Divoká planéta

Skrytý klenot naší kinematografie a světového animovaného filmu! Kábrt na sebe vzal obrovské břemeno, když po úprku francouzů fiálm ještě nějaké čtyři roky dodělával v obtížné technice dokreslované plošky a podařilo se mu dosáhnout toho, že tento skvost spatřil světlo světa. A Levné knihy dostávají další bod za to, že si na něj pi tolika letech vzpomněly. (09.07.2010)

Tvrzení některých komentátorů, že neznají kvalitní český či československý animovaný film, působí jako zjevení z jiného světa. Od legendární VZPOURY HRAČEK Hermíny Týrlové či Trnkova ŠPALÍČKU, STARÝCH POVĚSTÍ ČESKÝCH nebo DOBRÉHO VOJÁKA ŠVEJKA nemluvě o klasickém Hofmanově STVOŘENÍ SVĚTA platí, že jsme ve druhé polovině minulého století byli naopak jeho velmocí. PLANETA, která mi v lecčem připomíná neméně legendárního KRABATA, je hluboce humanistickou sci-fi v čistě čapkovském duchu, jež jakoby předjala - myšlenkově hlouběji a umělecky propracovaněji - o čtyřicet let AVATARa. Ekologický prvek filmu - myšlenka, že člověk nemusí být vždy domnělým vládcem přírody - je tu využita k hlubokému, působivému pohledu na jednu ze základních existenciálních otázek lidstva, vlastně našeho druhu HOMO SAPIENS. Její multikuturalistické vyznění, zdůraznění koexistence jako nejen jediné možné formy soužití, ale také jako způsobů vzájemného prospěšného obohacování, je nesporně nadčasová. Stejně nadčasový je i tento film pozdního Pražského jara. (22.05.2010)

Zapomenutý, ale naprosto geniální film... a je to moc velká škoda... Na lidi pod kontrolou v obojcích... když jsem to viděl jako malý špunt poprvé, strašně jsem se potom bál... Nevěřil jsem vlastním smyslům, když se mně po více jak 35 letech od shlednutí, objevila v rukách placička s tímhle filmem... Všeho jsem nechal a hned jsem spěchal... však víte.... Mohu jen konstatovat, že ani po tolika letech ten film své kouzlo neztratil.... P.S. Mám ho!!! (09.10.2004)

Když máte opravdu rozvinutou představivost a k ní dodáte úměrnou porci inteligence a talentu, můžete třeba napsat sci-fi román. A ten pak možná objeví další talentovaní lidé, obohatí ho svou fantazií a natočí film. A třebaže vy sami máte talent jen na louskání buráků, poznáte že koukáte na něco kvalitního, něco výjimečného. A tak to má být. Bohužel se to ale kdysi dělo velmi zřídka, resp. sci-fi bylo většinou autoritativních režimů považováno za okrajový žánr pro divné lidi. Zvlášť takové, který nelíčilo světlé zítřky (ke kterým se naši budovatelé nezadržitelně blížili za zpěvu Internacionály). Najít tedy z tohoto období opravdu kvalitní sci-fi film nezatížený ideologií a nepokroucený cenzurou, je skoro nemožné. Divoká planeta je velikánská výjimka a byť i tady byly politické tlaky, na výsledku to zase tak moc znát není (jasně, najít tam můžete ledasco, ale netrčí to). Všechno funguje jak má. Kvalitní sci-fi námět obalený velkou hromadou nápadů. Skvělá animace i hudba, která se především v úvodu podílí na tom, že je divák od první minuty lapen. Aspoň já tedy byl. Skoro padesát let staré sci-fi a strčí do kapsy většinu stamilonových blockbusterů poslední dekády. (17.01.2021)

Každá planeta, kteoru navštívil Ládínek Smolík se svým psem Zorem, byla promyšlenější a konzistentnější a její povaha, role, ekologie i osídlení hrálo promyšlenou úlohu v příběhu! Tady je každá scéna a každá nová informace nekompatibilní s ostatními, příběh se odvíjí jako sled výkřiků a hesel bez scelující paměti, alzheimerovský. Neexistuje nic jako vnitřní logika a sledovatelné odvíjení děje, ale každá scéna se dá naopak dourčit zvně, pomocí existujících filosofií, ideologií, syžetů a představitelných poruch soustředění, jimiž tvůrcové evidentně trpěli, nebo z nich alespoň podezírali diváky. Otázky, které nutně vyvstávají, jako např. kde se vůbec lidé na oné planetě Drágů vzali, jsou nejen nezodpovězené, ale především nedovoditelné, protože nekonzistentní děj jakoukoli možmost vysvětlení předem popírá. za odměnu, že jsem ten škvár přetrpěla, se podívám na pět dílů Ládínka za sebou. (19.01.2014)