Známi neznámi

Sliboval jsem si, že další remake až v produkci Trinidadu a Tobaga, ale u československé verze mě přemohla zvědavost. Historka o nalévání bílého, červeného a čistého vína už těžko překvapí dějem a já chci hledat to pozitivní. Poměrně elegantně podané finále po konci „kouzla“, Martin Hofmann bavící humorem i jako Leonard Cohen light (závěrečné titulky) a jedno vyzvánění, které tu dusnou atmosféru vždy rozčíslo nadějí, že vše přijede urovnat pohledný muž v kožené bundě a s mluvícími digitálkami.. Zhodnotil bych to asi tak, že správný sběratel má kopii na zdi a originál v trezoru.. (11.12.2023)

Italský originál jsem neviděl (a už asi ani nechci), ale podle lidí, kteří ano, je česk(oslovensk)ý remake prakticky totožný film, jen s našimi herci. A já tomu věřím, protože Známí neznámí na mě opravdu tak působili. Jako zahraniční film, v němž kromě Prahy a jazyka není vůbec nic našeho, což je škoda. Možná to licence nedovolovala, ale já bych si ideální remake zcela vážně představoval zasazený do prostředí silvestrovské oslavy v hospodě čtvrté cenové skupiny a nesoucí se v hořce humorném duchu Okresního přeboru. Pak by se možná povedlo odstranit i to, co mi vadilo hlavně - všudypřítomné extrémy. Od začátku je jasné, že každá postava něco skrývá, jednání všech je postupně víc a víc přehnané, aby děj gradoval, náhoda za náhodou přichází právě vždy v tu chvíli, kdy je třeba ještě přiložit pod kotel, a přitom máloco z toho překvapí... A nakonec mě ty postavy už vůbec nezajímaly, nedokázal jsem se s žádnou ztotožnit a bylo mi úplně jedno, co ještě vyjde najevo a jak to dopadne. Herci a herečky jsou super, jenže já tyhle škatulkové role, kde jsou karty předem jasně rozdané, prostě nemám rád. Nabízí se srovnání s Papouškovou trilogií o Homolkových, v nichž se zdánlivě jasně definované postavy během filmů proměňují jedna báseň. Tady ale ne. (31.12.2022)

Italský originál mě kdysi dostal, tady ten film mě odpověděl na otázku, že když český herci dostanou kvalitní námět, může z toho být docela kvalitní zážitost, škoda, že kvalitní náměty a scénáře si musíme brát se zahraničních originálů. Jinak k tomu tématu, mě by vlastně moc nezjímalo soukromí mých nejbližích, ale to bylo tóčo, kdyby frajeři co si říkaj, poslanci, vláda, senátoři zveřejnovali svoje pracovní - zůdraznuji pracovní telefony, schůzky, ty se totiž bráněj nejvíc a přitom každej z nich mele o blahu lidí, demokracii atd, ale už Havel nastavil standarty, když se někde v přítmný o samotě sešel s komoušem Čalfou a prý to nepatří na veřejnost, takže takové myšlenky jsme měl já během tohoto filmu. Kolik špíny od roku 1989 (před to je jinej level) od všech těch sviní co nám tu kdy vládli vyplavalo, to by jsem asi všichni utopili v záplavě sraček. Proti tomu téma kdo s kým píchá a tají to je úplný hovno. (25.12.2022)

Většinou se na remaky koukám dost odtažitě. Nerad se do nich pouštím a už vůbec je nevyhledávám. Známí neznámí mě ale lákaly na všech možných platformách dost dlouhou dobu. Hlavně mě tedy zajímali naši herci, ale i pro mě mnohdy neokoukaní slovenští kolegové. No a ve výsledku to bylo fajn. Mělo to hodně dobré momenty, čehož si na filmu vážím asi nejvíc. Jinak je to přesná kopírka italského originálu. Čtyři hvězdy dávám jenom za fakt, že stačí dobrý scénář, aby si s tím naši herci poradili s prstem v nose a já mohl být spokojený. Jenže kolik takových tu do roka je, co? (16.12.2023)

Jak jinak bych mohla hodnotit kouzlenou Táňu, charismatickýho Hofmanna a jeden z mých nejoblíbenějších scénářů? Fajn, měla jsem lehké obavy a tiché přání, aby to nebyl úplný průser, ale ukázalo se, že zbytečně. Česká verze se drží originálu, a podle mě jí to jenom prospělo. V porovnání s adaptacemi z ostatních zemí patříme do té lepší půlky. Moct jim do toho kecat, dám o něco větší důležitost servírovanému jídlu, protože i na tom jsou hezky vidět odlišnosti různých zemí, ale to je jen maličký detail. (31.03.2022)