Henrich V.

Nejlepší Branaghova adaptace Shakespeara, na to bych skoro vsadil hlavu! Příběh prince Jindry, který se stal králem a zavrhl minulost ve jménu Anglie je monumentální, působivý, plný shakespearovských pochyb o královském údělu, plný čirých emocí. A ovšem precizní a vynálezavé režie, jakožto i strhujícího Branaghova ztvárnění mladého krále, který přesvědčí Evropu o svých schopnostech. Scéna králova projevu před zdánlivě prohranou bitvou s Dauphinem je natolik jedinečná, že jí světová kinematografie jen těžko překoná – v jejím stínu jsou i král Theodén či William Wallace pouze patetickými žvanily. Takhle už to asi nikdy nikdo nenapíše... Branagh byl pro Shakespeara zrozen a Jindřich to jen a jen dokazuje... (25.01.2004)

Neviem, či sa mi páči viac Kenneth-režisér alebo Kenneth-herec ,už v tomto filme však dokázal, že by mohol byť trebárs aj anglickým panovníkom.S hlavnou postavou má spoločné nie len sugestívny prejav,všestrannosť a nadšenie, ale i zmysel pre humor a cit.Naviac cit pre Shakespeara, pre reálne vykreslenie doby i postáv,pre výber hercov a hudby.Plný počet nedám len preto, lebo verím, že pred rokmi vysoko postavenú latku ešte dokáže posunúť. Veľmi sa na to teším. (17.09.2011)

Čím více se blížím k dvacítce, tím více obdivuji ty, kteří v tomto věku dokázali něco významného. Pravda, Kennethovi při natáčení Jindřicha V. táhlo už na třicet, to ale nic nemění na tom, že napsat scénář, zrežírovat ho a ještě se obsadit do hlavní role vyžadovalo velkou dávku talentu a hlavně entuziasmu. A jak se v pozdějších letech ukázalo, toho má Kenneth při adaptování Shakespearových her na rozdávání. Nemůžu si pomoct, ale velmi mi sedí jeho pojetí; v každé hře si najde něco osobitého (v Jindřichu V. kupříkladu pojal krále více jako docela normálního, pochybujícího člověka než neporazitelného hrdinu) a zároveň to komponuje s původním jazykem, který zní, jako byste se skutečně přesunuli o pár stovek let v čase. V některých diskusích si stěžovali i rodilí mluvčí, že ne všemu rozumí, a já - jelikož jsem neměla k dispozici titulky - jsem dokonale všechny obraty nepobrala také, ale k podobnému filmu mi ten krásný, vznešený jazyk plný "th" dokonale sedí. A Kenneth má nejen úžasný hlas, ale také přízvuk, díky kterému se vše, co jako král vyřkne, velmi dobře poslouchá. Po zvukové stránce navíc film disponuje dalším významným kladem: výborným soundtrackem s překrásným chorálem "Non Nobis Domine", který doprovází podle mě nejsilnější scénu z celého filmu: sbírání mrtvol po bitvě u Agincourtu. A ještě jednu scénu si dovolím doporučit: Závěrečné anglicko-francouzské námluvy, kde rázem pochopíte, proč tisíce Britů milovaly pár Ken & Em stejně jako princeznu Dianu a prince Charlese. Zkrátka a dobře, Jindřich V. je po všech stránkách výborné dílo. A až tuto nesnesitelnou tíži bytí vztaženou na krále, jenž si velmi dobře uvědomuje svou zodpovědnost za své poddané a jenž musí kvůli svému postavení tvrdě zakročit i proti svým nejbližším, někdy uvidím s titulky, mé hodnocení s velkou pravděpodobností poskočí o jednu hvězdičku výše. Dodatek 4. února 2011: Titulky stále nemám, ale to nic nemění na tom, že jsem si tuto Kennethovu výpravu do počátku 15. století za jedním z nejpatriotičtějších (a přitom téměř neznámých) anglických králů zamilovala. Slavný tříminutový projev před bitvou u Agincourtu už vám na požádání můžu odrecitovat zpaměti, Derek Jacobi je jedním z nejcharismatičtějších vypravěčů v dějinách a Patrick Doyle se už jen za Non Nobis Domine zapsal do mé skladatelské síně slávy. (06.04.2010)

Extrémní Branaghův zápal pro věc, a nadšení, které z jeho hereckého projevu sálá, je hlavním tahounem tohoto filmu. Okořeněné ještě Doyleovou hudbou, a myslím, že i samotný Shakespeare by byl nad míru spokojen. Jeden silný monolog střídá druhý, a pochopitelně, "Band of brothers" je nezapomenutelné: https://www.youtube.com/watch?v=680NlRI3v2I , a stejně tak Non Nobis and Te Deum: https://www.youtube.com/watch?v=hPXXuEel0fU (18.03.2021)

Shakespearovi na filmovom plátne asi nikdy neprídem na chuť. Povedačky pomaly v básniach a strašne dramatické výrazy patria skôr do divadla. Dal by som prednosť, ak by sa nejaký režisér konečne pokúsil zobrať Shakespearovo dielo a natočiť podľa neho historický výpravný film bez nutnosti tvrdošijne nasledovať originál. Ale zas nezachádzať do extrémov, ako bol Romeo a Júlia s Leonardom Di Capriom. Možno sa raz dočkám. Toto dielo celkom nevyužilo potenciál veľkej filmovej scény na rozdiel od komornej divadelnej. (27.12.2015)