Superman sa vracia

Superman se vrací je jako vizitka dnešního Hollywoodu, vizitka sloužící jako demonstrace schopností, jako jednoduchá ukázka toho, co je možné spatřit na stříbrných plátnech, vizitka na které je sice jen telefonní číslo, ale za to se místo na papíře podává na pozlacené destičce. Superman se vrací je typicky konzumní film pro obyčejné diváky, pro masy, na příjemné zabavení, ale rychlé zapomenutí. Postavička Supermana může být tak silná, že uzvedne ostrov, může být i nesmrtelná, ale tento film je velice smrtelný - jedná se o sezónní záležitost. Proč? Protože je povrchní, naivní, v podstatě jednoduchý a v mnohém připomíná spíše seriál Superman (bez prdele). Bryan Singer jej na jednu stranu komponoval jako trhák do všech kin, ale přitom počítal s předchozími Supermany natolik, že postavy zde nijak nedynamizoval, jsou to ploché figurky s lineárními vztahy. Dokonce i jejich střety a konfrontace jsou nezajímavé, viz záporák zneškodněn tím, že mu dojde benzín - WTF? Alespoň rozpočet a slušná režie funguje, neboť film vypadá krásně a překvapivě ani ve své 154 minutové stopáži nenudí. 6/10 (04.03.2009)

Když nepočítám krásně psychopatického Kevina Spaceyho (který asi jako jediný pochopil, že brát fenomén Superman vážně je jako smát se i při dvacáté repríze němé grotesce, jejíž jedinou náplní jsou kopance do řití a dortové bitvy) byl pro mě tento Singerův velkofilm nechutně dlouhým zklamáním trpícím stejnými neduhy jako Nejmegalomanštěji Pojatá Dobrodružství Úžasného Pavoučího Muže. S těmi několika vážnými tématy, která Superman nabízel, se už velmi dávno (a vzhledem k tomu, co Singer doposud vytvořil, mě bolí, že to musím říct) podstatně zdařileji vypořádal Richard Donner - a to je jeho Superman dnes co do vizuálu vcelku směšným pokoukáním. Brandon Routh navlečený do nejtragičtějšího kostýmu, jaký na sebe kdy superhrdina natáhl, na mě působil jako Peter MacNicol vecpaný do gelového svalovcotvorného oblečku v poslední (a stejně tragické) sérii Ally McBealové - a to není dobře ani na poměry kryptonsko-smallvillsko-metropoliského nabíječe. Věci vypůjčené od Donnera v kombinaci s na Bryana Singera nepochopitelně lacinými momentkami typu "Promiň, Lexi!!!" a ostudně ignorovanými do očí bijícími nelogičnostmi jako je celá ta rodinná záležitost kolem Jamese Marsdena prostě v té obrovitáááánské záplavě hróóóóózně drahých digitálních triků působí zcela jinak než by bylo záhodno nejen u jména Bryan Singer. Hanba, ostuda, výsměch rudým kozačkám a 40% za nestárnoucí Williamsovu hudbu a Spaceyho střiženého "na Hálu". A při vědomí, že TOHLE odtáhlo Singera od X-Menů, se mi i to zdá zbytečně velkorysé. (03.01.2008)

Ani v tom nejrůžovějším snu by mne nenapadlo, že se dá ze Supermanových trenclí vytřískat něco tak krásného, křehkého, oduševnělého a anticky rozervaného, co nepokrytě koketuje s filozofickým přesahem (sama se nabízí analogie s první částí komiksové série Superman - Pro zítřek). Navíc je překvapivé, že to v nejmenším neublížilo dech beroucí epičnosti, která je uvolňována s ohledem na vyváženost romance x boj se zlem. Jenže na skutečnou poetiku už dnes, jak vidno, nikdo nemá čas ani trpělivost, každý jen prahne po (nonstop) efektní akci (jako kdyby tady nebyla - viz záchrana letadla) a obdobné snahy o oživení žánru zamete pod koberec. Stále doufám v další díl pod Singerovou ukázněnou a všemi mastmi mazanou režií, ale jediný pohled na kastrované kasovní úspěchy, které jsou o to bolestnější, oč představují gargantuovsky naddimenzované náklady, mi dovoluje pouze tiše plkat do umolousaného kouta. Představa toho, co mohlo (a stále může) být mi nedá spát, zvláště, když stačí, abych si vybavil ten nesmírný kvalitativní posun v druhém dílu mutantské X-grupy. Nádherně staromilský, nadpozemsky silný, přesto zranitelný a v neposlední řadě uctivý ke svým předchůdcům. Takový je Singerův Superman. (06.04.2007)

