Pěstní právo svobody

Velice dobře a zajímavě natočený, velmi, velmi smutný příběh vzestupu a pádu jednoho hlupáka. Pokud je film autorsky ovlivněn režisérovou sexuální orientací (svět gayů je zde brán jako norma), je až s podivem a asi i je to odvaha, že homosexuály zachycuje jako morální spodinu společnosti: vypočítavé, hamižné a znuděné snoby. Vždycky se mi líbí roličky, které si RWF ve svých filmech nechal, měl smysl pro humor, ovšem Fox je hlavní postava, s ním stojí a padá celkový dojem z "Pěstního práva svobody". A Fassbinder okolím zneužívaného Foxe zahrál skvěle, škoda, že jde o postavu, která si diváka získat nemůže: ve své omezenosti se nechává zneužívat nad míru. Myslím, že anglický distribuční název je dokonale výstižný. (06.02.2011)

Námětově exkluzivní, ale všechny zápletky jsou vystavěny na situacích vznikajících interakcí mezi otrlým světem a naivní, prostou, trapnou, nebo nevzdělanou hlavní postavou. Vyvolává to ve mně stud a kvůli tomu nejsem cinefil-). Faustrecht d. F. je mravoličný, důsledně lineární příběh o tom, kterak jsou bohatí snobští buzíci zlí. Fassbinder byl jeden z prvních, kdo podlehl kouzlu amerického filmového kýče jako prostředku pro vyjádření relativity znaků a soudů o „Velkém umění“. U tohoto filmu víte po patnácti minutách, jak dopadne, zbývá kochat se peripetiemi, kulisami a výkony: nejsympatičtější jsou na tom všem asi členové režisérovi herecké stáje, se kterými se v každém jeho dalším snímku setkávám už pomalu jak s rodinou. Hodně mě baví i Fassbinderův exhibicionismus – být režisérem-buzerantem v sedmdesátkách, taky se obsadím do role plebeje s velkým přirozením (opakovaně zdůrazňováno a ukazováno!), co vyhraje v loterii a taky se nechám snímat nahatej v homo saunách, uprostřed pečlivě vybraných Adonisů s pořádnou výbavou. Jo! - a 3 a ½ * za odbarveného Kurta Raaba-)! PS: ve velmi dekorativní "spacy" závěrečné scéně si Fassbinder přednatočil vlastní reálnou smrt. (24.11.2010)

Fassbinderove filmy zatiaľ akosi neobdivujem, ale tento má ( na svoju dobu ) punc až škandalózneho filmu. Už len ( na svoju dobu ) použitému námetu. Franz, psychický chudák príde k veľkému množstvu prachov, v podobe výhry v lotérii, pričom ďalej sledujeme, trpkú, nehumornú a tragickú verziu Chytilovej DĚDICTVÍ. (19.02.2022)

Fassbinder manipuluje so svojim divákom presne tak, ako činí Franzov milenec a spoločnosť okolo neho s hlavnou postavou. Vieme, akým smerom sa bude príbeh vyvíjať, napriek tomu si zvráteným spôsobom vychutnávame detaily prezrádzajúce jemnú manipuláciu ľudí s načančaným zovňajškom a ohavným vnútrom s človekom pôvodne z inej spoločenskej vrstvy. Fassbinder šikovne pracuje s motívom schodov ako prostriedku vertikálneho spoločenského prechodu smerom hore, ale aj smerom dole a finále v metre, kde v pozadí sledujeme pohybujúce sa eskalátory tam a späť, nemohlo byť lepšie vymyslené. Trpíme spoločne s hrdinom, chceme mu v jeho činoch zabrániť, upozorniť ho na chyby a naivitu, zároveň vieme, že to nie je možné a nakoniec sa ale cítime dokonale odmenení vďaka silnému filmovému zážitku. Patrí však k takým, aké stačí vidieť raz, pretože absolvovať túto podvratnú a krutú cestu jedným životným osudom znova nebude vôbec jednoduché. (05.09.2019)

Zajímavý film, a to z několika pohledů. Sexuální orientace se tady vůbec neřeší a každýmu přijde naprosto normální, že jeden chodí s chlapem a druhej se ženskou. Tohle ani dneska spousta lidí ještě nechápe. A pak doba - podobně jako tenkrát je tu jakási krize (2010). A stále jsou mezi námi takoví,kteří neumí hospodařit s penězi a nechají se snadno manipulovat. Celkem poučný film. (03.07.2010)