Mesto bohov

„Ak si utiekol, dobehli ťa. Ak si zostal, dostali ťa.“ Komplikovaný, ale úžasne energický brazílsky kúsok, ktorý je každým ďalším pozretím pôsobivejší. Množstvo scén sa vryje do spomienok (Beného odchod zo scény, sliepka), scenár ani na okamih nenudí, neznáme herecké tváre podávajú presvedčivé výkony, atmosféra je dynamicky horúca a... a asi milión ďalších vecí. (14.09.2006)

Vyhřezlá střeva, tekoucí mozky a kaluže krve ve jménu efektu nemívají při častém použití efekt naprosto žádný. Co ale efekt má, je nekašírovaný pohled do myslí, pocitů a vlastních či vnucených pravidel ubožáků odsouzených k životu na odvrácené straně města karnevalových tanečnic oblečených jen do zlatého prachu a peří. To není hra jako v Battle Royal, to je, bohužel, skutečný život - se svou bídou a bez lesku. (03.03.2006)

Neuvěřitelný, působivý, krutý a pravdivý. Takový je film Město bohů. Zobrazuje Rio de Janero tak, jak ho turista nemá šanci poznat. Na konci přichází silná katarze v podobě dětského gangu, který odpraví Malého Zeé jeho vlastními zbraněmi, které jim dal. Pro nás Evropany asi nepochopitelná věc, jak může dítě zabít bez sebemenších zábran či výčitek svědomí, ve slumu v Riu denní realita. (22.04.2005)

Šňupu, kradu, zabíjím. Jsem muž! Město bohů musel stvořit někdo s citem pro živočišnou krásu pomíjivosti. Neodděluje zlouny, nestanoví kategorie a nekolíčkuje trať pro chrty (i když mrtvý králík na tyči nad bludištěm, pravda, tancuje). Nadiktovanej život. Narodil ses v řece, tak prostě plav. To se pak žije dost na hovno svůj sen, když se člověk pro něj topí. Létama broušenej šutr neoddiskutovatelných hodnot se v uličkách Ria asi zdá směšně naivní. ___ ,,Jak můžou tenhle svět přijmout,'' ptá se paní v nechutným topíku a teatrálně ukazuje prstíkem k pokřivený realitě. ,,Vždyť nám znásilňují stavební kameny lidské přirozenosti, tam se neděje nic, jak má,'' křičí, a podpatkem nevědomky prošívá hlavu své čivavy. ___ Jde to zkrátka mimo zaběhnutou realitu, kterou se zabývá můj zprávami, blahobytem a vzděláním vymytej mozek. Nejspíš jako když se před křovákem člověk poleje půllitrem vody jen tak pro radost (S tím rozdílem, že on by asi plakal a já jen zíral). Planeta je plná švábů a chameleonů s nepříjemně náhodně vybíraným scénářem divadelního představení a město je bordel kde se kurví všechny odstíny šedi. Co že to jsou ty ideály lidství? Jak já o sobě mohl tvrdit, že nejsem etnocentrik.. (04.07.2011)

Vyjmečné mistrovské dílo, které se dočká skutečného uznání možná až po několika letech. Brazilská "národnost" tohoto filmu je z něj cítit doslova v každé vteřině. Tvůrci se oprostili od typického klišovitého příběhu a servírují nám drsnou realistickou jízdu, kde vidíme krutý život v těch nejdrsnějších čtvrtích Ria de Janeira. Formální stránka je dokonalá. Fantastická ruční kamera, brilantní střih a zvuk. Herci (pro mě neznámí) hrají skvěle a režie je ještě lepší. (08.05.2005)