Samsara

Dokonalá myšlenka v závěru. Manželka jde za ním do kláštera a mluví o ženě Buddhy. Když on odešel rozjímat, nikdo tu nebyl a neptal se, co bude s ní, s jeho ženou a s jeho dětmi. Nikdo jí nepomohl, nikdo se neptal na její názor a její city. A stejně tak se chová i hlavní hrdina, buddhistický mnich, který se nechal svést svými lidskými touhami, vzal si dívku z vesnice, měl s ní děti a pak se jednoho dne rozhodl, že se vrátí ke svému rozjímání. Zjednodušuji, ale já hlavní sílu snímku vidím právě v té myšlence, že stejně tak jako Buddhovy ženy, ani hrdinovy manželky se nikdo na nic neptal. On bude filosofovat a ona má na starosti rodinu. Zní to trochu feministicky, ale na mě to tak zapůsobilo a upřímně - hrdina je tak vnitřně rozpolcený, že je úplně jedno, jestli bude žít v klášteře nebo mimo něj. Spokojený nebude nikdy. (07.12.2010)

Film sa mi občas zdal trošku trhane strihaný. Ale s tým sa dalo zmieriť. Nakoniec hodnotím film ako prínosný a tým pádom nadpriemerný. Erotické scény v prvej časti filmu na mňa pôsobili príjemne. Dobrá kamera, sympatickí herci a typ konca, ktorý mám rád a niekedy mi lezie na nervy. Čo myslela, manželka ex-mnicha svojími slovami na konci filmu. Ako to pochopila hlavná postava a ako sa rozhodla? Nie je niekedy rozhodnutie pre duchovný život sebectvom a útekom pred zodpovednosťou? "Jak zabránime kapce vody, aby nevyschla?" (22.02.2015)

Aby se vám Samsara líbila, musíte mít alespoň trochu vztah k duchovní tématice. Snímek ovšem trpí mnoha hluchými místy, rozhodně jej to chtělo razantněji prostříhat. Děj dostane spád až po hodině, kdy Tashi opouští klášter. Na filmu je znát, že Pan je hlavně režisér dokumentů – záběry jsou precizní, ale jaksi suché, chybí jim více šťávy. (04.11.2005)

Jeden z najkrajších filmov, aké som videl. Nádherná scenéria, hlboká múdrosť, realistické spracovanie. Sidhárta opustil svetské pôžitky, aby našiel svet duchovný. Tashi, mladý mních, ktorý splnil všetky podmienky na zasvetenie a plný duchovný život, ho následne opúšťa, aby objavil svet pôžitkov. Tento film je oslavou, alebo kritikou budhizmu? Sidhárta opustil svetský život po dlhom premýšľaní a slobodne sa rozhodol. Teraz berú trojročných chlapčekov od rodín a paralizujú ich od okolitého sveta. Cesta Budhu, je slobodná voľba touto cestou kráčať. " Všetko čoho sa dotkneš môže byť cesta " " Čo je dôležitejšie: Bojovať s tisícom vášní, alebo si podmaniť jednu." Slobodný výber je cesta. (27.12.2008)

Tibet, Buddhismus… pomalé tempo… velmi pomalé tempo… (prý se natáčelo sedm let). Na začátku procitá mnich, který meditoval tři roky, tři měsíce a tři dny a to se pak musí p o m a l u. :-) Probuzený mnich Tashi záhy zjišťuje, že život není jen o meditacích a duchovnu. Objeví touhu, lásku, sex, vztahy, rodinu a musí si sám v sobě zodpovědět otázku, po které cestě se v životě vydá a to není jen tak a trvá to roky… možná celý život. Příběh Tashiho je prokládán dlouhými záběry na úchvatnou krajinu a na klidné „domorodce“. Jejich vyrovnaný život je v ostrém kontrastu k uspěchané společnosti ve městě, kam se občas vydají za obchodem. Pomalé tempo vyprávění dává divákovi dostatek prostoru k vlastním myšlenkám. Buď se v tom budete hodně nudit, nebo se dokážete na tvůrce naladit a hluboce si popřemýšlet o svém způsobu života. Poslední dobou mám stále větší tendence, se minimálně v myšlenkách přesouvat mimo naši západní kapitalistickou společnost, která je založená na penězích a konzumu, právě do podobných světů. Netuším, zda bych tam dokázal vůbec přežít, na to už jsem moc „zapojen“, nicméně minimálně v mysli tam občas zavítám a je mi dobře. „Jaké ty si měl hračky jako malý? On si své hračky vyráběl! Velmi silné meditativní čtyři hvězdy. (03.09.2024)