Balada pro banditu

Sísova Balanda pro banditu není ryzím divadelním záznamem inscenace pro diváky v přírodném amfiteátru ani úplně tradičním muzikálovým filmem, řekl bych, že stojí někde na pomezi... čímž vlastně vytváří krásný příklad „alternativního“ dílka na poli divadla, hudby i filmu. Svým svobodným, alternativním nádechem se BALADA krásně vymkýná z pout nesvobodné i jakékoliv konvenční tvorby a jakoby do tehdejší socialistické doby vůbec nepatřila. Nezvyklá experimentální forma plná paralelních střihů a poetických výjevů, jakou režisér zvolil a díky možnostem filmového média tak posunul dějiště od divadelního představení k rozehranému dramatu v daleko větších autentických prostorech ruin zámku, lesu či kameňolomu, mi tady poměrně sedla a líbila se mi stejně jako samotný muzikál. Ten autoři naplnili chytlavými popěvky s nádechem folku či trampských písní, které pro mě dodaly legendickému příběhu o Nikolovi Šuhaju loupežníkovi sympatickou atmosféru. Možná vzhledem ke svému mladšímu roku narození nedokážu být z toho unešen až tak, abych dal rovnou plný počet, ale velmi rád jsem tento originální hudebně poetický kousek v této filmové podobě viděl. Pro mě asi nejzajímavější počin s Miroslavem Donutilem, jaký jsem viděl... z doby, kdy se Donutil i Polívka ještě věnovali skutečnému umění a šlo jim to v takhle sehrané partě samozřejmě skvěle. [80%] (23.08.2021)

Uzasna atmosfera divadelniho predstaveni prosluleho brnenskeho divadelniho spolku Na provazku, ktera se dostava na obrazovky televize a snazi se kombinaci filmoveho a divadelniho umeni zachovat zmineny punc volneho prostredi mladych hercu v melancholickem dile o loupeznikovi Nikolu Suhajovi. Herci jsou bravurni a pisne tez. Pro me klenot, ktery nepotrebuje byt dokonaly. Nic podobneho nebylo a opakovat se rovnez nebude. 80% (17.01.2011)

Jelikož je Donutil mnohem lepší zpěvák než herec a při zpěvu dokonce ani příliš nevadí jeho pochroumaná výslovnost, bavil mě. Naštěstí již je za námi to děsivé období (doufejme), kdy se člověk bál otevřít krabičku sardinek se strachem, že i tam bude Donutil. Přesto, že se mi Donutil v době předonutilování totálně zhnusil, tenhle muzikál se mi stále líbí. (14.03.2015)

Nadprůměrně zpracované divadlo ve filmu. Díky Miroslavu Donutilovi jsou pak některé fragmenty naprosto legendární (Franta Kcourek cpoucí se kabanosem, hrobník Rudy Kovanda...). Jakkoliv jsou někteří herci horší zpěváci, všechny mraky rozptyluje hudba. Zejména foukací harmonika tu má jednu z nejpůsobivějších rolí od dob filmu Tenkrát na západě. (01.12.2006)

V divadle to muselo fungovat výborně. Na filmovém plátně se ovšem zcela vytratil duch revolty, o níž věděli jen herci a diváci a uzavřeli tak tiché souručenství. Tady zbyla jen spousta zpěvu, který by se nejspíše hodil na Portu a podivného patosu, zcela překrývajícího eventuální klady i zápory filmu. Všichni aktéři se při natáčení tohoto legendárního kusu zajisté skvěle bavili, ve své době se jednalo o nevídaný počin s příchutí svobody a nespoutanosti. Osobně dávám přednost Nikolu Šuhajovi s Petrem Čepkem v hlavní roli (i když je schématičtější a tendenčnější, leč řemeslně zdařilejší). Nějak se s touto svéráznou muzikálovou adaptací (a především s nyvě pějícím hrdinou, jenž by však mohl být dobře utajeným otcem Despráda) míjíme. Existují filmy, které, byť byly kdysi přínosné (majíce statut jakéhosi manifestu a symbolu), stárnou překvapivě rychle. (04.04.2010)