Réžia:
Rainer Werner FassbinderScenár:
Rainer Werner FassbinderKamera:
Michael BallhausHudba:
Peer RabenHrajú:
Rainer Werner Fassbinder, Peter Chatel, Harry Baer, Karlheinz Böhm, Adrian Hoven, Ulla Jacobsson, Christiane Maybach, Kurt Raab, Peter Kern, Brigitte Mira (viac)Obsahy(1)
Franz Biberkopf známý jako Fox (vystupoval na pouti jako "Fox - mluvící hlava"), je zkrachovalá existence - nezaměstnaný, podprůměrně inteligentní a především nevzdělaný homosexuál, který všechny své peníze prosází v loterii a pokud peníze dojdou, navštěvuje svoji sestru, notorickou alkoholičku. V situaci, kdy nutně a rychle potřebuje peníze na los (na který shodou okolností později vyhraje 500.000 DM) se seznámí na veřejných záchodcích s elegantním bohatým obchodníkem se starožitnostmi, který ho "uvede do vyšších homosexuálních kruhů". Zde potká hezkého a vzdělaného Eugena, který ho svým vystupováním i vědomostmi okouzlí. Ten nad ním sice zprvu nepokrytě ohrnuje nos, ale když zjistí, že Fox je vlastně bohatý, tak ho bez zábran vymění za svého současného přítele Philipa a začne ho převychovávat k obrazu svému a zároveň elegantně připravovat o peníze… (JANARYBA)
(viac)Recenzie (22)
Viděl jsem teď brzy po sobě dva filmy R.W. Fassbindera se stejným tématem homosexuálů a jejich vzájemných vztahů. Musím ocenit, že jsem se pokaždé dočkal úplně odlišného zpracování v rovině příběhu i stylu a že se Fassbinder odhodlal poctivě zpracovat toto téma v době, kdy jeho otevření znamenalo ještě kontroverzní počin a nikoliv notorické podléhání modnímu trendu. Oproti vysoce stylizovanému Querellu (1982), který mě okamžitě vtáhl atmosférou, jsem se tentokrát dostával do nitra příběhu hůře, přeci jen samotné téma nepatří k mým oblíbeným a hlavní postava Foxe v podání samotného pana režiséra mi nebyla příliš sympatická, obzvlášť když šlo o takového nicotu, který se být lepším vlastně aktivněji nepokouší. Nic ale není černobílé, ani v komunitě homosexuálních boháčů v čele s úspěšně prosperujícím Eugenem, od nějž se Fox dočkává vedle lákavé nabídky i jistého zneužívání. První polovinu se mi ono vztahové tláchání v prostředí reálných 70. let možná zdálo občas méně záživné, k mému překvapení ho pozitivně oživovaly scény z pracovního prostředí fabriky s tiskárnou, ale s rozehráním všech karet jsem musel ocenit důstojnou práci se scénářem včetně postav, až mě Pěstní právo svobody coby psychologické drama postupně stále více bavilo sledovat s očekáváním nad dalším vývojem děje a stopáž pro tuto režisérovu výpověď z dané komunity nevnímám vůbec jako přehnanou. Navrch více scén, např. i z nočního podniku ke konci, tu má díky hudbě nebo atmosféře místa své kouzlo, dokonce dojde i na exotickou část s výletem do Afriky(!) a v závěru dokáže Fassbinder chytře spojit tragickou výpověď s malým satirickým prvkem. Po skončení jsem tedy z Fassbinderova dramatu opět výrazně spokojen. [80%] ()
