Hranice lásky

Velmi těžké téma. Jsem překvapený o to víc, že přišlo od polské produkce. Hranice lásky nejsou nic jiného než sociální drama, které funguje jako sonda do erotických představ párů. Minimálně těch parů, které sní o více partnerech nebo přímo polyamorii. Herecky je to obsazeno dobře. Mihne se oblíbená Křenková i Hofmann. A dokonce zaskočí i Čermák. Ustřední dvojice však táhne film za mě tak napůl. Zatímco Vagnerová je sympaťanda, která skrze celý film rozhazuje emocemi, tak její filmový partner Řezníček je za mě herecky emočně velmi plochý. A navíc je mi bohužel velmi nesympatický. Což je samozřejmě čistě subjektivní dojem. Obecně mám z filmu pocit, že finále mohlo být mnohem více rozkresleno než že prostě skončí hořkosladkou tečkou. Respektive vy celou dobu tušíte, kam se děj posune a kde skončí. Proto víc bych si přál aby byla rozkreslena právě ta část, kdy si partner uvědomí svoje emoce naplno. Za mě je to ve výsledku podprůměr, který mě moc nebavil. (40 %) (01.04.2024)

Niekomu stačí lásky trochu, niekto potrebuje strašne veľa, a niekto nevie, tak skúša. Je vopred jasné, že to nemusí dopadnúť len dobre, ale na obrazovke sa to dá celkom vychutnať. Teda až na ten polotrpký záver. Hana Vagnerová bola vo svojej roli výborná. –––– Já jen chci vidět, jak to vypadá, když s někým flirtuješ. –––– Co mu jako mám říct? Díky, že tak dobře šoustáš moji holku? (14.01.2024)

Když se sbíhají sliny na polibky s jinou, s jiným. Domácí menu lože, co bylo považováno za klasiku, proloží minutkami man jinak, jinde. Švédským stolem, který jak komu pomůže. Ale celá tahle "road-movie" za styky architektů doteků za... cizími dveřmi. V tomhle koření vsuvek, roztažených křídel, úryvků Erósových trylků, důvěrných delikates, bylo mnoho pepře, mnoho soli. Zapomněli, že veškeré vášně v popředí, v prostředí Amadeů aktivit na s.. Všechno, co zapaluje, vzrušuje tělo, není dobré na, když zruší se samo srdce. (10.03.2024)

Vůbec nevím, kdo je Tomáš Řezníček a jestli předváděl sám sebe, nebo je tak boží herec. Ale věřila jsem mu každou repliku, každý úšklebek, každé mrknutí. A Vágnerová byla také skvělá. Na to, jak nesnáším novodobou českou kinematografii, protože nemá žádnou osobitost, tvář ani hloubku, tak Hranice lásky mě překvapila. Tenhle film stojí i padá na výkonech hlavních postav, a ty byly brilantní. Ale jak bylo řečeno. Není to pro každého. (13.04.2023)

„Uděláme si nový vzpomínky, jo?“ Jen aby jim ty nové vzpomínky pořádně nezhořkly… Vůči Hranicím lásky jsem měl předsudek. Očekávání slepence erotických pasáží tvářících se jako rádoby šokující film se však nepotvrdilo. A přívlastkem „odvážný“ by se film dal nazvat snad jen optikou českých poměrů, stejně tak to téma (u nás ještě tolik nezavedené). Jde o vztahový film, ve kterém sice tělesnost hraje velkou roli, ale není prvoplánově vzrušivá, spíš naopak. Snímání postav při intimnostech je až nepříjemně z blízka, což ale zpětně kvituju. I vývoj vztahu Hanky a Petra. Od povídání si o představách, přes provokace k flirtu, odvážné setkání s přáteli až po pravidelné docházení za sexuálním partnery. A ze snahy o oživení milostného života je rázem nepříjemné vystřízlivění. Hranice lásky se ukazuje jako velmi příznačný název, neb o posouvání a překračování hranic je tenhle film především. Vnímání snímku bude divácky dost odlišné, za sebe to vidím na lepší 3*. „Takže chcete říct, že na sebe vůbec nežárlíte, jo?“ - „Žárlej na sebe lidi, který si nevěřej, ne?“ (29.01.2023)