L'Albatros

Kriminálka s otrepaným námetom - útek z väzenia a následný únos, nemá veľmi čím zaujať. Hlavne režisér, ktorý sa obsadil aj do hlavnej úlohy v nej bol nevýrazný a nie príliš sympatický, takže mi bol jeho osud vpodstate ukradnutý. O niečo sympatickejšia bola jeho obeť, ale celkovo to medzi nimi moc neiskrilo a ich útek bol dosť nudný, keď to porovnám s inými podobnými filmami. Pre mňa čistý priemer. (27.03.2024)

Divoká noční stíhačka završená vášnivou milostnou romancí. Trochu přidávám, podle mě je film tak na3,5*, protože podobných útěkových thrillerů už jsem viděla hodně. Za to ovšem pan Mocky nemůže a budiž mu taky přičteno k dobru, že měl dobrý vkus při výběru hudby ke svým filmům, šansoniér Léo Ferré byl dobrou volbou. Originální erotická scéna, kterou lze ve filmu vidět, je sama o sobě pěkná, ale jako by patřila do jiného filmu. A měla jsem pocit, že ji převedl někdo jiný, než hlavní herecké duo. (19.11.2023)

Vyhoštěn na zemi uprostřed kopyt, jeho obří křídla mu brání v chůzi... (Ch. Baudelaire) *** Tento působivý thriller se tedy nebojí přelétnout od inspirace ústředního motivu v poezii až k (tehdy) aktuálním dozvukům bouřlivých studentských demonstrací roku 1968 a od napjatého útěku úprchlíka před služebně (a částečně i morálně?) selhávající policií uprostřed krizové doby doletět až k romantické baladě o osudové lásce. Albatros je přes svůj silně politický přesah naplněný převažně napínavou akcí a společně s hlavním (anti)hrdinou se v průběhu celé atmosféricky působivé temné noci i následujícího sychravého dne téměř nezastaví, plyne ve velice svižném tempu, i napodruhé jsem ho zhlédl vyloženě jedním dechem až do konce. Z volné politické trilogie Jeana-Pierra Mockyho Solo – Albatros – Rubáš nemá žádné kapsy jsem si sice tento prostřední film oblíbil asi nejmíň, ale rozdíly mezi nimi vnímám jako minimální. Pátou hvězdičku si zčásti odneslo samotné vyvrcholení, které na mě přes svou překvapivost (a opravdu nejen slušně decentní, ale i velmi originální nasnímání sexuálního aktu skrze stínové siluety) působí spíše rušivě komickým a až prvoplánově provokativním dojmem. [85%] (16.12.2021)

Tohle je přesně ten typ kriminálky, který neudělá díru do světa a ani nemá potenciál stát se vaší velkou srdcovkou, ale něco do sebe má, baví vás ho sledovat a nakonec byste neměli problém si ho někdy pustit znova. Já to tak mám přesně tady a ačkoli jsou mé čtyři hvězdy slabší, pořád jsou poctivé a odpovídají tomu, jak mě to subjektivně bavilo. Z případného průměru to tahá politické pozadí, které je samo o sobě zajímavé a místy v určitých jednotlivostech i trefné. Jen mě trošku zamrzelo, že z toho vzešla lovestory, protože road movie s nádechem toho nejlepšího že Sola a motivem "kdo přelstí koho" mě přeci jen bavila víc. Naštěstí ale vše nezbořila, což se stalo právě u Sola, ale tam vše tkvělo v něčem jiném. Slabé 4* (23.03.2024)

To byl let, no věru radost pohledět (a do hlavního hrdiny se zahledět ;-)), ale i fandit (napnutá, jak adamitky na golemovi :-)), zcela se do příběhu ponořit. Ovšem ten "ponor" mi kazily neustálé vpády těch všech politických, tuze nesympatických (a k smrti nudných) hejhulů. Rozumím a chápu, že (a proč) to v tomhle filmu "muselo" být, ale i tak mi přišlo, že je tam toho všeho až "po staříčkovo", a veškeré jejich "opičky" mohly být zkráceny nejméně o polovinu. Škoda, že nezůstalo pouze u té linky ústřední dvojice. Ale i tak jsem si film krásně užila. Mimochodem - Gérard Philipe zemřel jen napůl - vtělil se totiž do Jeana-Pierra Mockyho. :-) A jen tak na okraj - pokud se snad domníváte, že jste se někdy s někým milovali na krajně neobvyklém místě, tak tento film vás přesvědčí, že to lze ještě na mnohem, mnohem neobvyklejším. :-D /"Virtuální retro kino" Willyho Kufalta, cyklus "Francouzský krimi-noir speciál"/ (26.03.2024)