Môj život

Udělat komiks podle svého reálného života, je rozhodně dost originální nápad, který oceňuji o to víc, že se to skutečně stalo, takže ve filmu kromě postavy Harveyho Pekara můžeme vidět i jeho skutečný předobraz z poměrně častých návštěv talk show Davida Lettermana. Harvey vypadal jako docela nevšední, trochu kontroverzní osobnost a nevím do jaké míry se jeho skutečnou podstatu povedlo vystihnout Paulovi Giamattimu, ale právě jeho pojetí zahořklého úředníčka, hledajícího něco, co by mu pomohlo zaplnit ubíjející prázdnotu jeho života pro mně bylo největším kladem snímku. Ale jen dobrý námět a herecké výkony někdy nestačí, pokud pokulhává zpracování, může to být z větší části také pořádná nuda, jako bohužel i v tomto případě. (08.12.2013)

Skutočne prazvláštny film o inej strane "amerického sna". Film robí výborným hlavne formálna originalita, skvelý scenár a v neposlednom rade výkon Paula Giamattiho - ten chlap je neskutočný a neviem, či ho mám obdivovať alebo skôr poľutovať, tých svojich životom zdeptaných looserov hrá totiž tak presvedčivo, až mi pripadá, že aj on je v skutočnosti taký :-)... Plný počet ale nedám, a to z jediného dôvodu - k ľuďom ako Harvey Pekar alebo jeho manželka jednoducho nemôžem cítiť sympatie. Niektorí viac a niektorí menej, ale v zásade všetci ľudia sú sami strojcami vlastného šťastia alebo nešťastia. Ak niekto celý život nadáva na to, že chudáčik je len tuctový úradník a má ťažký život, ale nemá guráž sa proti tomu postaviť a urobiť s tým niečo, je to len a len jeho chyba a ja nemám dôvod ho za to nejak ľutovať alebo súcítiť s ním... 8/10 (19.06.2006)

On je to velmi dobrý film, aspoň v tom, čím se celou dobu snaží být. Životní příběh Harveyho Pekara podává zajímavě a svérázně, dokonce se jeho i lidi okolo něj snaží podávat co nejrealističteji a hodně se mi líbil nápad se vstupy skutečného Harveyho Pekara a jeho přátel a rodiny. Hlavně tenhle nápad pěkně vygradoval, když filmoví herci jich samotných jdou do divadla podle jejich životů a sledují jejich divadelní verze. A popravdě ani ta komiksová stylizace mi nevadila a přišla mi docela funkční a vhodná. Na vyšší hodnocení to ale rozhodně nevidím a to už jen kvůli tomu, že i přes všechny klady mě to celou dobu nechávalo docela chladným, k žádné z postav jsem si nedokázal vybudovat vztah a zhlédnutí sice nepovažuji za ztrátu času a dokonce věřím, že si to budu ještě dlouho pamatovat, ale celkově to okolo mě jen prošumělo a nic silnějšího nezanechalo. A to i přes to, že Giamatti je tradičně skvělý, "nezávisle charismatický" a do role Harveyho Pekara se doslova vžil. Bylo to fajn a rychle mi to utíkalo, ale to je největší pochvala, jakou jsem tomu schopný dát. Silné 3* (19.08.2023)

Harvey Pekar vede obyčejný a přesto zajímavý život. Svůj looservský osud se totiž rozhodl vložit do komiksového scénáře. Byl to nápad trochu exhibicionistický, ale zároveň dostatečně originální, aby se mu podařilo získat pro něj vydavatele. Všechny životní peripetie tohoto věčného smolaře a misantropa se od té doby odbývaly za dodatečné účasti čtenářů jeho komiksu. Pod jejich dohledem se Harvey seznamoval s Joyce Brabner, svou druhou ženou (Jejich první setkání skončilo scénou zvracení na záchodě a následným prohlášením Joyce: „Vynecháme námluvy a rovnou se vezmeme.). Pod jejich dohledem překonával manželské krize i urovnával vztah se svým přítelem nerdem Daniellem Batonem a nakonec i prodělával léčbu rakoviny. Film American Splendor není nic jiného než adaptací Harveyho komiksu. V záplavě všech komiksových adaptací ze života superhrdinů, jde však zřetelně o něco jiného. Nejen proto, že nám film nabízí pohled na odvrácenou stranu amerického života, ale také proto, že režiséři Shari Springer Berman a Robert Pulcini se svého tématu chopili netradičně a postmoderně. A tak mimo herců představujících Harveyho, Joyce a Daniella vidíme ve filmu i jejich skutečné životní předvzory, kterak děj různě komentují. Příběh se zaplétá sám do sebe, když hrdinové prožité scény znovu sledují napřed v komiksu a pak na divadelním jevišti. Film se nám otevřeně představuje jen jako čtvrtá verze původní události a svoji fiktivnost tak nezastírá, ale naopak hrdě odhaluje. Jeho originalita je tak výrazná, že to nemohou zkazit ani viditelně malé náklady a tak trochu televizní formát. Bohužel jediné ocenění, jež se tomuto filmu, pokud vím, dostalo, je cena Sundance festivalu z roku 2003. Lze pochybovat, že se kdy bude zdát některému českému producentovi dostatečně divácký, aby ho přivedl do Čech. Je to škoda, ale ještě větší škoda možná je, že český čtenář nemá příležitost seznámit s původním komiksem. (26.03.2005)

Tematicky byl pro mě Můj svět menší novinkou, protože o komiksy se příliš nezajímám a tudíž o alternativní komiksové tvorbě reflektující reálný život obyčejných lidí jsem neměl tušení. Líbilo se mi zde více nápadů, které se úspěšně snaží mainstreamový film ozvláštnit: jak komiksově laděná stylizace některých sekvencí či prostřihů, tak pravidelná doplnění hraného filmu (s hereckým ztvárněním ústřední postavy) o dokumentární dokrutky, včetně jednoho archivního TV záznamu, se skutečným Harveym Pekarem. Zpracování tématu nespokojeného života v pracovní rutině, v kontrastu k postupnému odhodlání se směrem k nápadu a nalezení se ve volném čase v novém aktivním koníčku, na mě zejména v první půlhodině dokonale působilo, i co do melancholické atmosféry podbarvené znějícím saxafonem. Upoutat mě často svým přirozeným, lehce komickým výkonem dokázal i Paul Giamatti v hlavní roli, nejvíc během scén s poloviční ztrátou hlasu a v monologickém příběhu k závěru. I když nešlo zas o herecký výkon, jaký by mě naprosto posadil a uzemnil po celou dobu. A s filmem jsem to měl přibližně stejně, neb navzdory všem kladům, silným momentům, občas i zdařilé vtipné scéně (povídání o „Pomstě šprtů“ v autě) i snahy o kouska originality pro mě Můj svět místy upadal až do roviny standardního amerického průměru, navíc hlavní herečka (Hope Davis) mě jaksi ničím nezaujala. Zhlédnutí nelituji, ale potřebu vracet se k tomuto snímku asi mít nebudu. [65%] (27.07.2023)