Gauneri

"Proč zrovna já musím být pan Růžový??" Film stojí a padá na naprosto luxusních hereckých výkonech. Jinak je to příběhově o ničem. Michael Madsen je v něm tak podobný Elvisovi, že bych se nedivila, kdyby z toho rádia, které si k tomu řezání ucha a pálení čarodějnic pustil, zazněla písnička I got stung. On by si ji k zamýšlenému mučeníčku zazpíval a já bych se asi skácela smíchy z gauče. (27.02.2020)

„Neměkni mi tady. Nic nevědí. Vědí hovno. Neublíží ti. Jsi zkurvenej drsňák. Uvěří ti každý zkurvený slovo, protože jsi supertvrdej.“ Po dřívějších 3 zkušenostech s Tarantinem jsem o jeho tvorbu ztratil zájem. Po dlouhé době se ve mně přece jen něco zlomilo a rozhodl jsem se o „restart“. A co jiného si na úvod vybrat než jeho celovečerní prvotinu. Škoda, že jsem to neudělal už dávno a nedal pro naše první filmové setkání přednost právě tomuhle dílu. Už úvodní „vatová“ debata o významu písničky Like a Virgin a spropitném pro servírky mě slušně rozesmála. Pak se děj přenesl do opuštěného skladu, kde všem tekly nervy, jeden podezříval druhého a nikdo nevěděl, co se vlastně stalo (anebo ne?) a já se přistihl, že mě to zatraceně baví, a skládání si v hlavě, kdo je vlastně kým, mi přišlo velmi osvěžující. Navíc se podařilo i obsazení, nejvíc se mi zamlouvali Roth a Buscemi. O to víc mě zamrzel vyloženě špatný konec, „přiznání“ i „rozstřel“ se hrubě nepodařily. Přesto Gaunery, které hodnotím silnými 4*, vidím jako důvod pokračovat v „restartu“. (27.05.2018)

Asi vůbec nejčistší esence "tarantinismu"... Mafiáni v oblecích, bavící se o nejobyčejnějších věcech co možná nejsprostším jazykem, stará zápletka oživená nechronologickou narací, zajímavé postavy, výborní herci a špičkové dialogy. Takový je zkrátka Tarantino, čerpající tématicky ze všech možných i nemožných pramenů popkultury. Gauneři jsou syrovější a ucelenější než Pulp fiction, který jde víceméně brát jako několik jen náhodou se protínajících příběhů. Ve většině ostatních věcí jsou hodně podobní jako Tarantinův slavnější kousek, schází jim však něco... nějaké fluidum dokonalosti, kterým (alespoň pro mě) oplývají legendární Historky. Michael Madsen je opravdu nezapomenultený, Steve Buscemi trochu připomíná svého zabijáka z Farga. Celkově výborný film, který by byl za čtyři, ovšem poprvé v plné síle ukázal, co se scénářem a herci umí Tarantino, za to dávám i tu slabší pátou hvězdu, i když... Necelých 90% (18.07.2006)

Manifest Quentina Tarantina a celého jeho filmového vidění, aneb Takhle budu točit. Nízkorozpočtová konverzačka, zábavná po celou hodinu a půl. Enormní množství hlášek, krev teče proudem, kurvy, píči a čuráci létají vzduchem a v každém druhém záběru znatelná pocta znatelnému množství filmů od jednoho poblázněného filmového fanouška. Již v této prvotině sesumíroval vedle sebe své později domovské herce a všichni podali maximální výkony. Michael Madsen svého psychopata už asi nikdy nepřekonal. 95%. (15.10.2008)

Geniální filmový výtvor kultovního statusu, Tarantinova režisérská prvotina a jedno z jeho stěžejních děl. Prokazuje v něm svůj obrovský scénáristický talent, typický smysl pro humor, originálnost v tvorbě příběhu a jeho zpracování, excelentní dialogy a břitké slovní přestřelky a skvělé charaktery postav. A především brutálnost ve všem. Partička drsných maníků v podání Harveyho Keitela, Tima Rotha, Stevea Buscemiho a pro mě především Michaela Madsena v legendárním filmu, který měl svět připravit na filmovou revoluci v podobě "šílence z videopůjčovny" Quentina Tarantina. Gauneři pro mě taktéž obsahují jedny z nejdokonalejších "Opening Credits," jaké jsem ve filmu viděla. A ačkoliv jsem doposud film zhlédla dvakrát a neustále jsem ohromena jeho kvalitami, stále mu nedokážu, z mě neznámého důvodu, udělit plný počet. "You ever listen to K-Billy's "Super Sounds of the Seventies" weekend?", "Are you gonna bark all day, little doggy, or are you gonna bite?" (17.11.2010)