Eva Nová

Jeden ženský časopis tvrdí, že život začína po tridsiatke, určite sa nájde aj taký, čo tvrdí, že po štyridsiatke. Možno ale začína až po šesťdesiatke. Alebo možno ani nie. O Eve Novej už bolo napísané všetko, vlastne o žiadnom inom filme sa tu dlhšie ani nehovorilo, takže iba jedna vec. Ak budú musieť kvôli oscarovým nomináciám film pozerať Vášáryovej rovesníčky Sarandonová alebo Streepová a uvidia, ako mohli skončiť, keby mali v živote menej šťastia, tak by sa mohli z Evy Novej posrať a do tej záverečnej päťky ju vytiahnuť. (25.10.2016)

Šlo by to z hodně důvodů odmítnout - od doslovnosti některých scén po celkovou prvoplánovost a ošuntělost námětu, který bez ozvláštnění naplňuje svůj rámec. Ale na druhou stranu je to velmi vkusné, nejde to nutně divákovi na ruku a postava Vášáryové není zdaleka tak jednobarevná, jak bych si tipoval, že bude. Takže nadhodnotím. 3 a 1/2 (21.04.2016)

"Eva Nová" disponuje napriek "obyčajnému" príbehu zo života bežného alkoholika, rozhodne väčším dramatom, ako "Ja, Oľga Hepnerová", ktorá spáchala jeden z naj ohavnejších skutkov. Kým tu divák vďaka hereckému výkonu Vášáryovej, no najmä Ondríka prežíva každú scénu s očakávaním príchodu prvej facky, Oľga ponúkla akurát "sexuálne hrádky za piet set", či nevýrazný pohľad feministickej lezby. Pre mňa osobne je tento snímok z hľadiska zásahu do emócií skrátka lepšou drámou. (02.08.2016)

Veľmi ťažké pozeranie, ktorému spracovanie veľmi nepomáha. Čím nechcem povedať, že film je spracovaný zle, no dá sa to natočiť aj diváckejšie. Každopádne je Eva Nová dobrým filmom, na ktorom sa dá mnohé vyzdvihnúť. Za všetko najviac snáď herecké výkony, ktorým kraľujú Milan Ondrík a hlavne Emília Vášáryová. Tá predvádza snáď najlepší ženský herecký výkon v našom filme za posledných 20 rokov. PS: Po dopozeraní to chce panáka. (20.12.2015)

Zhruba ze dvou třetin silný a přesný portrét stárnutí, slabosti a odcizení. Marko Škop má jako dokumentarista cit pro vystižení sociálního zázemí postav bez nadbytečného vysvětlování. Prostě ví, kam se má kamera dívat a jak. Dusivá komořina i zvláštním způsobem sebereflexivní film bohužel v poslední třetině svojí intenzitu rozředí v nadbytečných a opakujících se scénách mizérie a koukání se do zrcadel. Je za tím cítit jasný režijní koncept (Eva se do zrcadla dívá už na začátku), ale zároveň z toho také trčí určitá konstrukce, která na rozdíl od rodinné linie až příliš přímo zobrazuje to, co je divákovi zřejmé mimoděk. Scény z domova důchodců a recepce trochu zaměňují empatii za exploataci. I závěr v bazénu pak vyzní trochu rozpačitěji než vrcholné scény z první části, kdy kamera přesně ví, jak velký odstup od děje a postav má udržet. Eva Nová se nicméně v kontextu současné festivalové kinematografie nemá zač stydět. Přes svoje nedostatky je totiž při věci. Silné *** / slabé ****. (16.03.2016)