Běžná selhání
Hétköznapi kudarcok
Ordinary Failures
Réžia:
Cristina GroșanScenár:
Klára VlasákováKamera:
Márk GyőriHudba:
Jonatán PastirčákHrajú:
Taťjana Medvecká, Beáta Kaňoková, Nora Klimešová, Vica Kerekes, Rostislav Novák ml., Jana Stryková, Luboš Veselý, Tereza Hof, Jana Plodková, Petra Bučková (viac)Obsahy(1)
Jeden deň v živote troch žien z rôznych generácií, ktoré sa navzájom nepoznajú. Ich cesty sa v kritických momentoch stretávajú v čase, keď mesto postihla tajomná katastrofická udalosť a výbuchy. Hana je čerstvá vdova, ktorá odmieta smútiť, a navyše práve dostala výpoveď. Keď sa pokazí jej štvornohý spoločník, robotický pes Arlo po jej zosnulom manželovi, vydá sa do obchodného centra nechať ho opraviť. Na svojej ceste stretne mladé dievča. Je to Tereza, ktorá utiekla z nevydarených osláv vlastných narodenín a pred svojou príliš starostlivou mamou. Ta by za každú cenu chcela, aby Tereza bola šťastná a perfektná. Čo ona jednoducho nie je. Obchodné centrum zasiahne silný výbuch. Tereza sa dá na útek a na požiarnom schodisku nájde opusteného chlapca. Je to David, syn Silvie. Silvia pochybuje, či je dobrá matka, či celý jej život dáva zmysel a v návale paniky zanechala Davida v detskom kútiku. Tajomné explózie začínajú silnieť, zúfalá Silvia musí nájsť svojho syna, rebelujúca Tereza sa smiať so svojimi rodičmi a Hana prijať svoj zármutok. Rastúca panika a krízová situácia môžu hrdinkám paradoxne pomôcť vyrovnať sa so svojimi životmi. (ASFK)
(viac)Videá (2)
Recenzie (108)
V jádru jednoduchý film, který ale svou strnulostí a jednoduchostí nechává jen udivovat. Tři osudy propletené dohromady, které se mohou stát každému na pozadí bizarní apokalypsy. To je asi linka, která mi přišla zbytečně moc pro onen film, ale bylo to už jen vedlejší věc. Opravdová lehkost toho, jak je nám příběh prezentován s onou každodenností a běžnou motivací a pády lidí je v něčem zarážející. Ve zcela pozitivním smyslu. Dost jsem v tom dokázal číst, ale konec, který byl asi nejdůležitější jsem tolik prohlídnout nedokázal. ()
Tak mě neuchvátila ani Trierova Melancholie, ale tohle je solidní česká verze. Uchvátil mě Dům bytové kultury (OC DBK), kde se film z velké části odehrává a osudy se prolínají, porod kočky, ruská, britská, nevím, nerozeznám je, ale hotový National Geographic, lesbický pár a Tatjana Medvecká a barvy… ()
Běžná selhání od Cristiny Grosan podle scénáře Kláry Vlasákové v produkci Marka Nováka je dramaturgicky – s chirurgickou přesností – výborně vystavěný scénář/film. Několik povídek s ženskými protagonistkami sofistikovaně propojených v souvislosti s blížícím se koncem světa. Rodičovství, ztráta, vyrovnávání se s bolestí a se svou jinakostí. Připomnělo mi to Calls od Apple TV – "když se hroutí svět, vidíš na obloze polární záři". Polární záře nad Prahou se povedla. Celé se to povedlo. Gratuluju! ()
Autenticky ženský protipól vůči "Melancholii" Larse von Triera se na rozdíl od zmíněného díla neutápí v depresích a cynismu. Naopak hledá naději v nám důvěrně známém futuristickém světě, kde hrdinky znovunalézají prostor na své opravdové city a pouta, navzdory obklopení odosobněnou architekturou a v kontrastu s uměle institucionálními snahami o sdílení emocí (od pomocných skupin po narozeninové oslavy). ()
Veľmi vydarená festivalovka, ktorá naberá body najmä za zasadenie do (u nás) neobvyklého žánru. Pokiaľ očakávate Emmerichovskú deštrukciu alebo Von Trierovskú vyhrotenosť, budete sklamaní. Pokiaľ sa ale naladíte na správnu civilnú vlnu, čaká vás veľmi príjemné prekvapenie. Nie úplne dovarené, no dostatočne zaujímavé a podnetné, aby ste ním vyplnili svoj čas. 7/10 ()
Galéria (24)
Zaujímavosti (5)
- Budova, ve které se film odehrává, je Dům bytové kultury (DBK). Slouží jako obchodní dům a je považován za jedno z vrcholných děl poválečné brutalistní architektury u nás. (TroiMae)
- Film sa natáčal v Prahe a Plzni. (Arsenal83)
- Film zaznamenal pomerne veľký úspech ešte pred oficiálnym uvedením do českých/slovenských kín. Na festivale v Benátkach zaňho režisérka Grosan dostala cenu Autrici under 40 Valentina Pedicini (Cena za najlepšiu réžiu medzi tvorcami pod 40 rokov). Porota svoj výber zdôvodnila nasledovne: „Za sviežosť projektu s ambicióznymi vyhliadkami, za schopnosť autorky presadiť sa ako harmonická koordinátorka diela a za to, že sa na natáčaní filmu podieľali mladí ľudia, najmä kameraman a scenáristka. Zapojenie ženských postáv a ich vzájomná podpora pri drobných – ale mimoriadne veľkých – neúspechoch každodennosti umocňujú pocit sesterstva, ktorý rastie od záberu k záberu.“ (Arsenal83)
Reklama