Superman sa vracia

No tak nevim, jak tohle ohodnotit. Na jednu stranu jsem cekal, ze ani Singer nevymysli nejakou originalni zapletku, coz se potvrdilo, ale na stranu druhou, je to zpracovane perfektne. Ale stejne mi pride puvodni Superman svou atmosferou lepsi. Co se tyce hercu, tak Spacey je fakt perfektni, skoda, ze se nenasere vickrat. Jedinou prednosti Brendana Routha je to, ze vypada jak Reeve, jinak mi misty prisel jak teplous a Kate Bosworth mi vubec nesedla. Z ostatnich stoji za zminku snad jen James Marsden, i kdyz je tu trochu navic a Marlon Brando "v roli" Supermanova otce. Triky jsou fakt hodne dobry, i kdyz ne bezchybny, misty je videt, ze jsou pocitacovy. Je fakt, ze misty jsou naprosto bombasticky, hlavne pri nakejch vetsich zaberech, ale pri tak velkym rozpoctu by mohli bejt jeste lepsi. Hlavni problem pribehu je, ze je zbytecne dlouhej, nektery "dojemny" pasaze s Supermanem a Lois bych vynechal, dale tu je nekolik predvidatelnejch a nekolik jinde videnejch scen a hlavne je asi tak pulka filmu jako komedie. A kdyz pominu nelogicnosti, jako Supermanuv oblek atd., tak i presto tu zustane nekolik nedomyslenejch veci. A Superman v nemocnici, to uz bylo vylozene trapny. Ale pokud budu film brat jako poctu puvodnimu Supermanovi a jako oddychovej letni blockbuster s nekolika hodne dobrejma akcema a peknou hudbou, bude to na 5*. (27.07.2006)

Jde o film, který je třeba docenit zvlášť po letech. A s vědomím toho, jak Muž z oceli začal o dekádu později obrušovat dno a zmizelo jakékoliv povědomí o tom, jak se dá téhle naivní látky uchopit. Singer před deseti lety našel způsob - tehdy nejdražší film všech dob je fetišisticky zbožným splněným snem malého dítěte, které na Supermana vzhlíží jako na Ježíška - nebo klidně jako na Ježíše. Film plný pozitivní atmosféry, kteří z kořenů minulosti hledí s nadějí dopředu. V hyper-post-ironické době, kdy se nesmí brát nic vážně, je tenhle film nesmírným úkazem. A to jsem pominul, jak skvěle vypadá, zní a jak skvěle je zahraný. Začínám si skoro myslet, že jde o nejlepší komiksový film, co jsem viděl. (09.12.2009)

vidím, že komiksové filmy to tu často nemají lehké, ale chápu, že konkrétně tento film neosloví každého. Singer nám pomalu, polehoučku představuje Muže z oceli, jeho návrat na zem, jeho problémy a zároveň již připravuje Luthora pro další pokus o zničení světa.. Supermanovo mládí je jen zkratkovitě načrtnuto, scéna s prvními pokusy o létání atd.. Možná bych ocenil, aby to bylo trochu delší, ale dobrá. To by ten film už asi většina nepřežila opravdu.. Pak už první záchrana, děj začíná zrychlovat, Superman se snaží dobít spět srdce své Lois, vše je krásně dopodrobna a až roztomile popisováno. Singer měl pro postavy vždycky pochopení a dokázal je řádně rozvíjet. A pak už začíná dlouhý závěr, další dojítí Supermana až k limitům a nádherný závěr.. (scéna se sluncem a čerpáním energie, jakožto i střetnutí se s Lois a s .. chlapcem.. tady je opravdu vidět, že to není jen tak klasický komiksový film, tedy nějaká řežba, ale citlivé až dojemné představení chlapíka, který nemá na Zemi téměř konkurenci.. taková první pocta Supermanovi (18.10.2008)

