Americká noc

„Dospěli jsme do poloviny příběhu. Na začátku si vždycky přeju udělat hezký film. Když překonáme počáteční nesnáze, moje ambice se zredukují na to, aby se mi film podařilo vůbec dokončit. Začnu zpytovat svědomí a říkám si. Mohu pracovat líp, mohl si do toho dát víc. A teď už ti zbývá jen druhá polovina, abys to dohnal. Od toho okamžiku se snažím vložit do toho, co se objeví na plátně, co nejvíc života. Vypadá to, že natáčení filmu se dostalo na správnou kolej. Hercům jejich role sedí, štáb je dobře sehraný, osobní problémy jsme odsunuli do pozadí. Zvítězil film." ______ Truffautova osobní pocta a vyznání celoživotní lásky k filmařskému řemeslu. A provedl to po svém. Natočil film krásný svou obyčejností a zároveň film, který dovede říci vše, aniž by znásilňoval diváka. 84% (02.10.2016)

Pro všechny, kteří se chtějí stát amatérským filmařem. Pro všechny, co mají od dětství vysněné, že se stanou režisérem. Pro všechny, co zaujal dokument Ztracen v La Mancha. Pro všechny, co milují film, dovedou číst mezi řádky a ocení nadhled na tohle vrtkavé pozlátko. Pocta vysekaná s grácií svou vlastní. (01.07.2009)

Ne, zas až taková bomba to není. Ale jako snímek, který se snaží divákovi přiblížit natáčení filmu a různé zákulisní peripetie, poslouží velice dobře. Některé scény, jako třeba ta se speciálně upravenou svíčkou nebo ta s oknem ve vzduchu mě docela překvapily, ale celkově se zde divák dozví hodně věcí. Tempo by sice mohlo být možná trochu svižnější, ale jinak se mi film líbil, takže 4*. (01.07.2009)

Nenapadá mě přesnější výraz než „hemžení“. Neustálé hemžení lidí, kteří žijí filmem, lidí, kteří žijí ve filmu. Scházejí se a rozcházejí, domlouvají a dohadují, pomlouvají a chválí. Jsou roztomilí, směšní i nešikovní. Jsou obyčejní a přesto je na nich něco zvláštního, něco, co jim dodává punc jedinečnosti. Jsou jací jsou, žádná z jejich chyb mi nevzala touhu být členem stejné rodiny, dělat stejně marnivou práci. Milovat film. ___ Americká noc se léty vychvalování mezi cinefily propracovala do pozice „opovažte se ho nemilovat“ filmu, přitom k oslovení diváka sama používá nanejvýš nenucených prostředků. Truffaut si svých diváků, hýčká, nikdy se nesníží k vykonstruované hře na city. Proto všechny ty mikropříběhy mohou na někoho působit neučesaně, některé dokonce zbytečně. Mě svou pestrostí bavily a po dlouhé době jsem si u nějakého filmu přál, aby trval déle. Otázkou je, jste-li nutně odsouzeni do role zachmuřeného pozorovatele, když vás bavit nebudou (jako manželka produkčního, pletoucí uprostřed všeho vzruchu nevzrušeně svetry)? Ukojí vaši touhu po vyšším umění scénář, protkaný v druhém plánu nádhernými odkazy na slavné tvůrce? ___ Muset si v rámci filmů o filmu vybrat mezi propracovanějším, cyničtějším, ale hůře stravitelným Hráčem Roberta Altmana a Americkou nocí, už jen za vizualizací Ferrandovy vzpomínky na promyšlenou krádež fotosek Občana Kanea (který údajně změnil Truffautův život) dám přednost filmu, u nějž jsem ani okamžik nezapochyboval, že vnikal s radostí a pro radost. 90% Zajímavé komentáře: Douglas, Jeanne (18.12.2008)

Okouzlující iluze o okouzlujícím médiu iluzí a lidech i peripetiích, které vznik jednoho takového šálivého díla předchází. Oproti Godardově "Pohrdání", které se zaměřuje na filosofické ideály spojené s filmovým uměním a tvůrčím procesem, se Truffaut věnuje vyloženě banálním epizodkám z natáčení a melodramatickým zákulisním techtlím, které spojuje s upřímným vyznáním vůči filmu ne ve smyslu díla, nýbrž procesu i stavu mysli. "Americká noc" se stala iniciátorem dramatického rozbratření Godarda a Truffauta, když Godard, pobouřen trivialitou a falší snímku, napsal svému dlouholetému kolegovi a příteli rozhořčený dopis, na který následovala neméně nevybíravá odpověď. V řadě ohledů lze s Godardem souhlasit. Filmy jsou průsečíkem peněz, politiky a sexu, což "Americká noc" buďto vyloženě ignoruje, nebo zkouší bagatelizovat zahráním do úsměvných epizodek. Také nelze popřít, že Truffaut sám sebe ve svém filmu idealizuje. A to nejen, když zamlčuje své avantýry s herečkami. Navíc tím, že je z figury kinu a tvorbě oddaného režiséra, kterého sám ztvárnil, deleguje do postavy naivního a floutkovatého herce v podání Léauda, tak navíc zcela pomíjí celou mocenskou i fetišizující rovinu těchto vztahů. Jenže právě o to v zásadě v "Americké noci" jde, byť by to sám Truffaut takto neřekl. Je to vyznání režiséra, který bilancuje svůj vztah k filmu a říká, že není (pouze) filosofický a analytický, ale v prvé řadě se jedná o vášeň. Godard neustále hleděl dopředu a nešlo mu jen o nastolení nového filmu, ale ve výsledku o neustálé zavrhování aktuálního a hledání nového výrazu. Truffaut se naproti tomu vrátil zpět na začátek, ke svému obdivu a okouzlení filmy i samotným procesem jejich vzniku, kde faleš a přetvářka slouží k vytvoření opojných iluzí. "Americká noc" pak nevyhnutelně je meta-iluzí, jež pohledem do zákulisí nechce celkovou auru filmů bořit, ale naopak ji utužuje. Proto také ve své zdánlivé každodennosti a naivitě je nejen vykalkulovanější a zrádnější, ale také omamnější a dojemnější než "Pohrdání". Ještě více než filmaři a filmoví fanoušci musejí "Americkou noc" milovat zaměstnanci PR oddělení hollywoodských studií. Představuje totiž ideál, k němuž sami směřují ve svých "makning of" promo videích, která jsou stejně manipulativní, stejně umně zastírají svou vnitřní politiku i reálné stinné stránky a stejně náramně v nás vzbuzují dojetí i živí naší lásku k celému tomu kolotoči iluzí. (25.09.2020)