Den cvoka

Shlédnuto v době Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. Vše mi přišlo tak trošku jako Příběhy obyčejného šílenstvá po Polsku. Hlavní hrdina bravurně ztvárněný Markem Kondratem celý film z obrazu prakticky nesleze, k tomu Nás provází svým originálním komentářem se svými vnitřními pocity a myšlenkami. Ne moc úspěšný básník trpící v životě svými každodenními temnými rituály, ovlivněn počítáním so sedmi a silnou obsedantní poruchou se běheme jednoho dne dostává do naprosto běžných ať už skutečných, či vysněných situací. Tyto minipříběhy jsou vesměs plné absurdních momentů a a divnopostaviček, které dějově nekončí vždy tak, jak by člověk předpokládal. Rozhodně se nejedná o žádnou vychechtanou komedii, jde spíše o úsměvný až lehce ironický počin. (04.04.2015)

Když Adam začne pochybovat i o svých snech tak se teprve ukáže jak moc reálné a drsné to je. Komičnost becmonosti. Jaký si to uděláš takový to máš. Ale kdeže? Jak uboze jsi byl zrozen a vychován takový jsi a budeš. Nejsou náhody a šťastné konce. Jen naše bizarně malé touhy a přízemní choutky, naše nudné a závistivé cobykdyby životy, modlitby a prosby, aby se ten druhý měl stejně na hovno jako já. (03.12.2008)

Skvělé, já se smál snad v kuse, ale taky to bylo zlehka depresivní. Humor hodně drsný. Divím se, ale zároveň mě těší, že v Polsku něco takového vůbec vzniklo. Hlavního hrdinu v podání Marka Kondrata, kterého terorizuje vlastní matka a nemá žádnou autoritu u svých studentů štve vlastně všechno a dává to najevo nezapomenutelným způsobem. (27.03.2006)

Další flák, kdy černý humor střídá sentiment? A je to tu znova. Jestli nemusíš hořké komedie, máš averzi vůči polštině a hlavně pokud tě pohoršují vulgarizmy, úplně jsi minul. Starý morous, okolním světem terorizován a jeho „1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, kurwa, ja pierdolę!“ nemusí ani tak někomu něco říct. Ale při snížení výkonu vlastního mozku je to v klidu. U doktora dobré, ve vlaku lepší, reklamy super, Adamův syn naprosto bezkonkurenční. Jeho part jsem si musel pustit hned několikrát. (15.02.2012)

Větší psycho než Psycho. Trochu jako Rekviem za sen, ale bez drog. Trochu jako Lepší už to nebude, ale bez romantiky, kýče a sentimentu. Výborné režijní nápady a inscenování jednotlivých scén - například jednotlivý spolucestující ve vlaku, výjevy z pláže ad. Trochu jako Noční můra z Elm Street, akorát, že to není sen. Prostě horor všedního dne, jak ho vnímá neurotický senzitivní jedinec, zákonitě se chovající jako psychopat. Přes záměrnou hyperbolu se nakonec dostaneme k jádru věci... (19.02.2012)