Hamlet

Tedy... Branagha jako režiséra prakticky neznám (že natočil Thora mi ušlo) a tak toto byl můj první jeho herecko-režisérský počin. A musím říct že úžasné. Jsem naprosto šokovaný a vyhozený z míry, opravdu. Jakmile film začal, nestrpěl jsem nikoho ve stejném pokoji ani dýchat, aby mi neušlo byť slovíčko toho dokonale natočeného a perfektně zahraného snímku. Nevím, jako moc se to shoduje se Shakespearem, ale zamiloval jsem se. (16.01.2012)

Hodnotím jen rozšířenou čtyřhodinovou verzi, jelikož s klasickou kino verzí jsem zatím neměl tu čest. Hamlet určitě není pro každého, stejně tak, jako divadelní verze asi není vhodná pro někoho, kdo jde poprvé do divadla, tak i k filmu si prostě musíte najít cestu skrze jiné, snadněji koukatelné filmy, a Hamleta si nechat až jako jednoho z finálních bossů. Hamlet vám určitě nedá nic zadarmo, a celé ty čtyři hodiny je nutno 100% sledovat, a výhradně se soustředit na kadenci geniálních Shakespearovských monologů a dialogů. Je pochopitelně otázkou, co vše z kvality je už dáno předlohou, a co dokázal do filmu přenést sám Branagh, ale minimálně výborné herecké výkony, které u Shakespeara očekáváte, jsou v tomto případě určitě jeho zásluhou. I malé výstupy takových hereckých legend jako Heston nebo Attenboroguh jsou vytříbenými hereckými vstupy. Opět nezklame ani Patrick Doyle, a jeho opakující se motiv nejlépe vygraduje v podle mého v jednom z nejlepších filmových monologů: https://www.youtube.com/watch?v=easWqy08wr8 (31.03.2021)

Z většiny herců, když se pokoušejí o Shakespeara, mám pocit snad až strachu a úpěnlivé snahy rozehrát co největší a nejdůstojnější drama. Napadají mě tři, kterých se to netýká. Anthony Hopkins v Titovi, Orson Welles v Othellovi a Macbethovi a právě Branaghn. Úspěch tkví v tom, že se jim daří vyvolat pocit, že si roli užívají, že každé slovo je pro ně zábavné a samozřejmé. Branaghnův Hamlet to navíc násobí tím, jak jde o obrovskou shakespearovskou fetiš, kde čtyři hodiny plynou ta cizokrajná a přitom anglická slova v tak nekonečném toku, jako by nám tvůrci vzkazovali: "Chcete Shakespeara? Tak my vám ho dáme tolik, že následující měsíc při zaslechnutí slova divadlo chytíte závrať." Celý ten film by mě mohl strašně iritovat, ale já jsem byl naopak docela pobaven tím, jak extrémně shakespearovské všechno je, a to daleko za hranou snesitelnosti. Taky platí, že zatímco jindy nemám rád srovnávání s předlohou (resp. rád si ho přečtu, ale odmítám z toho vyvozovat hodnocení), u Hamleta, jako u mnoho dalších Shakespearů, je zajímavé právě to, že jde o adaptaci. Jako film je to vlastně neplnohodnotné - zajímavé to je až v porovnání s originálem a hlavně zvyklostmi ho adaptovat. (15.09.2013)

Nie som kultúrny ignorant, ktorý sleduje Hamleta, aby vedel, ako to dopadne, ale ani Shakespeareológ, ktorý tu poskytne podrobný rozbor prínosu Kennetha Branagha k filmovým adaptáciám hier veľkého Williama. Branaghov Hamlet bol pre mňa prekvapením. Mojou doterajšou predstavou bol zádumčivý, váhavý, premýšľajúci dánsky princ. V tomto poňatí sa posunul k nervnému, vnútorne rozorvanému, chvíľami až hysterickému mladíkovi. Plne to rešpektujem. Okrem toho mi táto adaptácia poskytla bohatú prehliadku slávnych hercov a herečiek, dokazujúcich, že niet malých rolí. Prijal by som však dobovejší výzor hercov i dekorácií. (18.04.2012)

Postupně zjišťuji, že čím tradičněji či "normálněji" jsou Shakespearovy hry ve filmu pojaty, tím méně se mi výsledek líbí. Zbožňuju ujeťárny ve stylu Titus Julie Taymorové, Hamlet Michaela Almereydeho nebo Romeo a Julie Baze Luhrmanna. Kenneth se s Hamletem také vypořádal lépe, a to ve svém snímku z roku 1995 Za zimního slunovratu. Nicméně tyhle "jenom adaptace", jako je jeho Hamlet či Jindřich V. (Mnoho povyku pro nic mám ráda, to se povedlo) mě neberou za srdce, Zeffirelliho adaptace mě potom vyloženě štvou/nudí. Podle mě totiž podobné filmy moc nemají smysl. Ty příběhy všichni známe, slyšeli a četli jsme je už nejmíň tisíckrát. Krása filmového média je v tom, že si může pohrávat s časem, s narací, s hodně věcmi, navíc už uběhlo dost vody pod mlýnským kolem, abychom si mohli dovolit reflektovat dané dílo jinak než jak tomu bylo v době jeho vzniku. Posunutí do 19. století nestačí, alespoň mně ne. S Hamletem udělal krásnou věc Tom Stoppard, stejně tak i Kenneth, jak jsem říkala. Na experimenty se budu dívat s větší radostí. (05.02.2011)