Anjeli v Amerike

Andělé v Americe jsou náročnější podívanou, než bývá zvykem, jsou zahaleny ve snové mlze halucinací a představ, pokládají několik hlubokých témat k zamyšlení a jsou plné inteligentních a metaforických dialogů, u nichž lze navíc i mnohé vyčíst mezi řádky. Angels in America je velice působivý, sugestivní a prostě silný (to je to správné slovo!) seriál, u něhož ani jednostranné zaměření pouze na trpknou stránku homosexuality vůbec nevadí, neboť přesně to je ta pointa díla. Úžasné jsou zde také herecké výkony - Al Pacino, Justin Kirk a další, zkrátka prvotřídní herecký koncert... Jediné co na mě působilo jako pěst na oko, byly závěrečné promluvy do kamery - narušily poetiku celého ukončení. 9/10 (30.04.2009)

Je to pár dní, co jsem absolvovala tenhle skvost a stále mi nejde z hlavy. I když nejsem přívržencem (a ani nemám ty ambice) dlouhých rozborů filmu od nasvícení až po catering, mám chuť se rozepsat a pořádně vás potrápit, protože jsem toho zkrátka plná. Věděla jsem přibližně, s čím budu mít dočinění (Nichols je se svou Silkwoodovou, Absolventem, Virginií a dalšími skvělými filmy objekt hodný sledování), ale že to bude taková bomba, to jsem ani ve snu nečekala. Jsou nám tu představeni homosexuálové, židé, mormoni, právníci, zdravotníci, andělé, oběti ... politické situace i názory na ně, někdy v nepochopitelných dialozích, ale to se jen může chvilku tak zdát. Za hlavní postavu považuji prohnilého právníka Al Pacina, nejen proto, že jeho výkon je něco tak strhujícího, že vás to v některých místech odvede od čtení titulků a vnímání slov, ale i že se od jeho postavy umírající na "rakovinu jater" všechno odvíjí. Mladý kolega, který k němu vzhlíží, chce udělat všechno správně a tak se osvobozuje ze zajetí heterosexuality, svou manželku nechává napospas osamělosti, valiu a halucinacím a odchází k příteli, který při první zdravotní komplikaci svého AIDS nemocného druha vzdává letitý vztah. Nepodobá se to filmům na téma AIDS, které jsem dosud viděla (takovéto "umírám, léky jsou drahé, plačte sborem a vemte si ze mě odstrašující příklad, ale nediskriminujte mě"). Tady je to jinak: nemocní si nemoc prožívají po svém a sami, protože na nemoc je nakonec každý úplně sám, a "zdraví" si zas srovnávají hodnoty a především vztah k těm prvním. A aby toho nebylo málo, v tom zápase jim pomáhají halucinogenní průvodci a andělé, protože "ON se na nás vykašlal, ON to vzdal a nechal nás v tom samotné". Nakonec, a to řikám, aniž bych chtěla prozrazovat finále, je to o naději. "Chci žít, stejně jako lidi, jejichž těla pokrývá víc ran než kůže, žiju tak rád, třeba s nemocí, chci přesto žít". A takhle bych mohla psát hodně dlouho, ale vážně, nechci vás trápit, a přesto, že to opravdu není film pro každého a netvrdím, že právě já jsem toho pochopení hodna (a jestli mě Nichols svými výrazovými prostředky tahá za nohu, ať klidně tahá, já mu to žeru), je to ohromující záležitost plná otázek, bláznovství, lidství i té naděje, a já vám ji velmi doporučuji. (06.01.2006)

