Hranice lásky

Film, který se naplno otevře až napodruhé, když člověk ví, co čekat a nečekat, a začne si všímat detailů ("Chtěl bych s tebou mít děti. ... Copak? Ses nějak vyděsila.") Neustále se mi vybavoval Unabomberův termín "přesocializace". Zajištění liberální měšťáci jsou tak kultivovaní, otevření a "citliví", že jediný hřích, který zbyl, je druhému něco neříct nebo zalhat, nebýt dost upřímný, ale je přitom dost ožehavé přiznat jakékoli city, které zavání "omezováním". "Proč jsi jí to neřekl?" Hra na upřímnost a otevřenost, která se ale často promění ve zneužívání toho submisivnějšího tím asertivnějším či výřečnějším. Jde to vidět ve scéně šestice u stolu, kde (spoiler) termín polyamorie je jen eufemismem pro snahu submisivnějších poloviček vyrovnat se s potřebami jednoho alfa-samce. Film není úplně dokonalý, ale jako etnologická sonda do života dnešních městských Evropanů mě hodně baví. (07.11.2022)

Předcházela tomu dráždivá pověst, ale tvůrci nesdělili nic nového, a už vůbec ne zajímavého. Nejsem žádný odborník na zákoutí vztahů a sexuality, ale pokud má někdo k někomu emocionální pouto, nevěřím, že ho převáží nějaká moderní módní vlna. A vůbec to, jak se zřejmě stabilní pár „dostane“ k sexuálnímu experimentování, je poměrně dost na vodě. Několik neskutečně povrchních dialogů v duchu „Takže bys chtěl?“ – „A ty bys chtěla?“ má asi v otázce vztahového tápání či rozvolnění nahradit mimika herců k nevyřčenému. To, co přijde, je poměrně jednotvárné, prostě jen sledujeme, s kým dalším on či ona skončí v posteli. Navíc se domnívám, že divákům, kteří volnější formu měli či zažívají, bude výsledek připadat zjednodušující, a to i právě v tom, že ústřední duo o mnohém nedokáže otevřeně mluvit. Zatímco ona se v sexuálních dobrodružstvích najde, u něj se brzy objeví vystřízlivění. Nejenže Vagnerová film jednoznačně táhne, zároveň je prostě zrzkou, ze které se mnoha mužům zvedne tlak, zatímco její (uspávající) filmový partner Řezníček nepůsobí jako někdo, s kým by dvacítky z diskotéky zatoužily po náhodném sexu. Neustálé si předávání natáčejícího mobilního telefonu mě štvalo. Oceňuji otevírání „jiných“ témat (polyamorní vztahy k nim rozhodně patří), upřímnou a komplexní studii jednoho vztahu si nicméně představuju jinak. (15.01.2023)

Odvážny promiskuitný swingers film z českej produkcie. Aj keď mi je to táto téma celkom cudzia a vôbec s týmto štýlom života nesympatizujem, tak film som si pozrel zo zvedavosti. Petra mi bolo celkom ľúto, lebo bolo postupne jasné, že Hana do toho spadla viac ako by sa dalo spočiatku čakať. Ani sa mu nečudujem, že ho to tak vzalo. Keď Hana zavítala do tej "swingers rodiny", tak to tam vyzeralo ako nejaká sekta. Film rozhodne nevšedný, odvážny a originálny, ale nejako som si k tejto téme nedokázal nájsť cestu (našťastie, pochopiteľne). 3* (05.10.2023)

Hodně sympatický pokus o jiný český film, který sice nefunguje stoprocentně, ale nedá se říct, že by vyzněl do prázdna. Od začátku je vidět, že debutant Tomasz Winski má cit pro komponování jednotlivých scén, dokáže zachytit to podstatné a nemá potřebu se divákům podbízet lacinými vizuálními pozlátky a naopak se snaží, aby vše vypadalo co nejrealističtěji. To platí i o erotických scénách, které jsou velmi přirozené a rozhodně nemají diváka nějak vzrušit a zbytečně rozptylovat, což ale nemění nic na tom, že s postupující stopáží jich je tu přece jen moc. I herci jsou výborní a mezi Hanou Vagnerovou a Matyášem Řezníčkem funguje perfektní chemie a zejména Řezníček je ve svém minimalismu až fantastický. O ostatních se pak nedá moc mluvit, protože ti už mají spíše větší camea, z nichž žádné zásadně nezaujme. Škoda je, že celý příběh je až moc předvídatelný a vesměs povrchní, protože nepronikne do hloubky postav, řeší víceméně to samé a není schopen nějaké katarze, která by byla potřeba. Také samotný závěr mohl být jasnější, k divákovi upřímnější (když už se tvůrci ohánějí upřímností) a nezůstat jen u pochyb o tom, zda jde o představu, nebo realitu. Veškeré výtky ale nic nemění na tom, že Hranice lásky jsou sympatickým pokusem o jinou cestu české kinematografie, kterou je ukrutně potřeba najít. 60 % (05.11.2022)

Osvěta progresivních způsobů nejen sexuálního soužití má velkou oporu v přirozeném herectví zúčastněných. Sledování iracionálního jednání bizarních postaviček však není moc příjemné, protože jejich myšlenkové pochody jsou mimo a závěrečné setkání vysmívající se podobným patvarům to jen potvrzuje. Mohla přijít katarze a vysvětlení, ale logicky to nebylo na čem postavit. (12.04.2023)