Samsara

Příběh o hledání cesty mezi duchovním a světským (rodinným) životem, zabalený v budhistickém rouchu. Jednoduchý, myšlenkově až schematický a didaktický příběh s krásnými, i když v podstatě velmi statickými záběry. Škoda, že filmaři nevyužili příležitost a do té doby filmařsky zapovězené úchvatné scenérie "himalájského království" Ladak nepojali trochu velkolepěji. I když to by pak už asi musel být trochu jiný film. Na druhou stranu, vzhledem k tempu a jednoduchosti příběhu poskytli obrovský prostor pro vlastní, v mém případě velmi intenzivní stylovou meditaci na zvolené téma. Pokud ovšem není pro vás téma příliš aktuální a film uvidíte v TV bude to pro vás nejspíš jen další východ'ňácká zívanda. (26.12.2005)

+3* nikdo nemůže čekat, že film z buddhistického Tibetu bude mít svižný děj, tak i já si ho vybral spíš ze zvědavosti. Rozhodně dobře představuje místní komunitu a mentalitu. Byl kladen větší důraz na autenticitu, ale o to víc chybí v příběhu. Kdo hledá tu správnou duchovní cestu, nebo by chtěl jen meditovat, tak to stejně pochopí až na místě - stačí si zajít do kteréhokoliv buddhistického chrámu. Ale zpět k filmu - ten oživují krásné záběry na pustou rozlehlou krajinu a občas kazí trikové záběry jako je na úvodu. Za mě lepší tři hvězdy a znovu bych si ho už nepustil [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 0 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (16.04.2016)

Dokonalá myšlenka v závěru. Manželka jde za ním do kláštera a mluví o ženě Buddhy. Když on odešel rozjímat, nikdo tu nebyl a neptal se, co bude s ní, s jeho ženou a s jeho dětmi. Nikdo jí nepomohl, nikdo se neptal na její názor a její city. A stejně tak se chová i hlavní hrdina, buddhistický mnich, který se nechal svést svými lidskými touhami, vzal si dívku z vesnice, měl s ní děti a pak se jednoho dne rozhodl, že se vrátí ke svému rozjímání. Zjednodušuji, ale já hlavní sílu snímku vidím právě v té myšlence, že stejně tak jako Buddhovy ženy, ani hrdinovy manželky se nikdo na nic neptal. On bude filosofovat a ona má na starosti rodinu. Zní to trochu feministicky, ale na mě to tak zapůsobilo a upřímně - hrdina je tak vnitřně rozpolcený, že je úplně jedno, jestli bude žít v klášteře nebo mimo něj. Spokojený nebude nikdy. (07.12.2010)

Tibet, Buddhismus… pomalé tempo… velmi pomalé tempo… (prý se natáčelo sedm let). Na začátku procitá mnich, který meditoval tři roky, tři měsíce a tři dny a to se pak musí p o m a l u. :-) Probuzený mnich Tashi záhy zjišťuje, že život není jen o meditacích a duchovnu. Objeví touhu, lásku, sex, vztahy, rodinu a musí si sám v sobě zodpovědět otázku, po které cestě se v životě vydá a to není jen tak a trvá to roky… možná celý život. Příběh Tashiho je prokládán dlouhými záběry na úchvatnou krajinu a na klidné „domorodce“. Jejich vyrovnaný život je v ostrém kontrastu k uspěchané společnosti ve městě, kam se občas vydají za obchodem. Pomalé tempo vyprávění dává divákovi dostatek prostoru k vlastním myšlenkám. Buď se v tom budete hodně nudit, nebo se dokážete na tvůrce naladit a hluboce si popřemýšlet o svém způsobu života. Poslední dobou mám stále větší tendence, se minimálně v myšlenkách přesouvat mimo naši západní kapitalistickou společnost, která je založená na penězích a konzumu, právě do podobných světů. Netuším, zda bych tam dokázal vůbec přežít, na to už jsem moc „zapojen“, nicméně minimálně v mysli tam občas zavítám a je mi dobře. „Jaké ty si měl hračky jako malý? On si své hračky vyráběl! Velmi silné meditativní čtyři hvězdy. (03.09.2024)

Viera s túžbou sa v kláštore lámov rozlúčia, keď sa Tashi rozhodne hľadať sa mimo kláštorných múrov. Otec ho priviedol k lámom, ako mnoho iných 5-ročných chlapcov, a dal mu možnosť rozhodovať sa samostatne. Čo je dôležitejšie? Fascinúca zdanlivá jednoduchosť života na náhornej plošine, akoby odrezanej od okolia, obsahuje všetky základné životné pravdy, ktoré sa v huriavku sveta strácajú. Uvítala som možnosť vložiť sa do jednoduchého príbehu a obyčajného života, krásnej prírody a hudby ako do voňavého stohu trávy, kde láska vonia, zrada pichá, pravda je v oblakoch a všetko ma svrbí, aj keď som už z neho vyliezla a vrátila sa späť medzi autá, chaos a hluk. Možno to mohlo byť všetko rýchlejšie, akčnejšie či menej ospalé, ale dokázali by sme potom pochopiť 3 roky, 3 týždne a 3 dni v meditácii? Myšlienkou mi trochu pripomenul Jar, leto, jeseň, zimu a jar... i keď je v ňom viac "obyčajného života". (19.11.2005)