Réžia:
Károly MakkScenár:
Péter BacsóKamera:
János TóthHudba:
András MihályHrajú:
Lili Darvas, Mari Törőcsik, Iván Darvas, Erzsi Orsolya, László Mensáros, Tibor Bitskey, András Ambrus, Gábor Kiss, József Almási, Zoltán Bán, Éva Bányai (viac)Obsahy(1)
Adaptace povídek Tibora Déryho. Zatímco matka je v přesvědčena, že její syn žije šťastně kdesi v Americe, její snacha Luka věrně očekává jeho návrat z vězení, kam se dostal jako oběť politických represí v roce 1956. „Nekonečný“ dialog obou žen je apoteózou mravní síly, obětavosti, víry a lidské statečnosti. (oficiálny text distribútora)
Videá (2)
Recenzie (21)
Film nejen o čekání (ostatně maďarský originál Szerelem nemá s čekáním nic společného), ale především o empatii, tj. schopnosti se vcítit do životních pocitů a tužeb a lásek, jedním slovem szerelem, někoho jiného, i když přitom běh vlastního života rozhodně není jednodušší. Je to film o toleranci - i s jejími mezemi. Ale je to také příběh o tom, do jak tenkých kapilár zatéká svévole politické moci... Pokud jsem napsal, že je to film o empatii, potom se to týká i diváků. Rozhodně ho nedoporučuji autistům. ()
Maďarský snímek Szerelem od režiséra K.Makka, jenž si hraje s imaginací a snem lidské mysli. Sledujeme jednu starou paní, která již téměř celý svůj čas tráví ve své posteli. Jedinou radostí v tomto jejím stereotypním životě bývá návštěva její snachy. Ta, ji vždy přinese dopisy od jejího syna, který soudě podle těchto dopisů, žije svůj šťastný a pohodlný život někde v Americe, kde pracuje jako filmový režisér. Pravda je však úplně jiná. Velmi promyšlená hra, ve které nevíme, zda dialog dvou hlavních představitelek je stavěný na důvěře, lásce, či na lži a přetvářce. ()
Film se skládá retrospektivních pohledů a asociací. Příběh staré ženy, která žije v bytě, kam ji každodenně chodí navštěvovat manželka jejího syna, Luka. Její syn jí neustále píše o tom, jak cestuje po Americe, točí filmy a kupuje jí dárky, které jí co nevidět doveze. Stará žena vede dlouhé rozpravy s Lukou, která ví, že její manžel je politickým vězněm a že matce píše dopisy o natáčení v Americe, jen aby neměla strach. Nakonec se syn jednoho dne vrací domů, ale zjišťuje, že jeho matka už je dávno mrtvá. ()
Film zpracovaný dle námětu autobiografických povídek Tibora Déryho pod režijní taktovkou známého maďarského režiséra Károly Makka, jehož hlavním tématem se zdá být nezdolná víra a láska. Příběh o umírající matce, která čeká na svého syna a vede dialogy se svojí snachou, která staré ženě nemůže říct pravdu a vymýšlí si historku o tom, že její syn natáčí filmy, je velmi silný a minimalisticky pojatý (dlouhé konverzační scény, pomalé tempo). Zajímavá je práce se stylem, kdy jsou divákovy předkládány střípky z minulosti z mysli staré paní. Pomalu plynoucí, ale velmi emotivní film. [KINEMATOGRAFIE MAĎARSKA] ()
Károly Makk v komorním dramatu reflektuje následky maďarského povstání a pozdním návratem, ale i nepřílišnou doslovností mi evokuje Michalkův pozdější film Pět večerů - čekající žena, muž vracející se z vězení. Tady je ale navíc Lukyna péče o stánoucí tchýni, kterou vytrvale přesvědčuje o tom, že syn ve skutečnosti pěstuje zdárnou kariéru filmového režiséra v Americe. Právě mozaikovité vzpomínky umírající ženy na své mládí vytváří parametry a dělají snímek formálně rafinovaným (a připomínají Sindibáda, který je na takovéto parametrické naraci založen úplně celý). ()
Reklama