Vojna a mier: Pierre Bezuchov

Poslední část velkolepé filmové epopeje. Ve střídání vojna - mír je tahle část spíš ten mír. Strategický ústup, kdy je nepříteli vydána Moskva, odchod větší části civilního obyvatelstva, velké Napoleonovo očekávání a stejně velké zklamání, které mu člověk škodolibě přeje. Záběry na pusté město (můj oblíbený průhled na chrám Vasila Blaženého, ještě že tenkrát Napoleon nerealizoval svůj plán "vyhodit mešitu do vzduchu"). Hořící Moskva a opětovné setkání Nataši a knížete Andreje. Zajetí Pierra Bezuchova a jeho setkání s Platonem Karatajevem. Kde jen sehnali toho vořecha, když jinak tam všichni měli veleušlechtilé lovecké psy? Horečnaté vidiny knížete Andreje a potom kousek, který pro slzy neuvidíte a vzápětí kombinace štěstí a zoufalství při osvobození zajatců, mezi nimiž je Pierre Bezuchov a smrt Péti Rostova. Stejně jako se Sergeji Bondarčukovi podařilo vystihnout tápání jím hrané postavy, tak se mu jako režisérovi povedlo navodit ambivalentní pocity, které (i v předloze) vyjádřil Michail Illarionovič Kutuzov: Když byli silní, tak jsme je nelitovali, ale teď je politovat můžeme. Také jsou to lidé. Tak, mládenci. Kdo je k nám zval? Dostali na pamětnou. Držkou do hovna! Při závěrečném setkání Pierra a Nataši jsem (velmi vzácně) ráda za odchylku od knihy, respektive za to, že film knihu nenásleduje. Film končí počáteční úvahou, kruh se uzavřel. Vždycky mám na konci stejný pocit a mám ho i u knihy. Klidně bych začala zase od začátku. (09.10.2010)

V prvom rade je štvrtá časť vizuálnym majstrovským dielom a režisér Bondarčuk sa do filmu opäť zapísal sériou dramatických epizód, ktoré sú ohromujúce svojou intenzitou a pozornosťou k detailom. Počas vypaľovania Moskvy, keď sa Pierre Bezukhov (Bondarčuk) pokúša zachrániť mladé dievča z ohnivého pekla, sú postavy takmer úplne zakryté popolom. Nepochybujem o tom, že filmári zničili celú dedinu (ktorú pravdepodobne sami postavili), aby dosiahli túto pozoruhodnú výpravu, a samotná intenzita zúriacich červených plameňov často vyvoláva dojem, aký má Pierre po príchode Francúzska. Neskôr si Bondarčuk protirečí týmto víziám ďalšou sekvenciou, úžasným, zdanlivo nekonečným záberom zhora sledujúcim rady unavených vojakov potácajúcich sa v silnej snehovej búrke. Posledná časť Bondarčukovho epického diela je brilantným a uspokojivým záverom skvelého príbehu. 8/10 (16.12.2023)

Dodržaná tradícia predchádzajúcich troch dielov. Scenár ma opäť moc neuchvátil, zato som si však užil skvelú výpravu a prvotriednu réžiu. V snímku sú scény, ktoré majú rozhodne oku diváka čo ponúknuť, napr. horiaca Moskva alebo scény so všeobecným chaosom, zmätkom, perfektne načrtnutým zúfalstvom, ale zároveň je tu aj nádej na lepšie zajtrajšky a pod.... Záverečné lyrizované scény mi však už sadli menej, prišlo mi to ako zbytočné a nudné naťahovanie. Celkovo so ságou ale veľká spokojnosť, prvotriedna filmarina, perfektná réžia, ktorá pozdvihne aj slabší scenár (prepáč Lev Nikolajeviči :D). 75/100 (08.04.2015)

Člověk si při vší úctě a úžasu z celé série musí poctivě přiznat i pocit: tak jsem to zvládl, mám to za sebou. Je to opravdu těžká a velká dávka. Ale když se otočí, je mu jasné, že v něm zůstala řádná porce filmového zážitku nesrovnatelného s žádným jiným. Závěr v samotném konci malinko jako by ztrácel dech, ale možná je to jenom tím, že Bondarčuk netočil pro nás, ale pro své Rusy, kteří věci vidí asi trošku jinak. Nám je jejich patos přece jen méně srozumitelný, a i když se mu usmívám, nemůžu říct, že by byl k smíchu. (28.06.2009)

Tak jsem se asi zaradil mezi jedny z mala, co si pustili vsechny dily v kuse za sebou. No, byla to fuska, ale stalo to za to. Po Bitve u Borodina jsem uz nic prevratneho necekal, evakuace Moskvy ale byla opet monumentalni. Zcela urcite se jedna o jeden z nejvetsich pocinu ve svetove kinematografii, ja jsem ale vice predurcen pro "male" filmy:-). Tvurci a cela produkce vsak zaslouzi ten nejvetsi respekt a uznani! (18.05.2014)