No tak podle mě Bryan Singer nakonec dokázal natočit nějlepší komiksovou adaptaci supermana, ale nelze nevidět, že to neni , až tak moc bombastický, jak se všude propagovalo. Největší škoda je, že Superman se vrací je tak trošku nevyváženej, Singer hned ze začátku servíruje jednu giganticku akci za druhou, podpořenou skvělými triky, na tom by sice nebylo nic špatnýho, jenže on všechny podobný pompezní scény vyplýtvá během 40 minut a dál už film jen tak stagnuje a bohužel se nekoná ani žádná gradace na konci, pořád to pluje po stejný průměrný vlně, což je ohromná škoda, protože Singer určitě umí víc, jak ukázal na začátku. Samozřejmě, že ten závěr je pojatej velkolepě a neni až zas tak špatnej, ale v porovnání s ultra nabouchanou scénou s letadlem to působí jako chudej příbuznej. Ale i tak to pořád vysoko nad průměrem drží herci a skvělá supermanovská hudba od Johna Williamse, ta sice vypadá skoro totožně jako ve starších dílech, ale teď mi připadala fakt úžasná, i když nebyla zrovna moc pestrá a doplněný to je další svižnou hudbou. Co se týká herců, tak s těmi jsem naprosoto spokojenej, Brandon Routh nechává vzpomenout svým zjevem na Reeva a se svojí rolí se i herecky vypořádel dost dobře, Kate Bosworth je zase jako Lois Leinová velice příjemná a Marsden nevadící, ale mě stejně nejvíc ohromil Kevin Spacey, ten byl fakt božskej, uměl ve všch scénách, ve kterých se objevil totálně strhnout pozornost na sebe, prostě naprosto nejlepší Lex Luthor, v klidu strčil do kapsy i Gena Hackmana z prvnho dílu. Jedinej kdo mi ve filmu moc nesedel byl ten malej superprcek, ten byl fakt strašnej a doufám, že si tim Singer neudělal cestičku pro další díl, kde bude Superman dělat taťku, to by byla asi nejhorší věc, co by se mohla stát. Ale nakonec u mě přece jenom převažuje spokojenost, i když by to sneslo zkrácení, useknout tak posledních 10-15 minut, který úplně bijou do očí tim jak jsou zbytečný, by rozhodně neuškodilo, možná v nich je pokus o navození dojmu, že se bude konat pokračování, ale to už si myslim bylo těch 10 - 15 minut zpátky taky a tam by podle mě byl mnohem lepší čas na zakončení, timhle se to akorát zbytečně prodloužilo scénami, který nikoho nezajímaj (27.07.2006)

Na Singera překvapivě umírněné a vcelku jednotvárné dílko, bez výraznějších odboček ve stylu jak formálním, tak i dějovém. Nedá se mu však upřít zcela jasně viditelná otevřenost a upřímnost, která na diváka zapůsobí již od první minuty. Akční pasáže jsou natočený téměř dokonale, především scéna s letadlem je strhující. Přesto je však kolosální rozpočet těžko pochopitelný. Vadí tu možná absentující prvek realističnosti. Ta tu není ani co by se jí za nehet vešlo. A to nejen co se týče charakteristiky hlavního hrdiny, ale týká se to i okolí, ve kterém se objevuje. Letadlo, které nazývají jako Boeing 777 jím vlastně vůbec není, rychlost 4g by ho okamžitě roztrhala na kusy, zatímco v tomto případě si "v pohodě" letí dále. To je jenom zlomek gigantických nesmyslů, kterých se zde dočkáme. Pokud je však tento fakt divák ochoten akceptovat a záběry objímající se dvojice na pozadí nočního velkoměsta mu nedělají problémy (ba naopak), užije si tento snímek dosytosti. (19.07.2006)