Paralelné matky

WE SHOULD ALL BE FEMINISTS Těžko lze přijít s random almodóvarovštějším titulem, než Madres Paralelas, a to i když si odmyslíte, že ho známe od Rozervaných objetí. Přesto jakoby se Almodóvar pokoušel dělat všechno i trochu jinak: Natočil film o matkách, v němž je nositelem klíčové rodičovské intuice heterosexuální muž. On, který kdysi diváka freneticky doslova mrdal  okázalými nápady od titulků k titulkům, nechává dnes filmařskou náruživost prýštit pozvolněji a erupcemi typu lesbické vzplanutí za tónů Summertime od Janis Joplin spíše šetří. Ať už jde o promyšlenou umírněnost nebo symptom nastupující filmařské impotence, výsledkem je společně s neobvyklým akcentováním politických a historických motivů něco velmi nečekaného - příjemně tlumená divácká zkušenost. (30.09.2022)

Rikal jsem si, ze se to podoba stylu Almodovara a on to opravdu natocil, i kdyz zde tedy stylisticke silenosti kroti. Jsou zde jeho typicka kriklave barvy, ale i treba bezbarvy pokoj hotelu symbolizujici odosobneni. Kdo nebyl predem zasvecen do jeho zvlastniho sveta, ma ted prilezitost. Cruzova zde vyzaruje hrejive teplo. Pribeh se ale rozreduje podruznou dejovou linkou. Matky jsou vasnive, oddane a nezavisle . Snazi se pracovat pro rodinu a udrzet ji pohromade, coz je dnes v dobe genderismu neco nevidaneho. Janis pripravuje veceri a ma tricko s napisem „We should all be feminists“. Drivejsi Almodovarovy filmy tuto tematiku sdelovali hlavne symboly a naznaky, zde ma jasny text. Najdete tu take motivy neuplne rodiny, nepritomni otcove, znasilneni, zenske pratelstvi nebo otazka identity. Ale i politika - minulost Spanelska. Pravicova vlada premiera Mariana Rajoye v roce 2016 bránila vyzvednuti masoveho hrobu z dob fasimu v zemi. Nenajdete tu negativni postavu. Pokleskam hrdinek Almodovar rozumi schovivave. Vubec ve filmu zazijete good feel pocit s nesouteziveho neagresivniho zenskeho sveta. Almodovar jako i v jinych filmech ale sdeluje, ze histirii nevytvari na valecnych bojistich zabijejici muzi, ale zeny, ktere beh sveta udrzuji. Kdyz se na vsechny tri matky napojite, budete odmeneni proudem emoci. Je to vsak docela dlouhe a interiery se vubec nestridaji vcetne stale stejne kavarny. (16.05.2022)

Někde na netu jsem viděl rip tohohle filmu s portugalským dabingem a začínám mít pocit, že je tam takto vypuštěný schválně, protože tohle je tak neuvěřitelná telenovela, až jsem se sám před sebou při sledování styděl. Šlo to až tak daleko, že jsem kontroloval, zdali mám puštěný správný film a při jedné scéně (návštěva Artura s kyticí růží a smyčci v pozadí) jsem se zatajeným dechem čekal, kdy se ta scéna shodí jako sen nebo naivní představa protagonistky. Od poloviny filmu mi udržovala pozornost akorát nenávist k němu a má pověstná škodolibost. Jsem ale vítěz já, když se chichotám dvěma hodinám příšerně nasvícených mid-shotů, kterým chybí už akorát Petr Rychlý v doktorském plášti, nebo tvůrci, kterým bylo očividně všechno úplně jedno, ztratili cit pro tu nejzákladnější filmovou řeč a přesto s tím vesele objíždějí prestižní festivaly. Fakt se zastřelte. (27.01.2022)

Z Almodóvara ve druhé dekádě 21. století už úplně vyčpěla campová estetika, ale pořád je to starý dobrý Pedro, který točí, jak nejlépe umí. Paralelní matky čtu předně jako poctu Penélope Cruz, která si zopakovala volverovská putování z města na vesnici a zase zpět. Rossy de Palma je kouzelná jako vždy! (21.02.2022)

Almódovar nakrútil film, kde divák vie, aké zvraty ho čakajú. Neviem, či to proste Pedro iba neodhadol, alebo je to súčasť jeho hry. Každopádne tušiť, čo nás čaká a potom si povedať, že ste mali pravdu, nie je tá najlepšia cesta, ako diváka almodramaticky dojať. Navyše tu kombinujeme dve dejové línie, kde síce nájdeme nejaké paralely, ale dramaturgicky to príliš spolu neladí. Janis sa chová občas dosť nelogicky a Anina predstaviteľka s blond prelivom je čistým dvojníkom Macualyho Culkina. (30.10.2021)