Dealer

Drsný časy ve špinavých ulicích po Dánsku. Až příliš dlouho se téměř "nic" neděje, sledujeme týden života pouličního gangstera dealujícího drogy. Nakonec se však přeci jen něco semele a když se začně srát, tak pořádně! Jeden nepovedený "deal" následuje druhý, mafie je neúprosná, pravidla neznají bratra a náš hrdina směřuje pomalu ale jistě do pekel. Atmosféra měla nejspíš navodit pocit bezvýchodnosti a deprese, drsnou stylizaci podtrhuje pár brutálních scén, ale výsledek není ani tak příliš působivý. Charaktery nepůsobí zrovna dvakrát zajímavě, či prokresleně, film je v konečném důsledku veskrze prostý... Za mě nic moc. 5/10 (06.06.2013)

Takovouhle jízdu jsem teda vůbec nečekal. Přitom myšlenka je neskutečně jednoduchá, že kdybych sledoval jenom pět minut filmu tak naprosto pochopím myšlenku, pochopím konec, pochopím i atmosféru, ale to by byla veliká škoda. Když už koukat na film, tak na něj koukat pořádně a v rámci Dealera obzvláštně pořádně, protože takovou sondu do obchodování s drogami jsem snad ještě neviděl. Tedy z pohledu dealera, jakoby obyčejnýho překupníka, který žije celý den ve stresu jak z jedné strany, která se ho chystá den co den zabít za dluhy, tak z druhé strany, ze které zase vymáhá ty prachy aneb jak si to uděláš, takový to máš. Dealer je ale schopný případ toho, že takový život nikam nevede, stejně jako nikam nevede příběh tohoto filmu, jednoduchý, ale svým způsobem hodný k zamyšlení. Tak je to nejlepší. (22.10.2009)

Hledání rytmu a rukopisu v dlouhých kontaktních detailech a (zřejmě) zčásti improvizovaných dialozích dvojice delikventů. Ve druhé části, kdy film opustí model buddy movie a začne sledovat výhradně zoufalý boj Franka o přežití se v neonovém světle nočních klubů a barů rodí Refnova záliba v estetizaci brutality a morálně pochybných postav. Zatímco zpočátku se klasická rudá a fialová světla nepoužívají zásadně příznakově, skvostná závěrečná sekvence rodí režiséra, který svoje hrdiny používá jako projekční plátna svých brutálních vizí. Film na pomezí amatérské kinematografie, zbytkových vlivů Dogma 95 a probouzejícího se vizuálního mostra. (26.10.2010)

Opening "dánskeho krstného otca", od ktorého som čakal dosť, ale dal mi ešte viac. Scorsese a Leone sú v žánri americky epickí, Refn európsky minimalistický a sakra priamejší. Prvý Pusher je skvelou rozcvičkou o malom gangstrovi a jeho páde kvôli nepredvídateľným udalostiam, spôsobeným nepredvídateľnými vedľajšími postavami. Postavami, ktoré napriek malému priestoru pred kamerou režijnou štylizáciou zaujmú naťolko, že detailné zameranie sa na ne v dvoch pokračovaniach je ultimátnym wish-come-true každého filmového žrúta. Must see trilógia, jeden zo základných kameňov európskej gangsterky. (27.06.2016)

Slibný začátek, nicméně postupně čím dál tím víc utahané a rozvleklé. Britská verze 2012 mě bavila mnohem víc. Byla svižnější, akční scény podkreslené slušným soundtrackem (zde hudby minimum), albánská partička údernější a děsivější. Tato verze je sice civilní, autentická, ale docela mě nudila. Mads Mikkelsen zachraňuje co se dá, ale nemá mnoho prostoru. Navíc ani britský Tony nebyl k zahození. Z této verze mi skutečně utkvěla jen jedna hláška Tonyho, kdy trefně přirovnal anál ke "sportu na dvojce". Hezké, ale jedna zapamatovatelná hláška na 105 minut docela málo.. (18.12.2012)