„Nesnáším tuhle zemi. Je to jen snůška velkých myšlenek a příběhů, umírajících lidí a lidí jako jsi ty. Pojď se mnou do nemocnice a ukážu ti Ameriku. Smrtelně nemocnou, šílenou a krutou.“ Postavy melou a melou. Jsou hysterické, teatrální, frustrované. Hned zpočátku je patrné, že buď na tuhle (nepřímočarou) hru přistoupíme, nebo budeme dalších 300 minut trpět. Respektive to mnohem dřív vzdáme. Těžko budeme zároveň hledat postavu, ke které bychom měli blízko. Amerika je jiná, Amerika je svá. AIDS, homosexualita, víra, rasismus, korupce, politika, samota, vztahy. V Bílém domě sedí Ronald Reagan, za oceánem dokulhávají jevy jako adorace drog nebo promiskuity, mnozí se bojí být odlišnými (homosexualita), jiným je zřejmě jedno úplně všechno (uřvaný a skvělý právník Al Pacino). Nejen u dvou hlavních vztahových krizí – dva homosexuálové a manželský pár – je patrné vrzání divadelních prken. A divák se obtížně prokousává vším tím teologizováním, narážkami, dialogovým smrštím. A hlavně všechny ty halucinační stavy postav mírně drhnou, respektive vyžadují hodně divácké velkorysosti. Tvůrci jsou jízliví a škodolibí a vyloženě to chtějí svým ovečkám pořádně nandat. Ve výsledku seriál, který má několik skvostných detailů, ale jako celek úplně nefunguje. Exhibující herecké osazenstvo (kromě Pacina mě asi nejvíc bavili Justin Kirk a Mary-Louise Parker) naopak velmi slušné. (02.01.2021)

Celý seriál jsem jednou zhlédla na České televizi a pár epizod mě dostalo natolik, že musím prostě udělit plný počet. Některé epizody mi sice přišly slabší, ale těch silných bylo podstatně více a rozhodně vyváží vše ostatní. Emocionální nášup v podobě silných scén a dialogů, i samotného pojetí, stejně jako kontroverzního tématu AIDS. A k tomu samozřejmě ta nádherná úvodní znělka. A Patrick Wilson mě čím dál více utvrzuje v tom, jak výborný herec to je. HBO opět a stále dokazuje, že je něco víc, než jen televize:) (24.10.2015)

Většina knih, filmů a televizních pořadů je tvořena se záměrem pobavit a neklade si jakékoli vyšší cíle. Tu a tam se ale objeví dílo, které má zjevně vyšší ambice a chce zachytit atmosféru a zásadní pohyby v určité zemi, epoše nebo společenské vrstvě. Andělé v Americe takové ambice nejen mají, ale úspěšně se jim je dokonce daří naplňovat. Prostřednictvím svých hrdinů se vrací do Spojených států poloviny 80. let, kdy vrcholila konzervativní reaganovská revoluce a zároveň propukla naplno epidemie AIDS, která si v první fázi vybírala daň především mezi příslušníky homosexuální menšiny. Ta se soustřeďovala tradičně do velkých liberálně orientovaných měst na východním prostředí. Seriál mapuje osudy několika gayů, kteří se vyrovnávají buď se svou nemocí nebo s nemocí svých přátel a intimních partnerů, zažívají frustrace z radikalizované společenské atmosféry a obavy z budoucího vývoje. Dobře napsané, zrežírované i zahrané, Andělé oprávněně získali několik významných profesních ocenění. Seriál obsahuje i mysteriozní linii, která je ale vedlejší a rozhodně neznamená, že by se tenhle kousek dal zařadit do stejné škatulky jako např. lynchoviny nebo zábavné fantasy série. Andělé jsou ojedinělí i v tom, že zaplať pánbů neměli ostatně logicky takový komerční ohlas, který by tvůrčí tým nutil ze sebe stůj co stůj ždímat další pokračování. Andělé nejsou pro každého, ale kdo má rád kvalitu a provokativnost, ten si tenhle příběh o příchodu andělů na náš svět, který neustále osciluje mezi jemnou ironií a tragikou postupného chátrání a umírání, opravdu vychutná. Celkový dojem: 95 %. (09.01.2013)