Smrť v priamom prenose

Nepatřím do skupiny seniorů netrpělivě vyhlížejících příchod zubaté s kosou, ale již dopředu mne potěšila vize, že jednou budu umírat stářím nafetovaný do vysmáta. Zatím se na svou smrt snad ani netěším, ale kdybych umíral a někdo to chtěl natáčet, tak bych si od něj rozhodně nechal proplatit tučný šek a můj odchod ze života by pak byla jedna velká jízda. Svět je totiž reality show, což tento snímek prorokoval se slušným časovým předstihem, ale kdybych tady napsal, že jsem občas nezakopnul o nudný okamžik, tak to by se mé tvrzení nejen nezakládalo na pravdě, ale byla by to snad i trochu lež. Přesto si za originalitu a zajímavé herecké výkony dovoluji své objektivní hodnocení tři hvězdy a tři cípy zaokrouhlit o dva cípy nahoru. (12.11.2012)

...bezprostředně, exkluzivně, nepřetržitě. Nám na očích, namočených do voyerských emocí, upsaných prodejné morbiditě. Jsou zanícené, plné vaší bolesti. Jsou aspirantem na slzy, aspirantem bezesných nocí. Kontrolovatelně poddajné, než do nich "svitne" pozornost osobní, ryze člověčí... Média = hyeny, ostří prodavači soukromí, diváci = otupělí kupující tragédií, nářků lidských bytostí. Sledujte naši hvězdu a její dny poslední. Láká, láká růže bílá, za zdi hřbitovní. (05.06.2018)

Nevšední námět, který mě zcela nadchnul, ovšem ubíjející zpracování, které veškeré nadšení ochladilo na bod mrazu. Smrt v přímém přenosu pro mě funguje jako dosud nejlepší objevený prášek na spaní - koukali jsme na to třikrát, přičemž poslední pokus proběhl v odpoledním čase, kdy jsem nebyl unavený ani nevyspalý (ani ovíněný), přesto posledních 45 minut znamenalo cca 15-pospávání-a v závěrečné gradaci, kdy každý zvyšoval hlas, opět probuzení. Možná to je tím monotóním hučením (vlastním release s VHS zvukem a starým dabingem), zcela určitě je to ale nudným zpracováním. Zklamání měsíce. (19.12.2010)

Mé zoufale prázdné pocity z toho filmu bych přirovnal k situaci, v níž trosečník ztroskotá na ostrově a během dlouhých a těžce nudných chvil čeká na záchranu, která se nekoná. Velmi inovativní námět byl během natáčení důkladně pohřben nikam neplynoucím příběhem, jehož roztaženost měla být v první řadě zpracována střihačem. 22. století vypadá (vyjma některých dialogů) spíše na dobu, ve které se film natáčel (B. Tavernier bude co se týče rozpočtu pravděpodobně nějaká obdoba strýčka Skrblíka). Myšlenka tu nepochybně je. Budoucnost s nástupem nových technologií a mediálních korporací radikálně snižuje lidskost a racionální uvažování člověka. Bohužel tato působivá idea nijak nevyplouvá na povrch díky záplavě naprosto nezáživných dialogů. Dle mého názoru zde bylo zapotřebí více dynamičnosti a kadence, která by z tak velkého potenciálu vytvořila skutečně silný příběh nutící k zamyšlení. Takhle vznikl jen těžce stravitelný plytký tlach, při jehož projekci vám také hrozí smrt v přímém přenosu. (03.07.2013)

Tak tohle je dech beroucí šílenost. Šílený je nejen námět a představa toho všeho, ale dost šílené je hlavně to, že tato vize, stará celých třicet let, již nemá daleko od pravdy. Tohle je víc než sci-fi krutá realita všedního dne prahnoucí po senzacích, bolesti druhých, zvrácené krutosti a kruté zvrácenosti. Dokonalý obraz médií rozkládající lidskou přirozenost. Naprostý hyenismus!!! K tomu bezbarvé a neutěšené domy, ulice, pouliční šarvátky, hned od začátku drásavá hudba… Mírné psycho. A Romy je tak skvělá! Přesvědčivě skutečná s nadpozemským úsměvem a všeříkajícím pohledem (ostatně jako vždycky); navíc působí mírně překvapivě velice mladě. Není divu, že ji Francouzi jmenovali spolu s Alainem Delonem za hvězdy roku 1980. Setkání s Harvey Keitelem bylo mé první a určitě ne poslední. Jediné, co mělo na tomto snímku chybu, byl příšerný dabing, který by sice zněl dobře jako rozhlasová hra, ale na obrazovce byl dost nesynchronní, jako bych se chvílemi dívala na jiný film. Celkově jsem ale byla zametená pod podlahu a ještě dlouho tam zůstanu. (30.08.2011)