451° Fahrenheita

V některých směrech určitě lepší jak kniha, přesto mám s celkovou myšlenkou 451° Fahrenheita několik zásadních problémů. Spisovatel se snažil mimojiné vykreslit kulturní úpadek společnosti, proto mi přijde poněkud úsměvné, že celou záležitost omezil pouze na problematiku knih ( něco jako kdybych lamentoval o úpadku sportu a bavil se jen o fotbale), nehledě tedy na to, že mu asi šlo jen o prostředek ke sdělení něčeho hlubšího. Další idea a sice "lidé knihy", je úplně zcestná, nereálná a nedokážu se s ní ztotožnit. Film oproti knize nepůsobí tak moc jako pouhý slabší a ne tolik promyšlený odvar 1984, i přesto, že jsem málokdy viděl tak doslovnou adaptaci ( proto se tedy neubráním tomu, že knihu a film víceméně zaměňuji). Důvodem je určitě vizuální zpracování, které je navíc, s výjimkou závěrečného honu ( velmi kazící celkový dojem), zpracováno výborně. Stísněná atmosféra a napětí je zdatně podporována Bernardem Hermannem. Spolu s obskurními hereckými výkony ( které zde ale mají své místo) tak vytváří velmi kýženou nepříjemnou a roztodivnou atmosféru naprosto umělého světa, který jakoby s tím naším neměl na první pohled nic společného. Závěr s již zmiňovanými lidmi knihy nebyl dle mého úplně nejšťastnější. A to ani ne tak kvůli jeho neuzavřenosti, ale spíše proto, jakým způsobem byl natočen a kvůli přítomnosti jakési bláhové naděje, která mi do konceptu příběhu neseděla. Film i kniha mají několik velmi dobrých míst ( zejména fingovaná smrt Montaga, nebo vysílání telestěny), zároveň mi jsou svým vyzněním jaksi nesympatické a vlastně docela protivné. Asi za ten můj ( možná) nefér pohled může kniha knih - 1984. (06.12.2007)

Krásný SF, kde nejsou hlavním důvodem existence triky, ale obsah. To už se často nevidí ani v literatuře (kde to nejsou triky ale akce a technické zázraky atd). 451 stupňů Fahrenheita je na motivy stejnojmenného románu Raye Bradburyho. Jde o štěstí a klid společnosti, protože nespokojená společnost vytváří prostředí vhodné pro revoluci a to se pánům u vesla nikdy moc nehodí do krámu. Takže zrušte problémy a u moci se udržíte déle. Ještě malá vsuvka k předloze. Konec filmu je úplně jiný, než u Bradburyho, přestože má stejné vyznění. V knize to bylo tak, že renegáti měli drogu, která připomene člověku všechno, co kdy udělal nebo četl. A o to šlo, ne že by byli lidé knihy. A za další, Montagův útěk nebyl nijak snadný, musel prchat před mechanickým slídičem a spoustou policistů a jiných pronásledovatelů. A konec byl trošku pochmurnější, protože začala atomová válka a tak se vědci a vzdělanci vrátili a doufali, že jich a knih bude opět potřeba. (05.02.2006)

Očakávam od filmu dojatie, smiech, smútok, napätie - ale nie strach - nie skutočný. Tento film ho vo mne vyvolal. Obludnosť totality a diktátu - všetko podčiarknuté strohosťou, šedivosťou či výstražnou červenou. Mnohé realistické, bez efektov, či romantiky, ktorá tak často zjemňuje podobné filmy. Kto má orwellovskú tému rád - prosím, ale ja už to nikdy nechcem vidiet. (18.06.2005)

Čtvrtý film, který jsem od Truffauta viděl a doufal jsem, že by mě mohl hodně překvapit. Námět se doslova nabízel. Během sledování jsem si ale vcelku rychle uvědomil, že u námětu také víceméně zůstanu. Ostatně jak říká uživatel Enšpígl. Film je dost bez emocí. K hereckým postavám si nejde udělat vztah. A to je hodně těžké, protože já osobně bych ve světě plného fašistů potřeboval někoho, ke komu bych se upnul a doufal, že bude lépe. Tady jsem v těch 112ti minutách neviděl nic. Jenom jsem nahlédl do světa, ze kterého mi bylo zle. Ostatně stejně tak neosobní mi přišel i film 1984, který je na obdobné téma. (21.09.2014)

Film tak nějak dokázal zachovat hlavní myšlenku velmi dobré knižní předlohy, která mi mírně připomínala knihu 1984. Ovšem film je také plný nejrůznějších odchylek od knižního příběhu. Několik postav, které považuji za docela důležité ve filmu prostě chybí. Mnoho scének je naprosto přetočených. Nejvíce do očí bijící je snad samotný osud Montagovy kamarádky, který film velmi zidealizoval. Rovněž jsem v knize chápal vztah Montaga a jeho manželky dost podstatně jinak než to stvárnil film. Byl jsem strašně zvědavý, jak si film z roku 1966 poradí s nejrůznějšími technickými vychytávkami utopické společnosti budoucnosti. Poradil se přibližně tak, že z telestěny, kterou jsem si představoval jako teleSTĚNU, udělal pouze plochou televizi o úhlopříce něco kolem 130 cm2. A obávané robotické pavouky úplně vynechal. A když jsem tak viděl tu scénku ke konci filmu se vznášejícími se lidmi, tak vynechání bylo asi tou nejlepší variantou. Ono se dá lechce předpokládat, že když si do filmu budete cpát svoje příběhy a svoje vychytávky, tak do dvou hodin všechny podstatné části knihy prostě nenarvete. Omlouvám se, ale nemoho hodnitit jinak než 2*. Film mě zklamal. (15.04.2012)