Battle Royale II: Requiem

Je to pakárna, ale první půlka zábavná, bavilo mě jak okatě (a zkušeně) to vykrádá klasické scény ze slavných akčních filmů. Ale pak příběh skončí a začnou dlouhé monology o plačících dětech, vzpomínky na rodinu a vůbec to začne být hrozně "dojemný" nebo co, a už se na to skoro nedá dál dívat. Ta délka je bolest, akční braky by měly mít hodinu a půl, ne dvě a čtvrt. Ale ideologicky je to vlastně dost zajímavé - není moc filmů které by otevřeně obhajovaly terorismus, hlásaly antiamerikanismus, a ještě měly koule na to přímo odkazovat na 9/11 a pak zasadit poetický epilog se spokojeným odjezdem do západu slunce rovnou někam do Afghánistánu za bratry ve zbrani. Skoro se mi až chce říct že kdyby to nebyla blbost které si nikdo nevšiml, tak to v US zakážou :)) (03.07.2020)

Natočit pokračování filmu s tak originálním námětem, aby zároveň nezůstalo jen u pouhého okopírování, je těžké. A přestože se režie alespoň na chvilku znovu zhostil Kinji Fukasaku, kvalitu prvního dílu rozhodně neudržel. Souhlasím s ostatními, že se film rozjíždí dost slibně a chystá se další pěkná vyvražďovačka mezi žáky, jenže pravidla jsou tentokrát jiná a musím říct, že celá pointa soutěže je strašně chatrná. Scénáristé měli na scénář zřejmě hodně málo času, protože je tam neuvěřitelné množství nelogičností a všechno je to upraveno tak, aby se tam prostě střílelo, umíralo a tekla krev. Ale nelogičnosti by ani tak nevadily. Co jsem totiž opravdu nesnesl, bylo přehrávání (už v prvním díle to byl děs). Hlavně co se týče hlavního hrdiny z řad žáků. Jeho neustálé řvaní a naštvaná tvář mi od začátku lezla na nervy. Taktéž umírání jednotlivých studentů, které probíhalo téměř pořád stejně (umírání, seběhnutí ostatních nad umírajícím, poslední povzbudivá slova umírajícího a pak už jen řev a vyběhnutí několika nasraných jedinců do boje). Ale musím také něco pochválit a to je v první řadě skvělá hudba a taktéž některé akční momenty. BR2 se prostě s jedničkou srovnávat musí a vyšlo jako hodně nepovedené pokračování, které se snažilo vypadat úplně jinak, bohužel za cenu mnohem horší kvality. Zklamání... (A pro fanoušky Takeshiho Kitana upozornění, že se mihne jen v jedné scéně. Teda takové zanedbávání hereckého umu se jen tak nevidí;)). (25.11.2004)

Oproti originálnej a napínavej jednotke, je toto prepad rovno do suterénu.... Ešte prvá polovica celkom ujde, ale od momentu keď sa obidve mládežnícke skupiny spoja, a zakopú vojnovú sekeru je to katastrofa.... Neuveriťelné žvásty hlavných postáv sú prerušované slaboduchými prestrelkami, kde vycvičený japonský vojaci hlúpo nabiehajú pred samopaly povstalcov. Navyše ešte aj niekoľkokrát úctivo čakajú kým si decká poplačú nad svojimi padlými... Ach, jaj...Pripomínalo mi to tretotriedne americké akčné béčka, alebo prisprosté strielačkové hry pre mládež, kde je inteligencia nepriaťelov na rovnakej, dementnej úrovni.... Komické prehrávanie toho učiťela, alebo nefungujúca (vlastne smiešna) charizma vodcu odboja tomuto paskvilu už len nasadili korunu.... Takže nakoniec dve hviezdičky sú prakticky iba za odvahu akou sa japonský tvorcovia pustili do tejto vskutku originálnej teroristickej agitky. Len to spracovanie je akurát možno pre fans Mangy, ku ktorým ja nepatrím... (27.02.2009)

Huuuh. Nářez, jízda od začátku do konce. Nebudete litovat! Kdykoli jakékoli postavy promluví, naskytne se příležitost vychutnat si učebnicový příklad osvědčeného japonského patosu, mnohokrát se pobavíte nad očividnými filmařskými kiksy, umíracími akčňáckými klišé: "Takahamoro, nééééééééééé, BUŠ SPPLAŠH, BUMBUM", srdcervoucími myšlenkovými výlevy těsně před smrtí, náhlému zmizení nepřátel právě při srdcervoucích scénách. To je jen malá ochutnávka z této perly, no a ten konec, ten je...překvapivý...potlesk si zasluhující... (01.04.2006)

První "Královská bitva" ve mne zanechala opravdu hluboký dojem. Byl to jeden z mých prvních asijských filmů, zároveň jsem byl ve věku hrdinů, tudíž při sledování se mi psychika houpala sem a tam, melancholika zkloubená s otevřeným násilím prostě ve mě něco nechala a stále na ten film vzpomínám (a přemýšlím, koho bych zabil v naší třídě:-). O to větší zklamání přináší Requiem. Z výše uvedených pocitů ve mě nevylolal ani jeden, i když se s tím asi počítat ani moc nedalo. Přece jen, originalita s dalšími díly obvykle mizí - tady se snad kromě obojků filmaři nevykrádají. Jenže, příběh jedničky byl neotřelý, silný, ne úplně blbý s únosným výskytem logických děr. BR II to ovšem prohrává i na této frontě, navíc tu jsou doslova logické krátery. Dalším mínusem je hlavní peroxidem odbarvený hrdina, který tak nesnesitelně přehrává - alespoň jako jediný prvek filmu budí nějaké emoce - hrozně moc si přejete aby ho už někdo zabil. Sympaťák z jedničky naštěstí zůstává, i když je upozaděn, bitevní scény mají pravda náboj a šmrnc, ale převod ze "zábavné" vraždící hry na libovolný vojenský opus nebyl nejšťastnější nápad. (18.05.2009)