Ninja korytnačky: Mutantský chaos

Skoro určitě nejlepší TMNT film, i když to vlastně vůbec nic neznamená. Cool animace a respekt k materiálu, jemuž se ho z pochopitelných důvodů v minulosti moc často nedostávalo. Humor naladěný spíš na mladší publikum, což je asi správně (přece jen jsou to teenageři), ale smál jsem se prostě dost zřídka, a místy mě ty polokulturní odkazy dost otravovaly. Co mě naopak očekávátelně potěšilo je soundtrack od Reznora a Rosse. Overall celkem sympatický počin, k němuž se asi nikdy nevrátím, ale na pokračování bych se klidně podíval. Slabších 7/10 (11.05.2024)

První Ninja želví movie, kterej skutečně naplňuje důležitý (a v ostatních verzích často opomíjený) slovíčko "Teenage" v názvu legendární party (což je ve výsledku plus i mínus zároveň). Animace je progresivní a divoká stylizace nemusí sednout každýmu (chvílema to byl skutečně mutantí chaos). Mně se nakonec líbila, byť chvíli jsem si zvykal. Příběh je krásně infantilní a crazy a k týhle verzi naprosto sedí. Soundtrack byl supiš (i když absence titulní oldschoolový vypalovačky TMNT zamrzela!). Ačkoli jsem ve výsledku celkem spokojenej (a případný pokračování uvítám, nadšení je z tvůrců cítit hodně), na verzi, která by vzkřísila ducha původních gumových želv (a ninjů) a byla cool, ale i oldschool zároveň, pořád čekám. 3,5* 🐢 (11.11.2023)

Mám to sice z druhé ruky, protože jsem se jim doposud úspěšně vyhýbal, nicméně co vím, tak hrané, či vizuálně revidované verze dospívajících ninja želviček trpěly vždy zkrátka na to, že, nehledě na všechny motivy o tom, jak jsme vlastně všichni ve výsledku stejní (kreténi), tak převod okrunýřovaných strunatců do antropomorfizované podoby a následně je vybavit ninja schopnostmi a charakterem nezvedených teenagerských fracků prostě působí strašidelně a groteskně. Tato poslední snaha o aktualizaci tohoto 80s/90s dětského fenoménu (ano, jsem též vinen) si s tímto problémem snaží poradit tak, že v jeho světě je groteskní všechno a všichni, takže ty hnusný mutanti tam tak nějak přirozeně zapadají. Jedinou výjimkou je April O'Neil, což mi přijde vtipně zcestné, protože ta zde má zastupovat svojí uvědomělou, zapálenou středoškolskou outsiderkou hned několik ostrakizovaných menšin zároveň, protože je míšenkou mezi asiatkou a afroameričankou, je výrazné postavy a ještě levák, přičemž ale jako jediná osoba ve filmu není nijak stylizovaně disfigurovaná, takže všechny tyto její "odchylky od normálu" působí paradoxně jako disfigurace. A to je přesně ta past do který se snadno spadne, když se pět scénáristů a bůhví kolik lidí do toho ve výsledku ještě kecalo, snaží spatlat dohromady odpoutaný, divoký frackovský scénář, ale zároveň být uvědomněle progresivní. Mutant Mayhem se snaží aktualizovat nindží želvy do současného teen úzu, zachovat jim přitom jejich pouliční špinavost a mluvit řečí dnešních středoškoláků. A tady působí jak Steve Buscemi se skateboardem na rameni a tričkem "Rock Band", protože je naprosto zřejmé, že tohle psali lidi, kteří vyrůstali v úplně jiné době než je ta současná a o dnešních dospívajících mají šajn tak možná v rámci svých předsudků když projíždějí autem kolem nějaké střední školy. Scénář tak je takovou nesypatickou kombinací neustálého popkulturního odkazování v neurotickém vtípkování ala druhý Deadpool s takovou tou vožvejkanou progresivní dušínovinou. Oba tyhle přístupy se navzájem bohužel nijak neobohatí ani nevykrátí, jenom jsou o to více otravný. A největší škoda to je proto, že ten film vypadá NAPROSTO FANTASTICKY!!! a Reznor s Rossem se tady dost urvali ze řetězu a přišli se svým snad nejtvrdším soundtrackem vůbec. Absolutně nechápu. (04.11.2023)

Teenage Mutant Ninja Turtles: Mutant Mayhem má něco, co mi na moderních animácích tak chybí: hravost. Nejde však jen o hravost formální, protože co si budem, celková radikálně komiksovo-kubistická audiovizuální stylizace využívající jak 3D, tak 2D kreslenou animaci kombinující stop-motion prvky alá Spider-verse či Kocour v botách: Poslední přání nemá sebemenší chybu. Jde však i o hravost příběhovou, jelikož tenhle animák reinterpretuje a pojímá legendu o želvích ninjích z New Yorských stok tak, jak si Mikey, Leo, Raph a Donnie odjakživa zasloužili – tedy jako legendu o hyperaktivních ztřeštěných puberťácích, co maj všechno u zadku. Jde tak o šíleně zábavnou, až funkově nápaditou, tak akorát dětinsky infantilní a neskutečně svěží popkulturní limonádu, která nenese žádnou trapnou stopu zhuleneckých komedií Setha Rogena, která se nebere moc vážně, a přitom dokáže nabídnout emotivní alegorii o překonávání strachu z jinakosti. Takže kdo se taky v předškolních letech těšil v půl šestý ráno na eskapády želvích ninjů (samozřejmě po teleshoppingu s Horstem Fuchsem!) tak ten se tu prostě najde.... 8,5 pizz z 10 (26.01.2024)

Nové želvy by strašně moc chtěly být něčím jako animovaný Spiderman a vézt se na jeho vlně originality, ale vychází jim to jen z části. Akce je povedená a soundtrack dvojky Reznor, Ross doplněný o známé klasické songy je dokonce výborný, ale zbytek už taková sláva není. Humor ve vší své mladické rozjívenosti moc nefunguje a animace by se sice dala nazvat osobitou a originální, ale mě osobně nepřišla moc hezká a v některých momentech je dokonce přímo odpudivá. Na želvách sem jako dítě vyrůstal a i když už za ty roky vznikl bezpočet verzí, tak osmdesátkový animák a první dvě hrané verze z devadesátek zůstávají nepřekonány...60% (17.09.2023)