Osudové stretnutie

Velmi prijemny film ,ktory dokaze chytit za srdce. Uprimny pribeh ktory nic neimitoval ,ale vskutku ponukol realny pribeh z nasej spolocnosti. Pribehov priatelstva medzi ludmi medzi ktorými je rozdiel viac generacii je mnoho a takýto sfilmovaný pribeh dokáze prinavratit spomienky z minulosti a dokaze navodit velmi priemne pocity. 79% (28.05.2013)

Silné momenty vo filme ako zrovnanie knihy v poličke, jazda na bicykli, stretnutie s kamarátom pred novou univerzitou a mnohé ďalšie dávajú tomuto snímku silný pocitový náboj. Ale kto čaká Willa Huntinga v inom šate ten, tu bude podobnosť hľadať zbytočne. Spája ich len nadanie mladíka, v tomto prípade ani nie tak obrazovo prezentované. (01.03.2008)

Už to tu napísal Kaka a presne takto to je: "Až příliš líbivá a korektní odpolední káva, která nemá náročnějšímu divákovi zhola nic co nabídnout." A čo mi ešte napadlo, že takto musí vyzerať filmárske "scratching the surface". Pretože tento film ide len po povrchu a takto sa ma aj dotýka. Len veľmi povrchne. (14.01.2016)

Odvar z Dobrého Willa Huntinga. Změnila se barva pleti hlavního hrdiny a forma jeho nadání - tento oproti Willovi ovládá spíše slova nežli čísla. Ne, že by to nebyla zábava, ale člověku znalému předchozího Van Santova filmu na téma mladistvých geniů bude námět připadat natolik povědomý, že se bude cítit trochu trapně i za režiséra. Buď se tu jedná o nezvladatelnou posedlost talentovanými lidmi, anebo o pastvu na vlastním úspěchu. (06.07.2006)

Gus Van Sant mi dal Dobrého Willa Huntinga a to pro mě bude navždy hrozně moc znamenat. Osudové setkání je sice někde jinde, přesto zaujme. Nerudný děda a literárně nadaný mladík. Jeden je držitelem Pulitzerovy ceny, který je opředený „zaručenými“ legendami, druhý černoch, který v chudinském jižním Bronxu nemá úplně nejlepší vyhlídky. Hraje s kamarády basket, nicméně hodně čte a často něco literárního načmárá do sešitu. Shodou okolností mezi nimi vznikne zvláštní vztah. Stařec mu dá pár lekcí ze spisovatelského řemesla, sám při tom vyklouzne ze své uzavřenosti. Do toho ještě vstoupí ješitný pedagog, který brzdí chlapcům literární rozlet. Není toho moc, ale funguje to. Zápletka je svým způsobem prostá, nicméně nezávislý tvůrce nepotřebuje nějaká okázalá gesta, sází na komorní atmosféru a šlapající chemii mezi dvěma hlavními hrdiny. Umí výborně vyprávět, navíc měl štěstí na skvělé herce. Škoda, že někdy se snaží být až moc líbivý, jindy si v docela přepálené stopáži neví rady s hluchými místy. A také toho jazzu bylo trochu moc. (11.10.2018)