Žena od susedov

Zrovna presne tento cez 40 rokov starý film má značnú nevýhodu v tom, čo je mimochodom možnosť bádať hneď v úvodných záberoch, ktoré zároveň podtrhne i príchod vedľajšej postavy Odile Jouveovej, ktorá sa nám divákom prihovorí priamo do kamery, aby nás skrátka oboznámila s danou situáciou, čo jednoznačne vnímam, ako „rušivý element”, ktorý mi dosť pokazil celkový zážitok z pozerania filmu, keďže sa na mňa vyrútili zásadné informácie, ktoré radšej mali ostať skryté, t.j. vystrihnuté, kedy by sa v podstate dosiahol oveľa lepší efekt, než práve v tomto prípade, kde som vskutku často pozoroval i afektované, herecké výkony, čiže tá potrebná chémia medzi kľúčovými protagonistami sa z môjho pohľadu vôbec nedostavila, alebo celková nálada filmu je mierne roztržitá, tým chcem ďalej naznačiť, že kinematografický počin koľkokrát ani poriadne nevedel, čím chcel vlastne byť...? Dokonca ani po scenáristickej stránke sa nejedná o nič prevratné, tiež si mohli herci odpustiť niektoré repliky, napríklad príbeh okolo spomínanej Odile, kedy už naozaj nechýbalo veľa k tomu, aby to nakoniec o nej nevyhlásil i „obecný rozhlas”, kde si na druhej strane zase myslím, že sa to mnohí aj beztak dozvedeli. PS : Je mi to úprimne veľmi ľúto, ale opäť si nemôžem pomôcť, no tentokrát v opačnom chápaní, čo znamená asi tak to, že musím po prvýkrát udeliť môjmu obľúbenému režisérovi najnižšie hodnotenie, čo sa spomedzi 12 videných filmov doposiaľ nestalo. A to ešte netuším, čo ma ďalej čaká...? Našťastie už teraz prevažujú pozitívne dojmy, čiže môj postoj sa k nemu absolútne nezmení, ani po ďalších prípadných kiksoch, ktoré sa mi budú vyhýbať...? Uvidíme, nechám sa (ne)príjemne prekvapiť. (17.08.2022)

Syžet i scénář ŽENY budí dojem, že Truffaut se snaží filmem odreagovat a zvládnout některá vlastní životní traumata. Jádro jejího námětu nemá daleko do plytkosti. Protiváhou této tendence je režisérovo úsilí o získání kvality navíc kultivovaným vyprávěním, důvtipnou modelací fabulace a následně i scénáře a především špičkovým hereckým obsazením v hlavních rolích. I v tzv. lepších vrstvách bují vášně a city, které jsou pro jejich nositele nezvládnutelné. Tichost a jemnost jednoho i druhého má skončit společnou úspěšnou revoltou. Namísto toho nastupuje zoufalá rezignace na život. A vztahy zničené dvěma dalším lidem, kteří se neprovinili ničím než tím, že se stali partnery obou sebevrahů. I intimní sféra může být tematickým zdrojem velkého uměleckého činu. A těch není nikdy dost. (02.12.2007)

„Ani spolu, ani bez sebe.“ Truffaut ve svém předposledním filmu výstižně pojmenoval jeho věčné téma (sebe)zničující lásky. Také Žena od vedle přepjatostí hrdinů připomíná román z 19. století a také ona je něčím mnohem víc. Hrdinové jsou tragičtí, ale režisérův přístup oplývá uctivou nadsázkou. Ty nejvyhrocenější momenty (milování v autě, souboj na zahradě) nás nutí sledovat skrze sklo. Zdůrazňuje tím náš voyerismus i vlastní odstup a tenkou bariéru bourá až během nejodvážnější erotické scény na samém konci. Zde už není co ztratit, jak vyplyne s hořkosladkou pointou. Ačkoliv není ani jedné postavě nadržováno a oba herečtí představitelé své role pojali s nesmírnou intenzitou, nadobyčejné zalíbení kamery v křivkách a předně ve tváři Fanny Ardant nelze přehlédnout. Pochopit ano (režisérovo okouzlení přetrvalo i mimo rámec filmu – Ardantová mu počala dceru). Možná právě z toho důvodu mi byla z dvojice milenců bližší Mathilda. Při její prosté chůzi okolo tenisových kurtů jsem sotva dýchal. Ano, asi jako čtenářka románu z 19. století. Ještě jednou, naposledy, děkuji, žes mne jí učinil, Françoisi. 85% Zajímavé komentáře: Douglas, mm13, sportovec (23.12.2008)

Notně triviálně vystavěný příběh o jednom spletitém vztahu a dvojici milenců, jejichž největším problémem bylo, že se nedokázali vypořádat se svou vzájemnou minulostí a naopak opět zabředli při opětovném a předem jasném pokusu o lásku v přítomnosti. Na místech, kde by divák čekal jemné náznaky, je Truffaut neskutečně doslovný (scéna s navrátilcem z Nové Kaledonie) a ať už scénář odkazuje k jeho minulým režijním počinům jak chce, je to v tomto případě naprosto zbytečné, protože odkazy nikam dále nevedou. Ze snímku, od kterého by člověk čekal zralost a vybroušenou chuť dobrého vína, se vyklubal nemastný a neslaný výtvor, který zase jednou pojednává o destruktivní moci lásky. (14.11.2005)

François Truffaut je jedným z najlepších režisérov, aký kedy žil. Ani jeden film nemá iný ako červený a škoda, že ich natočil "len" 25, kým predčasne odišiel. Má veľký cit pre drámy, hlavne tie vzťahové, a tú tragickosť dokázal stále zobraziť tak, že ju divák cíti osobne. Depardieu hrá svoj štandard, čo je u neho vždy špička, Fanny Ardant hrá presne to, čo má, femme fatale s nádychom Romea a Júlie - a prenieslo sa jej to aj do osobného života, keď práve na tomto natáčaní sa dala dokopy s režisérom Truffautom. Film je štúdiou obsedantnej lásky, ktorá môže niekoho aj nudiť, záver ale prinesie vyústenie, ktoré dáva odpoveď na to, že posadnutosť nie je už láska. (12.10.2023)