Shiryo no wana

Nami má své pozdně noční show a vítá každou příležitost, kdy může přinést divákům něco bizarního. Když je vylákána na místo, kde byla brutálně zavražděna mladá žena, rozhodne se záhadě přijít na kloub. Brzy se ona i její televizní štáb ocitnou ve smrtící pasti. Vcelku průměrný horor, kterému zvedám hodnocení o jednu hvězdu za skvělý bizarní konec, co možná připomene Vetřelce, ale více jsem viděl Freddyho případně Xtro. Ostatně odkazů na obskurní a kultovní snímky je více. Zkraje Andaluský pes, případně Rozparovač z New Yorku, pak obecně dobové italské horory, v některých pasážích zní i pro ně typická hudba, nebo série Pátek 13. Z gore se mi asi nejvíce líbily zaostřené tyče. Dojde i na sex, jenže Japonky fňukají, že člověk neví, jestli se jim to líbí, nebo trpí. A to nemám na mysli znásilnění. Obecně tedy Japonky děsně vřískají a místo mluvy po většinu času křičí. Zlatý evropský či americký jekot! Kdyby se ale snímek nesl v duchu poslední čtvrt hodiny, tak bych dal hvězd deset... (24.07.2024)

TV reportérka a jej kolegovia si spravia výlet do starej opustenej továrne, kde ich začne masakrovať sadistický vrah v pláštenke. Prvú polhodinu sa film tvári odľahčene a "športovo", čo pôsobí v kombinácii so splatter brutalitou a popovou synťákovou hudbou veľmi lacne. Neskôr ale príde na rad aj temnota, film sa rozbehne a vyklube sa z neho síce stále nízkorozpočtová, ale režijne prekvapivo dobre zvládnutá, štýlová vyvražďovačka. Obsahovo Psycho, formálne Dario Argento a scény vrážd (mimochodom pekelne sofistikované) kruťas Lucio Fulci. Dream-come-true kombinácia každého hororového fanúšika! (15.02.2003)

Už úvodní scéna s detailním rozříznutím oka, silně evokující Fulciho kontroverzního Rozparovače z New Yorku, dává tušit v nekompromisní masakr. A v první polovině filmu tomu tak skutečně je. Kromě hodně povedené atmosféry tu diváka obšťastní hned několik brutalit, z nichž jedna je horší než druhá. Druhá polovina však brzy sklouzne do ujeté podivnosti, která se čím dál víc táhne, a navíc finišuje poněkud bizarním gorefestem, co dává valé předchozímu dění. A to je vážně škoda, obzvlášť když ta první půlka filmu byla skoro dokonalá. Ze zdravé zvědavosti ale dám další dvě pokračování. (05.02.2013)

Ze začátku solidně odvedená řezničina, která však po čase dostává na frak. Reportérka jedné japonské televizní stanice obdrží kazetu se záznamem vraždy mladé dívky. Dlouho neváhá a odjíždí s týmem spolupracovníků na místo, kde mělo ke krvavému zločinu dojít. Opuštěný industriální komplex vzbuzuje patřičně chmurné prostředí, odkud není úniku. První půlka filmu je precizně zpracována. Dostatek napětí s neustále se opakující chytlavou hudební smyčkou, důmyslné realizování jednotlivých vražd v čele s hlavním neznámým aktérem. Příběh se ale zbytečně nelogicky láme v tom momentu, kdy reportérka z komplexu neutíká, avšak raději jde pátrat po onom neznámém, který má tato jatka na starosti. Dosud zručně odvedená práce spěje k mrzkému závěrečnému odhalení, které snímku uškodilo, jak jen mohlo. (19.06.2004)

V prvni polovine vyborny, rezisersky dobre zvladnuty, slasher. Hudba a syrova brutalita odkazuji na Italii prelomu sedmdesatych a osdesatych let, prace s kamerou (predevsim cernobile nalety) pak na ranne horrory Sama Raimiho. Vrazdy jsou dostatecne vynalezave, zabavne a maji skvele nacasovani. Bohuzel v poslednich 40 minutach se film staci ze slasheru s klasickym schematem k japonske podivnosti, coz v tomto konkretnim pripade zanemna k nude. Brutalni zkraceni a mene "originalnich" napadu by Shiryo no wana vytahlo z prumeru, kde se bohuzel ted nachazi. (14.10.2004)