsem i celkem fanda pro pana Zelenku. (03.08.2012)