Saturnin

Keď si predstavím podaktoré filmy z českej tvorby, ktoré dosahujú hodnotenie okolo úrovne 80%, pričom ich právom sledovatelia zaradili do kategórie "kultových", a potom si človek pustí niečo takéto, neostáva mu nič iné, ako položiť si otázku, či je chyba na strane vysielača (filmu), alebo prijímača (diváka). Ja si chybu odmietam priznať. Nič v zlom, ale ako ma má baviť snímok, kde sú postavy tak extrémne nezáživné, z osobnostnej stránky pôsobiace absolútne bez charizmy, kedy navyše forma spracovania pôsobí tak "lacno". Na čom sa mám smiať, keď jeden nevýrazný geg strieda druhý, kedy intelektuálny humor pôsobia viac trápne než vtipne. No a potom nech ťa baví námet. No hovno zlatá rybka .. (01.12.2021)

Tato česká komedie se řadí k mým nejoblíbenějším. Množství nezapomenutelných hlášek a výborné herecké výkony mne zahřejí u srdce kdykoli si ji pustím. V knize, pravda, můžete popustit uzdu vaší fantazii, ale když to vidíte ve filmové podobě, musíte se nutně smát. Výborný Oldřich Vízner společně s Ondřejem Havelkou mě dostávají do kolen. Je zde možná pár drobností, co by se daly vytknout, ale jinak je to parádní dílo. 90% (08.06.2010)

Některé dialogy tesat do kamene, protože to byla ukázka dokonalého vtipu, který mně absolutně sedne. Postupem času, mně přišlo, že ty dialogy ztrácely na údernosti, ale Saturnin bavil. Nejsem si trošku jist hereckým obsazením až na tetičku a její hlas ten by mně dokázal nasrat i kdyby říkal "tady máš milion eur" . (22.02.2018)

Milouši, chlapče, když už ti něco takového vyrostlo, možná by sis měl ve společnosti před nosem přidržovat kapesník... co k tomu dodat, prostě komedie nejkomediálnější a nejlaskavější. Souhlasím s Radyoem, že kniha je na 100% - já dodávám, že film je tak na 90%, protože především v úvodu trpí rozpočtovými omezeními a zejména práce se světlem dost tahá za oči, ale technika je u děl typu Saturnina věcí vedlejší, prim hraje obsah. A k tomu je třeba také mít drobnou výhradu, a to k nepochopitelnému vystříhání některých scén (jako třeba Saturninova neodolatelná ranní rozcvička na lodi), které byly použity v "seriálu", a které se nenacházejí ani na žádném DVD:P (23.05.2003)

Úsměvný pohled na vnějškovou anglofílii "lepší" české společnosti třicátých let naznačuje směr, kterým by se tato společnost patrně ubírala, kdyby nebylo Mnichova a následných tragických událostí. Na naše elity středních a horních vrstev tehdy bylo opravdu zaděláno. Specifičnost SATURNINA je mj. dána tím, že autor předlohy Zdeněk Jirotka byl při jejich skicování viditelně inspirován suchým anglickým humorem. Televizní iscenace větší část půdorysu románu zachovala, v mnohém však zůstala až příliš poplatná literární předloze i za cenu jistého - ne ovšem závažného - obroušení filmové podoby a limitace televizní řeči. Postavy jsou redukovány - tak je tomu již v Jirotkově předloze - na společenské typy s jednou výjimkou, kterou je právě Saturnin, navenek nejkonvenčněji a "nejuniformněji" pojatý. Těžiště príběhu spočívá v řetězu úspěšně zkomponovaných a zvládnutých gagových situací. Excelentní herecké obsazení svá vyměřená pole pokrývá beze zbytku se šarmem a zřejmým potěšením z námětu i obsahu SATURNINA. Zcela neobvyklou úložku tu hraje - v saturninovské retrospektivě - Jitka Molavcová; i ona si počíná s úplným zdarem. Dá se říci, že se Věrčákovu týmu podařilo vytvořit nadprůměrné dílo, jehož nadčasovost je budována ze stejných základů jako literární předloha. Její součástí jsou i nedokonalosti, které již byly popsány; nejenže neubližují, v některých ohledech dokonce nezaměnitelně a působivě spolucharakterizují. Dobu, v níž se dílo odehrává, i čas, který si pro adaptaci vybrala naše dnes už vlastně také minulost počátku předposledního desetiletí minulého století, tu splynuly v harmonickém, duši i srdce těšícím utěšeném celku. (14.04.2008)