Minulost Jany Kosinové

Jana Kosinová (patrně poslední velký film V.Matulové), je vystavována nepříjemným tlakům ze strany svého vyděrače, divadelního publika, i běžných lidí žijících kolem ní. Tu se na ni přece jen štěstí usměje, a mladý student napíše hru, která v Janě Kosinové až příliš silně oživí deprivaci, kterou trpí, ale dramaturgem divadla je přijata, a inscenována. Ukáže se, že student, který budí svého kamaráda ráno s oblibou výstřelem z pistole, místo budíku, tak je pro Janu Kosinou tím právě hledaným božím požehnáním. Bohužel se Janě Kosinové nepodaří zbavit se svého vyděrače, ten nafinguje její smrt, a odjíždějí spolu do U.S.A., kde má pro ni vyděrač už lukrativní filmové role, ačkoli o ně Jana Kosinová nestojí. Student se postřelí, ale probere se z toho, i díky péči svých úctyhodných rodičů, a křičí pln touhy po životě na závěr - Chci žít, chci žít, už jen pro ty vzpomínky, a aby ve mě neviděla slabocha. Film má tedy otevřený konec, takže se divák jen může s jiným divákem dohadovat, jak se asi tak mohly dál vyvíjet osudy dvou hlavních hrdinů. (30.03.2014)

Modravých dálek volání, bláhovou hlavu sladce omámí, když v podvečer se šeří, každý věří, že někde na rozcestí čeká štěstí... Melancholická píseň Jiřího Srnky, jedna z nejklasičtějších skladeb a zároveň jakýsi podvědomý symbol protektorátní rezistence, otevírá nepříliš dlouhou filmovou kariéru režiséra, rozhlasového konferenciéra, sportovce a dokumentaristy Jana Alfreda Holmana, pozoruhodného muže s pozoruhodným osudem. Holman měl šťastnou ruku ve výběru filmových scénářů – v tomto případě sáhl po jedné z povídek Vladimíra Neffa, která ostatně vzbudila nemalý zájem také mezi producenty. Dramaticky působivý konflikt, odehrávající se v atraktivním divadelním prostředí, přivedl do světel reflektorů také Vlastu Matulovou, dvaadvacetiletou brněnskou herečku, která krátce předtím posílila prořídlé dámské řady pražského Národního divadla. I dnes, po více než sedmdesáti letech, zůstává fascinujícím okamžikem tohoto filmu právě její herecký výkon, vskutku mistrovská studie ženy s tajemstvím, která podniká hazardní vabank se svou minulostí i budoucností. Otevřený a svým způsobem neradostný závěr filmového dobrodružství titulních protagonistů nezastírá určitý předěl v ustálených scénáristických pravidlech šněrovaných obvykle žádanou diváckou konvencí. Méně jásavou kapitolou ovšem zůstává poválečný životní osud režiséra Holmana, prchajícího, stejně jako Jana Kosinová, před svou minulostí do modravých dálek svobodného volání. (26.10.2008)

Hezký, téměř na světové profesionální úrovni zpracovaný melodramatický ale také tak trochu psychologický příběh, mladý muž nešťastně zamilovaný do slavné herečky, která se stala obětí vyděrače. Film byl elegantní, měl dobrou kameru a režii ale líbil se mi i styl vzpomínek a vyprávění. Dvaadvacetiletá Vlasta Matulová se díky tomuto v pořadí již druhému filmu stala už skutečnou hvězdou a vydrželo ji to i nadále.. (11.05.2006)

Velmi slušný start talentované Vlasty Matulové. Svatopluk Beneš se k ní hodil, byl to pro mě osobně společně s Antonínem Novotným král milovníků. Jenže tady to je dost problematické. Film je dlouhý, konec podivný a milostný vztah mi přijde nedodělaný. Dost rušivá je i přítomnost Nory Cifkové, je tam jaksi navíc. Tyto nedodělky nakonec sklátí jinak celkem slušný film dolů. (29.10.2008)

Na to, ze Matulova ve filmu teprve zacinala, podala velmi vyspely herecky vykon, i kdyz se mi typove do role Jany Kosinove moc nehodila. Dej je zajimavy a moc jsem se na film tesil, bohuzel zpracovani snimku, jako u jinych filmu Holmana, me uplne nepotesilo. Ve filmu je ale dost silnych momentu a jsem presvedceny, ze kdyby se rezie zhostil treba Vavra, jednalo by se o spickovy pocin! (09.05.2014)