Réžia:
Rainer Werner FassbinderScenár:
Rainer Werner FassbinderHudba:
Peer RabenHrajú:
Kurt Raab, Margit Carstensen, Helen Vita, Volker Spengler, Ingrid Caven, Y Sa Lo, Ulli Lommel, Armin Meier, Katherina Buchhammer, Vitus Zeplichal (viac)Obsahy(1)
Walter Kranz (Kurt Raab) je spisovatelem. V pozdních šedesátých letech byl znám jako "Dichter der Revolution" (básník revoluce) - teď mu však jaksi dochází inspirace. Vynervován z hašteřivé manželky a bláznivého bratra ukončí svoji tvůrčí krizi vraždou z vilnosti. Vypůjčuje si z díla Stefana Georgeho a je rozhořčen, když je nařčen z plagiátorství. Jeho iluze nakonec dostupují takového vrcholu, že se Kranz považuje za Georgeho samotného. Film měl původně nést titul "Keine Feier für den toten Hund des Führers" (Žádný oddech pro Vůdcova mrtvého psa). "Es wird ein lustiger Film," (Bude to veselý film) prohlásil režisér. (Pohrobek)
(viac)Recenzie (19)
„Tohle umění musí mít zvláštní podání. To nemůže člověk vnímat jen tak v tramvaji nebo na záchodě.“ Tak nevím jak pro satana, ale pro diváka může být tahle Fassbinderova bizardní, úchylná až zvrácená komedie opravdu velmi netradičním soustem v podobě zcela nekonvenčního filmu. Některé momenty a prvky z tohoto filmu (jako třeba postava bráchy s fanatickou úchylkou v mouchách) se mi asi ještě dlouho budou vybavovat. Několikrát mě vylekalo či vyvedlo z míry, kam až je schopen vždycky odvážně výstřední režisér Fassbinder zajít (a úpřimně, tolik odhalených penisů v jedném filmu jsem vidět fakt nemusel). Ale když jsem se během prvních 10ti minut přenesl přes značný odpor, náhle jsem zjistil, jak se skvěle bavím a užívám si mimo jiné originální stylizaci takřka všech hereckých výkonů. Záměrně přepjaté herecké kreace zde skvěle fungovaly, ale pro mě osobně jen do té doby, pokud se film nebral vážně a plaval na vlnách komedie. Když se zhruba po hodině mění atmosféra na drama, ten film se zatouží stát něčím velkým a inspirován hlavní postavou nasazuje sám duši falešného intelektuála. Originalita se pro mě spíše vyčerpávala, zachování stejné stylizace hereckých výkonů už se do dramatického hávu tolik nehodilo a dlouhá stopáž občas byla pro mě občas ubíjející. Za originální tečku na závěr s návratem do absurdna za doprovodu slavného Vejvodova šlágru nakonec ale zaokruhluji směrem nahoru ke 4. hvězdičce. I s tím dojmem, že takhle nekonvenční (a na mě z větší části i účinnou) komedii nevidím každý den nebo i týden, a až se mi film v hlavě více uleží, dost možná budu mít časem chuť na opakovanou projekci. [75%] ()
Film, který radikálně změní váš vztah k mouchám, Fliegen ficken! Naprosto dokonalý perverzní nářez nekompromisně dekonstruující mýtus titánského revolučního básníka (neodolatelně odporný Kurt Raab) navzdory krutě nespoutanému humoru zachovává charakteristickou Fassbinderovu poetiku a existenciální hloubku. Doporučeno zejména lidem, kteří si myslí, že Němci nemají smysl pro humor. ()
Nevím, já to tam všechno vidím, jenom mě to sadistické pitvoření ani trochu nebaví a Fassbinderova odtažitá arogance mi je z duše protivná. Klíč je podle mě v tom, že si nepletu svévolné zvrhlé ponižování postav a lidských typů s černým humorem, a Fassbinder v sobě má cit jen pro to první, kdežto já jen pro to druhé. *~ ()
Sousto pro satana je také sousto pro diváka. Absurdní příběh o pomateném umělci, kterému se nechce psát a proto zkouší vše okolo, jen ne psát a pracovat. Fetuje, souloží, zabíjí, šílí a stále se mu nechce. Je to takové pomatené, ale po chvíli jsem tuto šílnost akceptoval a výstřelky bral jako normální chování. Uhlazená němčina tyto zvěrstva krásně a básnicky omlouvá. Vše se dá slovy zaobalit. Divadelní přehrávání ještě více tlačí absurdní projevy na okraj. V hlavní roli hraje Kurt Raab a člověka baví jeho výstřelky a slizské pohledy – chvíli vraždí, chvílí se směje a požaduje po jiných nesmysly a oni je bez mrknutí oka plní. Je to křečovité, ale mrská se to zábavně, tak proč to hned zabíjet (vypínat)? Velmi jiný film a já se nemohu dívat stále jen na normální filmy. Chtěl bych se někdy také tak jednoduše rozhodovat a konat, jako hlavní pošuk (hrdina). ()
Satansbraten Je jeden z nejbrutálnějších Fassbinderů – bizarní travestie, ostře zakřivená hyperbola, namířená proti mnoha věcem, nejvíce proti kultu geniality a na druhé straně proti slabosti tvůrce. Všudypřítomná chtivost, potřeba i pažravost peněz, neustále (velmi vtipně) přežvykované mnohé sexuální perverze, manipulace lidmi a latentní nacismus v zacházení se slabšími (a masochistické přitakání zneužívaných), groteskně přepísknuté herecké výkony, zničující tempo vyprávění (Kurt Raab!), zatuchlost německého šosáctví (Stefan George), divadelně pojatý scénář – deformovaná kombinace brechtovské morality a anglické konverzačky. Čirá nenávist k hajzlovi uvnitř nás a vynikající, mrazivě zvrhlá zábava! ()
Galéria (11)
Fotka © New Yorker Films
Zaujímavosti (8)
- Poppers je slangový výraz pro populární drogu 70. let, která měla účinek afrodisiaka. (ČSFD)
- Když se Kranz (Kurt Raab) dozví, že Luise (Helen Vita) ze vzteku na něj zavřela Ernsta (Volker Spengler) do komory, reaguje slovem „Sippenhaft“. Toto slovo, v překladu něco jako kolektivní vina, se používalo pro běžně prováděný postup za nacismu, kdy za zločin nebyl stíhán pouze pachatel, ale taky jeho rodina nebo blízcí příbuzní. (ČSFD)
- Citované verše, které Kranz (Kurt Raab) připisuje Stefanu Georgovi, jsou v originále básní Albatros Charlese Baudelaira. Stefan George ji pouze přepracoval do němčiny. Kromě Albatrose cituje Kranz (Kurt Raab) ještě další Baudelairovu báseň, a to „Vztahy“. Z básní Stefana Georga cituje stejná postava „Wo sind perlen süsse zähren“, „Komm in den totgesagten park“ a „Es winkte der abendhauch“. Verše, které cituje prochlazená Andreé (Margit Carstensen), nejsou Ludwiga Uhlanda, jak se mylně domnívá Kranz (Kurt Raab), ale Wilhelma Hauffa z jeho básně „Reiters Morgengesang!. (ČSFD)
Reklama