Muž, který měl rád ženy

Je až neuvěřitelné, že film s tolika krásnými ženami může být tak fádní. Na druhou stranu Denner hraje svého nonšalantního "dolňáka" s takovou bravurou, že by mu z fleku podlehla i současná silně militantní feministická lesbička. Přesto mi přišlo, že spíše než Truffautova láska k ženám z toho byla cítit jeho vášeň ke knihám. PS: Jinak je to taková dosti věrná adaptace Pshimiho komentářů reflektujících jeho avantýry. Úplně jsem ho v tom viděl, bohemáka ušatého. (03.12.2008)

Já byla spokojená, okamžitě po filmu jsem měla chuť vzít si na nohy ty nehezčí botky na podpatku co mám a jít se mrknout do zrcadla, jaký by mohly udělat eventuální dojem na oko opačného pohlaví a přiřadila bych se možná do té kolony žen v úplném závěru filmu. No Bertrand si trochu zapřeháněl, ale kdoví, třeba se najde i takový muž, který je kvůli ženě schopný rozbít i auťák. Mě jeho příběh v každém případě zaujal a souhlasím s tím, že nadpis knihy, kterou psal, je v této podobě daleko přijatelnější. Charles Denner hrál tak skvěle, že nominace za hlavní herecký výkon byla rozhodně na místě. Konec mně vyzněl sice trochu násilně, ale ne zase až tak neočekávaně, natolik Truffauta ještě neznám, možná je to už jeho známý rukopis, šokovat na konci takhle diváka. (26.06.2015)

Dnes už pomerne archaickým dojmom pôsobiace spomínanie postaršieho záletníka, pre ktorého sú ženy hlavným zmyslom života, no film ten svoj celkový zmysel počas celého priebehu len hľadá, nikam nespeje, nikam nesmeruje. Tento príbeh muža, ktorý spomína na svoje niekdajšie milenky, je však neskutočne šarmantne a pozitívne natočený, nejde však o nijakú zábavnú komédiu, ani o tragickú drámu. Je to vlastne len obyčajný, len miestami výnimočný snímok, zručne a dráždivo natočený a zahraný. V rukách dnešných tvorcov by však asi podobný príbeh dopadol ako totálna fraška alebo nechutná zvrhlosť a tak som rád, že pochádza z Truffautovho pera. 70%. (12.12.2008)

„Všichni vaši přátelé jsou bývalé milenky. Kdyby ta pohovka mohla mluvit, vyjmenovala by telefonní seznam.“ François Truffat zvolil nepochybně zajímavé téma. Charles Denner mu ústřední postavu skvěle odehrál a navrch své vyprávění ve filmu obdařil krásným hlubokým hlasem. Žel s postavou muže nemocně posedlého touhou svádět spoustu žen, které si vyhlídne, jsem měl docela problém a sledovat jeho nekonečné avantýry pokaždé s jinou ženou nebylo vždy pro mě snadno stravitelné. Ještě úvodní pátrání po jméně slečny dle poznávací značky vozu mě velmi bavilo. Hlavní problém nastal, když se děj posunul do cyklicky monotónního stereotypu. Menší zásah, kdy mě film konečně přikoval, se začal pro mě konat až s pasážemi, kdy se Bernard stává spisovatelem autobiografické knihy o svém životě. Linie kolem psaní, přepisování a pokusů o vydání knihy včetně nasledující známosti to pěkně oživila, začala dodávat příběhu nejeden osvěžující moment (ať už černobílé sekvence z dospívání nebo jedna z klíčových dramatických scén u doktora) a líbila se mi v její souvislosti i ona myšlenka přetavit barvité, leč rozporuplné životní zkušenosti v důstojnou stopu po svém životě. V poslední třetině, kdy tato linie dostává nejvíc prostoru, mě Truffautův snímek dost uhranul, ale silné 3 hvězdy jsou stejně maximum, které aktuálně dokážu zpracování příběhu Muže, který měl rád ženy ve výsledku dát. [70%] (11.04.2023)

Název filmu v tomto případě dokonale koresponduje s hlavní postavou, Bertrand měl ženy rád, všechny, které prošly jeho postelí, dokonce i ty, které neulovil.. Bavilo mě sledovat toho nestoudníka a byl mi v mnohém sympatický, na nic si nehrál, nic nesliboval, nebyl nijak zvlášť hezký, přesto jisté osobní kouzlo měl, nápadů plnou hlavu a výřečnost mu rozhodně nechyběla.. (13.02.2018)