Quo vadis, Aida?

Je tu podobný vzorec ako pri Titanicu - okolo fiktívneho príbehu jednej rodiny je vykreslená tragédia jednej historickej udalosti. A keďže ide o vyobrazenie osobného boja hlavnej hrdinky, tak sa dá odpustiť tendenčnosť a neriešiť, či sú tu Srbi tí najväčší grázli a či aj Bosiaci páchali vo vojne zverstvá. Masaker v Srebrenici tu je vyobrazený verne a navyše vynikajúco po filmárskej a hereckej stránke. (18.12.2021)

Velice silný příběh, který dokazuje na diváka přenést podstatně více uvěřitelnějších emocí než největší hollywoodské dojáky. Tady jde doslova a do písmene o život. Aida běhá, prosí, vymýšlí, žadoní, podvádí jen aby uchránila svou rodinu od jisté smrti. V závěru divákovi docvakne, že každá válka jednou skončí a vy se musíte třeba po zbytek života koukat nepříteli do xichtu! 80% (10.05.2022)

Velmi silný a nepříjemný film. Intenzivní zážitek, který nemusí nutně oplývat geniální filmařinou a krásně natočenými záběry, přesto dokáže přikovat k obrazovce, tím co nám ukazuje. Čím více film působí "realistickým dojmem" a nebál bych se říci skoro dokumentárním, tím více se nám dostává pod kůži a vytváří hodně znepokojivé a nepříjemné emoce. Nesleduje se to pěkně a zvláště, když si uvědomíme, že se to stalo před čtvrt stoletím v civilizované Evropě. Hodně silný film, který nechci nikdy vidět znovu. (28.11.2021)

RECENZE: Quo vadis, Aida? je film, po kterém se těžko dýchá. Srebrenica ožívá - Českokrumlovský deník Masakr ve Srebrenici, který v roce 1995 spáchali na civilním obyvatelstvu Bosny a Hercegoviny vojenské jednotky Republiky srbské pod velením generála Mladiće, otřásl ve své době nejen Evropou a dodnes, více jak 25 let poté, se s ním Bosňáci nedokázali zcela vyrovnat. O to větší díky patří těm, kteří se zasloužili o filmové zpracování této citlivé látky; nejvíce pak režisérce Jasmile Žbanić, jež k tématu přistoupila s náležitou úctou i tvůrčí naléhavostí. Výsledkem je film neobyčejně silný. Chvílemi možná sklouzává k emočnímu vydírání, jinde ovšem útočí tak přirozeně až divákovi naskočí husí kůže. A to doslova, jelikož film sám nevynechá vůbec nic. Režisérka s dokumentární věrností přesně zachycuje několik málo dní před masakrem. Vše nazírá očima tlumočnice Aidy, pracující na holandské základně OSN. Aida je původní profesí učitelka, stejně jako její manžel, ředitel místní školy. Mají dva syny a nic nenasvědčuje tomu, že by se jejich budoucnost měla ze dne na den sesypat k zemi. V okolí nicméně zuří válka a osud pomalu, ale jistě začíná rozdávat nemilosrdné karty. Quo vadis, Aida? je skvěle vystavěno a filmařsky se rovněž pohybuje na značně vysoké profesní úrovni. Ve finále pak nerozhoduje ani tak moc o čem, nýbrž jak vypráví. Význačná je zejména práce s atmosférou, která by se dala označit za tíživě mrazivou. Se závěrečnými titulky musí každému v duši vyvstat otázka, jak je možné, že se i v dnešní době může udát něco takového. Odpověď však zůstává stále stejná, ať už jde o holocaust nebo Srebrenici. A i když to pro slabší povahy nebude lehké, je rozhodně proč na film Quo vadis, Aida? do kina vyrazit. Pojednává totiž o poměrně nedávné historii, která by se už nikdy neměla opakovat... 75% (15.10.2021)

"Jediná věc je nezbytná pro triumf zla - aby slušní lidé nic nedělali" (Edmund Burke). Věděla jsem, na jaký film si kupuji lístky, přesto jsem byla téměř paralyzovaná. Bosenský válečný film o genocidě, za kterou by se měla celá evropská civilizace stydět až do desátého kolena. Neuvěřitelně sílné a pro mě občas obtížně sledovatelné drama, na které jen tak nezapomenu. Svědectví a obžaloba lidského zla a nenávisti. Někdo by si mohl říct, nejsme přece na Balkáně (viz též nový film Dara of Jasenovac), ale přesto cítím jistou aktuálnost snímku i pro naše zeměpisné šířky. Protože i "demokracie se může lehce stát vládou darebáků "opět slovy E.Burkeho. Vysoko oceňuji nejen scénář a um paní režisérky, ale především strhující výkon Jasny Đuričić v roli tlumočnice pro holandské jednotky OSN ve Srebrenici.V kině nás bylo pět. (28.09.2021)