Smrť v priamom prenose

,, V jednadvacátém století je člověk nakonec závislý na kapesní svítilně za 3,50... připadám si jako malý kluk'' ----- Docela slušné vizionářské drama. Schneiderová i Keitel v hlavní roli super, hlavně Harveye mám moc rád. A potěšil i Max v závěru. Ačkoliv se má film odehrávat v budoucnosti, Anglie roku 2021 má podobodu Anglie roku 1980. To je dobře, nikdo neměl potřebu do filmu dávat auta připitomnělých tvarů (ve vztahu ke skutečnému dnešku), jak si tehdejší tvůrci představovali že by mohly vozy vypadat. Naopak. Policie má nové Range Rovery, ulicemi jezdí dvoupatrové autobusy... Docela jsem koukal jak Glasgow vypadal zhuntovaně. Mně ke konci film začínal mírně nudit. Katarzi Rodyho chápu, ale nepochopil jsem proč do celého projektu vlastně šel. Na svojí dobu měl film zcela jistě originální myšlenku, dnes už přeci jen tak trochu ztrácí s lety dech. Dávám za 3 mini kamerky. * * * (05.04.2021)

Film jako bolení břicha - pozornost si získá, ale nepotěší. 1) Základní poselství snímku je jasné. Mediální hyeny obětujíce na oltář sledovanosti, potažmo zisku, morálku i obyčejné slušné chování, už rozšířily svůj revír do většiny zemí světa - všude tam, kde vládne zlaté tele. Film nesoudí ani nehledá recepty na vyléčení nemocné společnosti - jen smutně přihlíží._____ 2) V této souvislosti by mě zajímalo, jak autor obsahu Robbi došel k názoru, že lidé v zobrazované budoucnosti žijí "spokojeně a šťastně"._____ 3) Tématu role médií se dostalo podrobnějšího zpracování později (po americku přímočaře) ve filmu Truman Show._____ 4) Jinou otázkou je vizualizace budoucnosti. Bývá zábavné sledovat, jak si tvůrci představovali budoucnost, která mezitím nastala a my můžeme srovnávat. Bratři Strugačtí například hovoří o tzv. popisované budoucnosti, kam se jejich hrdina vydává na výlet strojem času (novela Pondělí začíná v sobotu)._____ 5) Bohužel představa tvůrců filmu z roku 1980 o roce 2021 je dost vágní. Na jedné straně kamera v lidském oku, ústavy blaženství či školní výuka pomocí telepatie. Na straně druhé průmyslový i další design beze změny, otlučené domy, rvačky na ulicích, potraviny na příděl._____ 6) Depresivní dojem povzbuzuje nervy drásající hudba, melodramatický (pro někoho možná artový) styl vyprávění a lokalizace do zachmuřeného Glasgowa a dalších skotských regiónů._____ 7) 39letý Bernard Tavernier předvádí velmi zvláštní svět. Ani nevím, jestli se mi snímek líbí anebo ne. Ale znovu se určitě nepodívám. (08.07.2018)

Nezměrně mnohovrstevnaté dílo, které čím je starší, tím je aktuálnější. Děj se odehrává v roce 2021 a budoucnost je opravdu obdivuhodně "vychytaná". Akorát snad design počítačů a automobilů a zmínka o Sovětském svazu to trochu kazí. Naskýtá se otázka, jak se postavit k opravdu podivným hereckým výkonům a dialogům (viděl jsem to sice s dabingem, ale i tak to bylo nějaké divné) - já jsem to bral za další předpověď stavu civilizace budoucnosti, tedy nikoli za nedostatek, ale za záměr autorů. Snad proto jsem si snímek tolik užil a tolik na mě zapůsobil. Na druhou stranu to ale mohlo být urputným držení se románové předlohy (má domněnka - nečetl jsem). Nevím - posuďte sami, budete-li mít někdy příležitost. Jinak bych do výšin vyzdvihl kameru (nutno vidět v původním cinemascopu). Prý to byl první francouzký film, kde bylo použito steadycamu. (11.05.2007)

Myšlienku to určite má - ľudský hyenizmus nemá žiadne hranice. Nezastaví sa pred ničím. Tak to bolo v minulosti, je a aj stále bude. Zaujali ma úvahy od Romy o smrti, dosť mrazivé ak uvážime jej blízky koniec. Na druhú stranu dejová linka ma nijak zvlášť nenadchla a z výpravy mám zmiešané pocity. Na jednej strane, hlavne čo sa týka interiérov, tak klobúk dole, tu sa predstava 21. storočia celkom podarila. No ale čo sa týka oblečenia, účesov a aj aút napríklad, tak na to autori akosi pozabudli - stále kdesi v sedemdesiatkach. Lepší priemer. 65/100 (07.02.2019)

Všímal som si v prvom rade hviezdny herecký ansámbel, a taktiež samotnú techniku spracovania tohto nezvyčajného snímku Bertranda Taverniera, pričom príchod „vysokého Švéda” prichádza až v trištvrte filmového času, ale tým nechcem povedať, že by som vytúžene očakával jeho scény, aj tých pomenej, ktoré má, stoja za to. Sledoval som najmä viacero postáv, ktoré rozohrávali divnú „patriu šachu” , keď hyenistický televízny režisér Vincent Ferriman poverí svojho človeka - Roddyho, ktorému implantovali miniatúrnu kameru do oka, aby sa doslova zavesil na “umierajúcu” spisovateľku Katherine Mortenhoe, že ju bude týmto spôsobom snímať 24 hodín NON-STOP, a v štúdiu sa začne vysielať surová Reality Šou, o čom Kate spočiatku netuší... I Roddy najprv kývne na túto metódu, no s postupnými slzami v očiach, že sa len prizerá, ako sa jeho spoločníčka postupne systematicky likviduje. Všetko sa deje zo zištných dôvodov vytvoriť nový TV. Fenomén bez akýchkoľvek vedľajších zábran s extrémne vysokými percentami sledovanosti, a teraz si vezmite jedno na zreteľ, kde sme my ľudia dnes ? Nevidíte to, všade okolo seba, len v inej podobe...? Nadčasová, trochu neznáma „klasika” , ktorá má veľa do seba a Romy Schneider je naprosto strhujúca, unikátna, až zimomriavková, že postupne čoraz viac zdeptaný Harvey Keitel jej značne sekunduje. (01.07.2018)