Zánik samoty Berhof

Těsně po válce v pohraničních zalesněných kopcích kdosi uprostřed bouřlivé noci zabuší na dveře samoty Berhof... Tísnivá atmosféra zamlžených lesů, ve kterých cosi neviděného číhá, na jedničku a člověk neví a přemýšlí, jakou roli v tom všem hraje jeptiška a kluk, od druhé půlky jsem ale čekal větší drámo. Byť z vykořeněných zabijáků, co nedokázali přestat zabíjet, šel strach. (23.03.2016)

Syrové, temné a depresivní drama z konce Druhé světové války a zároveň nejlepší film Jiřího Svobody (ještě spolu s filmem Prokletí domu Hajnů). K výborné houstnoucí atmosféře hraje prim skvělá muzika Jozefa Revalla a naprosto geniální kamera Vladimíra Smutného, která jakoby vše sledovala pohledem diváka, na to je pan Smutný prostě mistr! Neskutečný film! Samozřejmě výborný scénář a předloha Vladimíra Kornera (obrovská škoda vystřiženého závěrečného záběru, který se tehdejším komunistickým pohlavářům nelíbil, tak musel být z filmu odstraněn. Hanba, ten zásah byl totiž zásadní a celá symbolika obrazu je v háji, fakt kreténi ti komanči). No i tak je film parádní a chvílemi přímo hororový, samota Berhof v houstnoucí mlze nemá chybu. Výborní představitelé hlavních rolí - otec - Ladislav Křiváček (asi jeho životní role) a jeho dcera - Petronela Vančíková jsou naprosto perfektně zahraný a ostatní herecké výkony včetně Jany Brejchové a mladých Wehrwolfů v podání polských mladých herců jsou velice přesvědčivé. Nezapomenutelné scény (a že by se jich našlo), jsou pro mě tři. Ukřižování, porod telátka přímo z lůna krávy a vidle. Masakr. Tento film je jeden z nejlepších československých snímků a řadím ho mezi filmy, které nestárnou, ba přímo naopak, mají stále co říct. Prostě klasa!! (29.01.2015)

Možná nedoceňovaný režisér Jiří Svoboda, kterému svého času - po listopadu - bylo nabídnuto na Barrandově místo kotelníka, v tomto filmu podává jeden ze svých nejlepších uměleckých výkonů. Film jakoby - ve vyhrocenější podobě - tvořil po patnácti letech určitý pandán k Vláčilově ADELHEID. Míra tragičnosti je srovnatelná, míra vyhrocenosti ještě o poznání vyšší. Cennost - a do jisté míry i nenahraditelnost - filmu spočívá v důrazném připomenutí německočeských vlkodlaků (wehrwolfů); řada českých trestně právně postižitelných excesů prvních týdnů a měsíců (přerovský případ, ústecké vraždění) byla odpovědí na tyti pochmurné zločiny páchané dávno po hodině zlých duchů (konci druhé světové války). (25.08.2007)

Drsný kraj, drsní lidé, drsná doba. Studené a odtažité drama z poválečného léta na česko-polsko-německém pomezí s Janou Brejchovou jako německým werwolfem mělo u mne problém v tom, že jeho jedinou kladnou hrdinkou je mladá dívka Ulrika (Petra Vančíková). Ostatní jsou buď nacisti, primitivové nebo jen letmo nahozené postavy, ke kterým si divák nevytvoří žádný vztah. A potom nemůže fungovat ani nic jiného. (17.01.2020)

Pozitivně hodnotim zejména fakt, že se film nebojí ukázat trochu toho násilí a krve, což ve filmech made in ČSSR bylo celkem tabu. Jinak mě to teda zrovna moc nezaujalo. Všechny postavy jsou tak divný, že jsem skoro nechápal, kdo je klaďas a kdo záporák. Werwolfové mi připadali asi jak Pažout a Horáček ze 3.B, kterejm se nějakym omylem dostaly do rukou zbraně. V jednu chvíli tam svý zajatce docela terorizujou a za chvilku s nima chlastaj, zpívaj a tancujou. Ladislav Křiváček tady snad poprvé v životě dostal hlavní roli a vzhledem k tomu, že hrál snad vždycky různý podivíny a magory, tak se sem skvěle hodil. Když na konci vzal do ruky vidle a nasadil ten svuj šílenej výraz, tak by z něho měl možná strach i Chuck Norris. Ale jinak atmosféra mě celkově moc nezaujala, docela mě rozčilovala podivná kamera a navíc je to poněkud bez konce. Pro mě je to průměr. (16.02.2009)