// Pokaždé, když nad tímhle filmem začnu přemýšlet, srazím mu jednu hvězdu. Poprvé jsem to vnímal jako takovou "útěchu z nouze", čím víc ten film ve mě ale rezonuje (včetně dalších shlédnutí), tím hůř ho vnímám. Psal se rok 2006 a Singer na plátna poslal toho samého Supermana z roku 1978 a to prostě nestačí! Hudba, herecký klon a stejný záporák netvoří dobrý film. Superman se doslova vrací a nepřináší nic nového, bohužel ale dokonce ještě hůře podává to staré. Čert vem akci, u téhle postavy ji klidně oželím. Kal-elův charakter má zkrátka tolik co nabídnout, že by bohatě stačilo podívat se trochu do jeho nitra a rozebrat jeho podstatu pro lidstvo kousek po kousku a já bych byl nadmíru spokojený. Jenže to se tu neděje. Ten film hapruje někde mezi tím, rádoby nostalgickou upomínkou na né-tak-známé předchůdce a pseudo-akčním filmem. Chybí ale základní esence a to nechvalně známé "to", které by filmu dalo určitou jedinečnost a hnalo ho dopředu. Jistě, plyne a utíká poměrně svěží rychlostí a dá se na to koukat. Je to ale prázdné. Superman klidně mohl zůstat na Zemském orbitu a mně by to bylo jedno. Proto u mě asi film s časem padá níž a níž. Naštěstí - díky bohu - ikona stále funguje a do kin se tak velice rychle blíží nová adaptace, která by snad konečně mohla chlápka s e"S"kem na hrudi vyhnat do výšin, ve kterých si zaslouží být. Koneckonců, je to praotec všech superhrdinů, kdo jiný by měl vládnout, když ne Superman. Ten film je nyní zbytečnější mnohem víc, než kdy dřív. (14.12.2012)

Návrat ztraceného syna. Již povědomé grafické řešení úvodních titulků napovídá, jak Singer ke komiksové legendě přistoupil. S úctou. Jeho staronový Superman představuje bludiště odkazů, v němž se diváci neznalí dřívějších filmů a komiksů budou ztrácet, ale které fanoušky ocelového muže zas a znovu potěší objevením dosud nepoznaného zákoutí. Singer navazuje na to, co řekli jiní a doplňuje to, co říct opomenuli (jak se Clark naučil létat). Cituje hlášky, situace i celé scény (zřejmě i z nesupermanovských filmů, vzpomněl jsem si na Vesmírnou odyseu, Batmana nebo Osvícení). Jde o kompilát dříve použitých motivů a zároveň o reflexi proměn, které subžánr komiksových adaptací od svého zrodu prodělal. Časový rozptyl obsažených aluzí je neobyčejně ambiciózní. Art deco design interiérů a šaty padouchů odkazují k době dávno před prvním Donnerovým filmem, k době, kdy vznikl Superman v komiksové podobě. Jako autonomní, narativně celistvé dílo funguje nový Superman pouze s velkými výhradami. Zřeknutí se tradiční expozice a představování postav a jejich cílů za pochodu nás na druhou stranu nutí k aktivnějšímu zapojení, k častějšímu kladení otázek (nachází se Luthor v Supermanově jeskyni poprvé, nebo jde o reprízu scény z režisérského sestřihu dvojky?) a vytváření hypotéz. Postupné ujasňování si, kde v supermanovském universu se nacházíme, poskytuje jisté intelektuální uspokojení, ale na celý film nevystačí. Obdivovat můžeme styl, který je i při nepůvodnosti zápletky obdivuhodně čistý. Singer upustil od campy nadsázky (i když k ní má tendence: Luthor je stále přestárlý infantil, Lois stále omdlévá ve vypjatých okamžicích). Záběry jsou sice jako malované (a jejich záměrný nerealisms podtrhují obsedantně symetrické kompozice), ale malované tmavšími barvami než dříve. Vážnější stylizace svědčí zejména Luthorovi, který v požitkářském podání Kevina Spaceyho není jen politováníhodným nýmandem, ale vážnou teroristickou hrozbou (a ukázkou toho, jak to může dopadnout, pokud si na Boha bude hrát nesprávný muž). Jak jinak taky v post-9/11 Supermanovi, který využívá (spíše než aby kriticky reflektoval) oživený zájem o pravé americké hrdiny, jejichž esenci Kal-El zosobňuje. Singerův pokus o resuscitaci superhrdinského mýtu výběrem toho nejlepšího ze Supermana chce být, temnějšímu tónu navzdory, nikoli revizionistickou, ale vysvobozující a uklidňující zábavou. Mohu-li soudit podle sebe, bavit se budete tím více, čím vřelejší je váš vztah k muži, který ani za osmdesát let své existence nepochopil, že pelerína je dobrá leda k tomu, aby ho vcucnul a semlel motor nějakého letadla. Mě jeho boží bezelstnost stále baví. 80% Zajímavé komentáře: Gemini, betelgeuse, Djkoma, Tommy987, petero, PALINO, krypton22, Indy (19.06.2013)