Zánik samoty Berhof

Možná nedoceňovaný režisér Jiří Svoboda, kterému svého času - po listopadu - bylo nabídnuto na Barrandově místo kotelníka, v tomto filmu podává jeden ze svých nejlepších uměleckých výkonů. Film jakoby - ve vyhrocenější podobě - tvořil po patnácti letech určitý pandán k Vláčilově ADELHEID. Míra tragičnosti je srovnatelná, míra vyhrocenosti ještě o poznání vyšší. Cennost - a do jisté míry i nenahraditelnost - filmu spočívá v důrazném připomenutí německočeských vlkodlaků (wehrwolfů); řada českých trestně právně postižitelných excesů prvních týdnů a měsíců (přerovský případ, ústecké vraždění) byla odpovědí na tyti pochmurné zločiny páchané dávno po hodině zlých duchů (konci druhé světové války). (25.08.2007)

Körnerův rukopis je jasně zřetelný, takže nelze čekat žádné veselohry (mimochodem příjmení Körner, nemá to náhodou společný lingvistický základ jako koroner?). Koneckonců má to v názvu "zánik", takže se s tím dá celkem počítat. Samotný film byl... dobrý. Líbila se mi atmosféra, kterou měla na svědomí jak kamera, tak hudba, herecké výkony, prostředí kdesi v jesenických horách a originální zápletka s bandami werwolfů. Ale vyskytlo se tam plno otázek, na které jsem nedostal odpověď: Jaká byla role (asi falešné) jeptišky Salome v německém partyzánském odboji? Jaký byl její úkol - dostat je do Německa? Jaký k nim měla vztah? Někdy se k nim chovala jako náhrada matky, pak toho nejvíc nemocnýho snad chtěla i svést, ne? Proč je nechala páchat vraždy a jiná svinstva? Proč se starej Habiger nezmohl na nějakej větší odpor, když mohl? A tak dále a tak dále. Takže podle mě to mohlo být i lepší. Na druhou stranu to byl dobrej filmovej zážitek a vynikající Ladislav Křiváček, jehož despotický otec byla role psaná snad přímo pro něj. (09.04.2021)

Silná výpoveď jednej doby, atmosferická a hutná. Koniec sa dal síce predpokladať, ale i tak ma pekne zasiahol. Okrem toho sa tu pred diváka rozprestrie široká paleta ľudských charakterov, ktoré naplno dokáže odkryť až ťažká a neistá doba - z každej strany tu na mňa číhalo číre pokrytectvo a fanatizmus. Ale i malá iskierka dobroty a nádeje. V každom prípade tento film vo mne zanechal pestrú zmes rôznych pocitov. Silný nadpriemer. 85/100 (10.05.2018)

Vlak dětství a naděje či jiné příběhy ze Sudet, působí vedle Zániku samoty Berhof jako pohádky na dobrou noc. Vlastně, kam se hrabou i leckteré horory! Atmosféra se snad ani krájet nedá, ztupili byste si nůž. Hluboké nehostinné lesy, ponuré oprýskané samoty plné hnusných zatuchlých trámů a temných svatých obrazů, obyvatelé dohnaní k šílenství, osudy o kterých by možná bylo lepší nevědět. O kladnou postavu tu skutečně nenatrefíte - snad s výjimkou dívky Ulriky a jejího otce, ač opilce a hrubiána (Ladislav Křiváček v životní roli). Výborná Jana Brejchová, přičemž nemohu zapomenout ani na Milana Kňažka, coby drsného velitele pohraničníků. Jiří Svoboda, ať si o něm každý myslí co chce, je bezpochyby jedním z našich nejlepších tvůrců. Do svého majstrštyku dle Körnerovy předlohy dal všechno. A všechno naplno. Za atmosféru a některé scény by se nemusel stydět ani Lucio Fulci (scéna s vidlema je jedna z nejnaturalističtějších, které jsem kdy viděl). Až na krev. Doporučuji všemi deseti s menším (a důrazným) varováním - slabší povahy opravdu ruce pryč. (17.01.2009)

Ta krvavá scéna, kdy samopaly werwolfů nedostanou šanci proti poctivé sedlácké ruční práci s vidlemi, mi utkvěla hluboko v paměti . A kluci z Hitlerjugend, ještě nedávno s bradou od mlíka a teď s rukama od krve. A strhující Jana Brejchová v roli řádové sestry, vnitřně silné a přitom tak bezmocné před blížícím se koncem. Miluje ty kluky, jako by byla jejich máma. Tak moc, že nakonec už dál nechce přihlížet tomu, jak přicházejí o naději na smysl jejich boje, a taky o poslední zbytky lidskosti a tím i o duši... Vpravdě ztracen je muž, umírající bez ženy, která by pro něj plakala... Tento film rozhodně není k puštění jen tak, pro oddychově strávený sobotní večer. Co jsem prožíval já, tam na Berhofu, nepřetržitě po celý film? Tíseň... Hroznou tíseň. (12.01.2013)