Divoké dítě

Alternativní příběh o Mauglím. Působivý kamerou a užitou hudbou. Snad bych řekl, že je to příběh velmi humanistický, kdyby si tím slovem nevypláchnul hubu kdekterý demagog. Sice mi připadá, že pokroky Viktorovy byly příliš rychlé, ale konec konců to není film dokumentární, je to podobenství o lidství, které je nesamozřejmé. (01.12.2013)

Chybí tomu sice něco navíc, co měl třeba Herzogův Kašpar Hauser, ale jinak je to hodně kvalitně napsané, natočené i vedené. Fascinoval mě začátek, kde se snažili toho chlapce chytit a fascinovalo mě to i ve chvílích, ve kterých se doktor snažil Viktora nějak vychovat - ačkoli tam bych asi ubral na monolozích, ale ne moc, protože byly podle mě nejlepší formou jak sdělit divákovy doktorovy poznatky a postupy. Navíc to má i podmanivou atmosféru, dobře se mi to sledovalo, byl jsem i zvědavý, kam se to celé posune a celkově si mě to prostě celé získalo. I ten závěr má určitou sílu, jen se ho úplně nepovedlo pořádně skloubit s tou myšlenkou o tom, že ať se ho budou snažit jakkoli převychovat, pořád bude o něco málo víc zvíře než člověk, nebo aspoň bude víc v určitém sepjetí s přírodou. Celou dobu se tam s tím pracuje, ale v závěru jako by se na to Truffaut krapet vykašlal. Ale i tak z mé strany velká spokojenost a po prvním zklamání z Truffauta jsem od něj zase viděl něco pořádného, co by u mě skoro i na ten plný počet bylo. Btw, Truffaut si tu dokonce zahrál dost důležitou roli, ale na toho malého kluka herecky neměl ani zdaleka, protože tím co tady převáděl by výkon kdejakého slavného herce zastínil - jen škoda, že už se pak skoro nikde neobjevil... Silné 4* (29.01.2022)

Je pozoruhodné, že mé první setkání s Truffautem proběhlo právě v době, kdy jsem se začal zajímat o francouzskou Novou vlnu. ČT připravila v rámci Filmového klubu sérii Truffautových filmů, za což jsem hodně vděčný. Jak tedy první setkání dopadlo? Jsem mírně zklamán. Film samotný byl velmi příjemnou záležitostí (až na příšernou barokní hudbu, která ho doprovázela), nicméně prozatím Nové vlny vnímám hlavně jako koncept inovace formy. Potvrdili mi to jak čeští zástupci, tak i Jean-Luc Godard. V Divokém dítě jsem ale žádný radikálně nový prostředek vyprávění nevnímal. Asi budu muset nastudovat víc a dozvědět se, jak se to s Truffautem má. Ale už se těším na příští setkání... (17.09.2009)

Příběh se trochu podobá Lynchovu Slonímu muži. Na rozdíl od svého mladšího druha neukazuje temnou stránku zobrazované doby. Rozdíl asi tkví v odlišnostech temné, „gotické“ Anglie a osvícenské Francie plné Russeaů, encyklopedistů a jim podobných. Truffaut se tedy nezabývá vykreslením, pátráním po smutné minulosti dítěte, které naše společnost odmítá považovat za inteligentní bytost, ale zaměřuje se „pouze“ na vztah žáka a učitele. Snaží se najít v nitru malého divocha člověka, lidskou stránku. Nejsem znalec Truffautova života, ale režisér v tomto příběhu asi spatřuje určitou paralelu mezi ním a Léaudem (jemuž je film věnován), který s Truffautem natočil několik filmů. Truffaut z něj vychoval člověka, jakým dnes je. Současně však malý divoch působí na svého učitele (kterého symbolicky hraje sám Truffaut). Film postrádá finále. Končí v podstatě tam kde začal, malý chlapec se má stále co učit, stejně tak jeho mentor. V lidech je stále co objevovat, proces nikdy nekončí. Oba hrdinové tak pokračují dál ve své cestě, i mimo plátno. (31.10.2004)

Po dlouhé době zase film u jehož hodnocení si připadám jako Hamlet s typickou uživatelskou otázkou. Tři nebo čtyři hvězdičky ? To je oč tu běží ! Na jedné straně opravdu mimořádně dobré herecké výkony, zejména ten klučina zahrál způsobem nevídaným, neslýchaným, ale především nezapomenutelným. Kolik tomu dětskýmu herci bylo let ?? 11, 12 ? Nevím, ale před takovýmhle herectvím klobouk nikoli dolů, ale rovnou vrátit do prodejny a chodit navždy bez klobouku. Bohužel na straně druhé film sraží faktor zkratkovitosti. Nevěřil jsem ani chvíli, že dítě násilně chycené v divočině nebude chtít při první přiležitosti zdrahnout zpět, že si nechá bez nejmenších projevů odporu stříhat nehty ostrým předmětem / nůžky / ale hlavně všechna ta výchova šla děsně rychle. V okamžiku kdy se příběh věnuje delší dobu pouhé žádosti o mlíko se stává děj absolutně nejzajímavějším a nejpoutavějším. Klidně, klidně ten film mohl mít dvě hodiny a nic by se nestalo, naopak. Například přechod z jakési "divochovi" psí chůze do chůze lidské považuji za brutálně odfláklý. Původně jsem chtěl dát hvězdičky tři, jenže to znamená průměr a tehle film je přece jenom i přes své nedostatky naprůměrný. (30.10.2008)