Alexander Veľký

Xenofón ve své Anabázi naznačil, že Persie se zmocní ten, kdo se o to první pokusí. Navzdory délce filmu Alexander, jsem se v něm s tímto poznatkem nesetkal, snad proto, že by mohl znevážit Alexandrovy činy. Není to však věc, kterou bych mu chtěl vyčítat, zvláště, najdou-li se důvody jiné a lepší. Ostatně, s tím prvním pokusem to nebyla tak docela pravda. Prvním důvodem je mi ne zcela jasné vyzdvihování skvělé Alexandrovy povahy, přinejmenším před jeho okouzlením Babylónem, pak i ve Stoneově filmu získává jeho charakter na skvrnách, jehož Stone dosahuje zamlčováním některých událostí z Alexandrova života. Příkladem budiž několik měst srovnaných se zemí, případně zotročených či vyhlazených (Gaza, Tyros, Théby), jeho nezřízené pití alkoholu, které je sice přítomno, ale dostatečně nezřízeně na mě tedy nezapůsobilo a popravy politických odpůrců, často velmi kruté. Je mi záhadou, proč tak Stone činí. Chtěl snad ukázat známou věc, totiž že "peníze kazí charakter"? V souvislosti se zotročováním a krvavém dobývání států (a o tom film nemlčí), o kterých muselo být Alexandrovi jasné, že se vzbouří, jeví se jeho nadšené řeči o osvobození a sjednocení lidstva skorem Hitlerovskými. Na druhou stranu si tu nelze nepovšimnout paralely mezi šířením helénské kultury a americkým šířením demokracie, což rok po druhé válce v Iráku je nepřekvapivé. Chování Alexandra a Američanů však přece jen vykazuje jisté rozdíly. Důvodem druhým jsou mně nelibě nasnímané bitvy. "Letecké" záběry, válečné vozy, kostýmy, to vše je fajn, ovšem roztřesená kamera a podvědomý pocit, že každou chvíli dopadne dělostřelecký granát nebo bomba, to mi nesedlo. Zřejmě jakási vietnamská manýra ovládla Stonův cit pro boj - všechny předpoklady k tomu má. Důvodem třetím jsou Ptolemaiovy vypravěčské etudy, ve kterých působí dojmem dědy, který vypráví vnoučatům pohádku. Důvodem čtvrtým je mě nepochopitelná Stonova volba manželky Roxanny a její líčení jako "divošky", co se nikdy nepodrobí. Proč ze všech Alexandrových žen právě ona? Jde snad o další odkaz na současnost? Na Afgánistán? Pak mi ale není jasné to, že se nakonec přeci jen podrobí. A jak vlastně zapadá její zkrocení do líčení Alexandrovy povahy? Cynicky si odpovídám, že Stone chtěl možná ukázat ve filmu pořádné kozy. A přece Stonovi přiznám, že namixoval do Alexandrovy povahy i řadu věcí, které do sebe dobře zapadají a vhodně se doplňují: vliv jeho osud linkující matky, před kterou jakoby do války prchal, láska k Hefaistónovi, touha vyrovnat se Achillovi a Heraklovi (v jedné scéně je oblečen do lví kůže po Heraklově vzoru), megalomanství, neklid jeho povahy, neustálé puzení jít dál a dál, nesmyslná tvrdohlavost ekvivalentní nezlomné odhodlanosti. I nádherná okázalost Babylónu mi sedla do noty. Silné ***. (05.08.2009)

S odstupem času a po druhém pokoukání musím říci, že je to skutečně pecka. Je rozdíl to vidět v napráskaném kině s tunami popkornu všude kolem a vidět to na domácím kině, v klidném a příjemném prostředí. Výprava je ohromující a bitva u Gaugamel je skutečně démonické podívaná. A navíc výtečná psychologie postav a dost netradiční postoj tvůrců k sousloví "epický historický velkofilm". Šli na to jinak, originálně, dobře. (15.01.2005)

Alexander má asi jen jednu výhodu a tou je jeho samotné zaměření. Snímek se chytře soustředí jen na hlavní postavu, jímž není veliký hrdina, ale obyčejný člověk s city, komplexy a problémy. Dočkáme se úžasného vykreslení mezilidských vztahů, duševního růstu postav a dobových životních postojů. Vykreslení doby je tu "až" na druhém místě, ale i tak je mu věnován dostatek prostoru, neboť bez toho by to samozřejmě nešlo. Z čeho jsem měl největší radost je vcelku uvěřitelné chování hlavní postavy a z něj pečlivě vykreslené reakce okolí. Jednotlivé části jsou do sebe pečlivě zaklíněné a jsou si vzájemně oporou, neruší se vzájemně. Ale potřeboval Oliver Stone opravdu k vykreslení tohoto příběhu takové množství prostoru? Určitě ne, důkazem jsou nám nevyužité scény sloužící jen k zcela zbytečnému předkládání faktů, které by rozumnější divák dokázal vyčíst z příběhu samotného. druhým faktem je šílený nedostatek vlastní invence. Oliver Stone si bohatě vypůjčuje nejen scény a filmařské postupy, ale málem i dějové linie z jiných filmů. Nebudu daleko od pravdy, když zmíním třeba jistou podobnost s Formanovým Amadeem nebo Jacksonovým Pánem prstenů. Na druhou stranu příjemně překvapí herecké výkony ať je to třeba přesvědčivá Angelina Jolie, Colin Farrell nebo přinejmenším nečekaně obsazený Val Kilmer. Nejsem z výsledku zklamán, ale bohužel ani příjemně překvapen. (28.10.2007)

Toto dílo si hraje na velkofilm, ale moc mu to nejde. Vyložená nuda, spousta hluchých míst a hlavně ta stopáž je úmorná. Neříkám, proč ne 3 hodiny, ale musí se tam něco dít! Ale nenechte se mýlit, nejlepší výkon zde nepodává kupodivu Farrell, ale překrásná, zvláště v této roli, Angelina Jolie. V tomto filmu jí to asi slušelo nejvíc. (29.10.2007)

Film jsem viděl krátce po Petersenově "Tróje" a musím říci, že je lepší. Ale to neznamená, že by se jednalo o nějaké maxidílo. "Alexander Veliký" bohužel značně padá na historických nepřesnostech (počínaje tím, že Makedonec bude asi těžko blonďák). Colin Farrell přesto odehrál svůj standart, ale umí víc. Na Anthonyho Hopkinse jsem se nejvíce těšil, překvapilo mne jak málo se objevil na plátně. Jinak Val Kilmer bez chyby a Angelina Jolie (co se týče herectví) nic moc. Oliver Stone rovněž umí víc, ale dokázal z tématu vytřískat hodně. Ono možná v dnešní komerční trikové filmařině asi víc vytřískat nejde. 60%. (27.10.2007)