Dámský gambit

Od minisérie The Queen's Gambit z dílen Netflixu jsem neočekával vůbec nic, avšak ve finále mě počin režisérů Scotta Franka a Allana Scotta zcela pohltil a ohromil. Šachy jdou totiž po celý můj život tak nějak mimo mou osobu, tudíž jsem byl vážně hodně překvapený, jak dynamicky lze tuto hru nasnímat a podávat. Za zmínku stojí samozřejmě také precizní scénář, jež nezakalenou optikou nahlíží na vývoj hlavní hrdinky, její rozhodnutí a životní kroky, což jde samozřejmě ruku v ruce s velmi podařeným castingem. Anya-Taylor Joy je totiž v roli perfektně napsané Beth Harmon jednoduše fenomenální, takže Vám tato silná ženská postava nepřijde tak extrémně invazivní jako podobně laděné charaktery v jiných seriálech či filmech. Její Beth zkrátka do celého tohoto konceptu zapadne s noblesou sobě vlastní, pročež si můžete užít nádherně a dramaticky nasnímané jak životní, tak i šachové zápasy či pohledy do očí při přemýšlením nad dalším tahem. Pokud tedy nemáte čas na nějaký nekonečný seriál, určitě zkuste tuto minisérii. Nejenže Vám velmi rychle uteče, ale také si budete užívat každou minutu tohoto vydařeného díla. Tvůrci zkrátka stvořili něco, o čem se ještě hodně dlouhou dobu bude mluvit, A to nejen díky užitým ingrediencím tvořících tuto podívanou, ale převážně díky tomu, že k šachům určitě přivede hromadu nových a zapálených lidí. Výborná práce! (Netflix) „It takes a strong woman to stay by herself, in a world where people will settle for anything just to say they have something.“ (29.11.2020)

Jasně, není to "kvolity tývý", není to meta a extra společensky uvědomělé, genderově podvratné etc., ale je to jednoduše brilantně napsané, dramaticky poctivě vystavěné, elegantně natočené a výtečně obsazené / sehrané. V ranku mainstreamu tomu v současnosti může konkurovat tak The Crown, se kterou to sdílí podobnou lehkost a přístupnost, na které ale není nic banálního. Je to vystavěné podle klasického schématu zero to hero, ale s takovou mírou přesvědčivosti a promyšlenosti, že tomu předvídatelnost naprosto odpouštím. Prostě jsem s Beth šel jako s málokterým hrdinou v poslední době. (08.11.2020)

Tak Verbalova recenze jako vždy nelhala! I ti, kteří šachy nenáviděli, protože je v nich pravidelně starší sourozenec porážel (kromě jedné osudné partie, kdy po výhře si člověk řekne, proč to mám hrát, když už jsem vyhrál? Panzer General II je zábavnější tahovka), budou ze seriálu nadšeni. Amerika koncem 50.let přibližuje výhody psychotropní ústavní péče a krásnou dobu let 60.tých. Anya-Taylor-Joy musela absolvovat menší muka, aby se do role vizualizovala, maskérka si užila svoje, o psychickém rozpoložení charakteru, který neustále bojuje se závislostí a touhou excelovat škoda mluvit. Seriál je to značně napínavý a nedá Vám vydechnout, budete chtít vidět partii za partií. Uvidíte nejen geniální šachistku Beth, ale i řadu jiných svérazných charakterů, lesk a bídu amerického snu. Na seriálu je mi obrovsky sympatický duch šachového sportu, nepolitizace tématu, navzdory době seriálu. To byla od Netflixu mistrovská partie, hlavní hrdinku si dozajista oblíbíte. (01.12.2020)

Úplně obyčejný, lehce stereotypizující, hezky retro seroš, který ani na okamžik neodbočí z klasického "From Zero to Hero" narativního oblouku. Vypadá to pěkně, Anya je tradičně super, o šachách je to asi tak stejně jako Big Lebowski o bowlingu, protože jakákoliv taktika je podána tak, že hráč táhne figurkou a následně dramaticky kouká do kamery. Aspoň že Rusáci tady nejsou tak jednoduché karikatury, jak to mají tyhle synekdochy Studené války ve zvyku podávat. Hype kolem tomu výrazně uškodil, když člověk čeká seriálovou událost roku a dostane lehce nadprůměrné šolíchání, ve kterém musí v závěrečném díle přijít moudrá afroamerická kamarádka jak z devadesátek a hrdince vysvětlit, jak má žít svůj život, tak nemůže moc řvát nadšením. 60 % (24.11.2020)