Začal jsem sledovat film a zanedlouho si uvědomil, že jde vlastně o variaci na Felliniho Cabiriiny noci nahlíženou Fassbinderovou optikou. Lépe řečeno, poměrně povedenou variaci na mé milované Cabiriiny noci. Oceňuji přenesení tématu mezi menšinovou společnost, oceňuji záměrné a plánovité neřešení sexuálních identit všech postav, oceňuji také úsporné, leč působivé herectví Fassbinderovy družiny. Ale jakkoliv roztomilý a chvílemi snad i politováníhodný je Fassbinder sám v hlavní úloze, prosťáčka Cabirii v podání Giuletty Masina prostě nemůže překonat. Na škodu je i to, že režisér už dopředu dává tušit, jak se vše skončí. Suma sumárum, odvážný, neotřelý a působivý - nicméně lehce zamžený pokus o ztvárnění myšlenky, že někteří lidé vás mohou vidět jen jako číslici ve finančním deníku, který když je dopsán, nahradí se novým. Ale za otevřenost a zpracování, kdy sexuální orientace není tématem nýbrž jen běžnou reálií uprostřed všedního života společnosti, musím dát alespoň 4 hvězdičky. Psal se totiž pětasedmdesátý rok! O celých třicet let dříve, než Amerika objevila Zkrocenou horu... ()
Fassbinderove filmy zatiaľ akosi neobdivujem, ale tento má ( na svoju dobu ) punc až škandalózneho filmu. Už len ( na svoju dobu ) použitému námetu. Franz, psychický chudák príde k veľkému množstvu prachov, v podobe výhry v lotérii, pričom ďalej sledujeme, trpkú, nehumornú a tragickú verziu Chytilovej DĚDICTVÍ. ()
Námětově exkluzivní, ale všechny zápletky jsou vystavěny na situacích vznikajících interakcí mezi otrlým světem a naivní, prostou, trapnou, nebo nevzdělanou hlavní postavou. Vyvolává to ve mně stud a kvůli tomu nejsem cinefil-). Faustrecht d. F. je mravoličný, důsledně lineární příběh o tom, kterak jsou bohatí snobští buzíci zlí. Fassbinder byl jeden z prvních, kdo podlehl kouzlu amerického filmového kýče jako prostředku pro vyjádření relativity znaků a soudů o „Velkém umění“. U tohoto filmu víte po patnácti minutách, jak dopadne, zbývá kochat se peripetiemi, kulisami a výkony: nejsympatičtější jsou na tom všem asi členové režisérovi herecké stáje, se kterými se v každém jeho dalším snímku setkávám už pomalu jak s rodinou. Hodně mě baví i Fassbinderův exhibicionismus – být režisérem-buzerantem v sedmdesátkách, taky se obsadím do role plebeje s velkým přirozením (opakovaně zdůrazňováno a ukazováno!), co vyhraje v loterii a taky se nechám snímat nahatej v homo saunách, uprostřed pečlivě vybraných Adonisů s pořádnou výbavou. Jo! - a 3 a ½ * za odbarveného Kurta Raaba-)! PS: ve velmi dekorativní "spacy" závěrečné scéně si Fassbinder přednatočil vlastní reálnou smrt. ()
Slabší film než Fassbinderův předchozí Strach jíst duše (hlavní hrdinové se zde přesto objeví v malých roličkách - trafikantka a marocký hošan). Z tohoto filmu dostanete pocit, že "být čtyřprocentní", znamená být heterosexuál. Zde se totiž vyskytují jen homosexuálové. Všichni ti menšinoví heteráči to berou jako naprostou samozřejmost a nikterak to nekomentují ani s tím neválčí. První polovina filmu je dosti nudná, ale pokud to překonáte, ve druhé půli dostanete odměnu v podobě sice očekávaného, ale i tak zajímavého zvratu. Postava Eugena je dost nesympatická - vychcanej, namyšlenej buzerant, ale moje sympatie nemá ani Franz, jenž ztělesňuje opravdovýho pitomce. Film doporučuji fanšmejkrům a příslušníkům rodu homosexuál sapiens. 70% ()
Galéria (46)
Fotka © Tango Film
Zaujímavosti (3)
- Foxovo jméno Franz Bieberkopf je převzato z románu Berlín, Alexandrovo náměstí německého spisovatele Alfreda Döblina. Fassbinder román později zfilmoval. (ČSFD)
- Pěstní právo je termín užívaný převážně ve středověku. Umožňuje uplatnit vůli silnějšího i pomocí násilí. V současnosti je běžný mezi anarchistickými hnutími. (ČSFD)
- Fassbinder musel držet dietu, aby zeštíhlel a mohl natočit nahé scény. (ČSFD)
Reklama